Za hranice myšlení
📊 Souhrn
Luciana Tanco Ramirez ve své přednášce sdílí své zkušenosti s překonáváním strachu a posouváním vlastních hranic, zejména ve spojení se skateboardingem. Popisuje, jak ji strach omezoval v nových zážitcích a jak se s ním postupně učila pracovat. Zdůrazňuje, že klíčem k překonání strachu je uvědomění si ho, stanovení si malých cílů a postupné dosahování větších úspěchů. Podstatnou roli hraje i podpora okolí a pozitivní myšlení.
Luciana dále uvádí příklady ze svého života, jak se jí podařilo překonat strach z rampy díky postupnému tréninku a zaměření se na jiné triky. Vysvětluje, že překonávání strachu se netýká jen sportu, ale i školního prostředí, kde se studenti často bojí participovat ze strachu z neúspěchu. Klíčem je sebedůvěra, víra ve vlastní schopnosti a odvaha zkoušet nové věci navzdory obavám. Její poselství je jasné: strach je normální, ale nesmí nám bránit v dosahování našich cílů.
📝 Přepis
Takže teď představím naši studentku, Lucianu Tanko Ramirez. Luciana je ambiciózní žákyní šesté třídy na Colegio Medici tady v Mexico City. Poté, co se v pěti letech přestěhovala z Kolumbie do Mexika, čelila výzvám opuštění rodiny a přizpůsobení se novému prostředí. Navzdory těmto překážkám Luciana objevila vášeň pro skateboarding, který jí přinesl radost a pomohl jí najít nové přátele. Její příběh vyzdvihuje odolnost, sílu následování vášní a sílu nalezenou v překonávání výzev. Název její přednášky je Za hranice myšlení. Prosím, přivítejte Lucianu.
Už jste se někdy tak moc těšili, až něco uděláte, ale pak jste se super báli a zmrzli těsně předtím, než se to stalo? Pamatuji si, že jednou, když jsem se chystala na skateboardingovou soutěž, cítila jsem, jak mi strach zaplňuje mozek. Chtěla jsem strašně moc skateboardovat, ale najednou jsem se nemohla pohnout. Moje mysl byla plná otázek: Co když spadnu? Co když to pokazím? Stála jsem tam, jakoby věčně, jen zmrzlá, a přemýšlela o všech věcech, které by se mohly pokazit. Ale ten moment mě naučil něco důležitého. Strach je normální, ale nemusí ti bránit v tom, abys dělal/a něco, co miluješ.
Dobrý den, jmenuji se Luciana Tanko a doufám, že v tomto krátkém čase můžeme prozkoumat naše hranice myšlení a překonat je.
Strach jako bariéra
Už jste někdy chtěli něco udělat, ale nemohli jste, protože jste se báli, jak se budete cítit, nebo jste pochybovali, jestli to zvládnete? Já jsem tuto obavu zažila nejčastěji ve dvou různých situacích: na horské dráze a, jak jsem již zmínila, při skateboardingu. Nerada chodím do Six Flags nebo na horské dráhy, protože se bojím. Vím, že mi uniká spousta zábavy, ale můj strach je mou největší překážkou a stále na tom pracuji, protože mě to často nutí rozhodnout se nepřipojit se k plánům s přáteli. Koneckonců, bojím se. Vím, že v tom nejsem sama, protože mám velmi blízkou kamarádku, která také nemá ráda horské dráhy. Obě se snažíme, jak nejlépe umíme, překonat naše obavy.
Dalším příkladem je, když čelím nové skateboardingové výzvě. Cítím, že moje sebedůvěra klesá kvůli mým obavám a negativním myšlenkám. A stojí mě to hodně úsilí, abych se prosadila a neustále zlepšovala své bruslení. Proto si myslím, že je důležité vědět, jak můžeme kontrolovat tyto pocity, které vytvářejí hranici omezující náš život, zážitky a růst. Nakonec tyto pocity mohou ovlivnit malé momenty, které ovlivňují naši sebedůvěru a celkové štěstí.
Skateboarding jako metafora
Dovolte mi uvést další příklad. Jak jsem již zmínila, dělám skateboarding a pravděpodobně se ptáte, co to má společného s posouváním hranic? Dovolte mi říci vám více z mého příběhu. Začala jsem skateboardovat v roce 2022. Jednou jsem zkusila rampu, které se říká mini rampa. Tyto rampy jsou dostatečně vysoké, aby každého vyděsily, a hlavní strach, který máte, je spadnout a vážně se zranit. Zažili jste někdy něco, co se zdálo opravdu těžké? Já určitě ano.
Po mém prvním pokusu v roce 2022 jsem narazila na mentální blok a nemohla jsem znovu sjet rampu až do roku 2024, tedy teprve před pár měsíci. Bylo to frustrující, ale nevzdala jsem se. Víte, co mi pomohlo? Zkoušela jsem nové techniky. Když jsem to nedokázala, prostě jsem nepřestala. Udělala jsem si pauzu a zaměřila se na jiné věci, jako jsou nové triky, rampy a sdílení s přáteli. Díky tomu jsem se cítila pohodlněji a získala jsem odvahu to zkusit znovu později.
Překonání mentálního bloku
Dovolte mi vyprávět vám o momentu, kdy jsem to konečně dokázala. Pamatuji si, jak jsem stála na vrcholu rampy a cítila se nervózně. Když jsem sjela, na chvíli se mi zatmělo a nemohla jsem uvěřit, že jsem to opravdu dokázala. Bylo to vzrušující. Ta zkušenost byla tak úžasná, že jsem to chtěla dělat znovu a znovu. Problém je, že spousta lidí by přestala, zůstala by zaseknutá, neschopná se posunout dál.
To se může stát i ve škole. Možná jste nervózní nebo vám chybí sebedůvěra a bojíte se zapojit, protože se bojíte, že se mýlíte a bojíte se, že se vám lidé budou smát. Zažili jste to někdy nebo jste to zažili dříve?
Síla myšlení a sebedůvěry
Dovolte mi uvést další příklad. Skateboarding mi ukázal, že musíme být sebevědomí a věřit, že se nám to v nějakém okamžiku podaří. Naše mysl je silnější, než si myslíme. Může nás ovládat způsoby, kterých si ani nevšimneme. To nezahrnuje pouze naše obavy, ale také naše myšlenky. Skateboarding mi ukázal, že musíme být sebevědomí a věřit, že se nám to v nějakém okamžiku podaří. Věřím, že prvním krokem k překonání těchto výzev je rozpoznat je a poté se přes ně přenést.
Než jsem začala skateboardovat, propásla jsem spoustu příležitostí kvůli strachu a pochybnostem o sobě. Strach mě mnohokrát brzdil v dosažení mého plného potenciálu. Propásla jsem šance na nové přátele, propásla jsem příležitosti a zkoušení nových věcí.
Jak překonat strach
Otázka zní, co můžeme udělat pro překonání našich obav? Moje odpověď je příliš jednoduchá: zkoušet. Ve skateboardingu, když spadnete, vždycky vstanete. Víte, že pád je součástí procesu, ale pokračujete dál, protože tak se zlepšujete. Chce to odvahu snažit se spadnout a znovu vstát.
Jak můžeme překonat naše hranice? Za prvé, musíme pochopit, co překonávání hranic je. To znamená, že si musíte být vědomi pocitů, které se stanou překážkou, a rozhodnout se, že jim budete čelit. Posouvejte své limity, abyste dosáhli osobního růstu. Znamená to konfrontovat se se svými pocity, hlavně s těmi, které máte v daném okamžiku, s těmi, které vás zmrazí.
Malé kroky k velkým cílům
Co si musíte uvědomit, pokud chcete překonat své hranice, je to, že si musíte stanovit malé cíle, které vám pomohou dosáhnout těch velkých. A co tím myslím? Například chcete být lepší v matematice, takže budete studovat osm hodin denně. Samozřejmě, že ne. To není realistické. Všichni víme, že se to nestane. Takže místo toho začnete studovat 30 minut denně, dělat si přestávky, používat různé strategie nebo jen relaxovat. Každý malý krůček, který uděláte, je vítězství, které vás přibližuje k vašemu konečnému cíli.
Jaké kroky bychom mohli podniknout k překonání našich obav a rozšíření našich hranic?
- Můžeme si stanovit malé cíle jak v našem osobním, tak i studijním životě. Jde o to dělat ty malé, zvládnutelné kroky, které vedou k větším úspěchům.
- Buďte si vědomi těch pocitů, které se vám vkrádají do mysli, a pracujte na jejich změně. Všichni máme ty chvíle pochybností, ale práce na nich je prvním krokem k jejich překonání.
- Pomoc spoluhráčům je neuvěřitelně důležitá. Nikdy nevíte, jak moc se uvnitř trápí, a je dobré, když vědí, že se mají na koho spolehnout.
Síla podpory
Podpora druhých může změnit celou atmosféru a může se díky ní každý cítit dobře a být motivovaný k dosažení svých snů. Mít kolem sebe skvělý systém podpory vám může pomoci cítit se pohodlněji, když vás vaši spoluhráči povzbuzují. Usnadňuje to zkoušení nových věcí. Je to jako hřejivá deka povzbuzení, která vás obklopí a dodá vám odvahu zkoušet nové věci. Pamatujte, i když v něčem nejste skvělí, pokud tomu dáte vytrvalost, trpělivost a pozitivní přístup, brzy dosáhnete toho, co chcete. Takže se nebojte udělat ten první krok. Přijměte své vášně a podporujte se navzájem. Měli byste se vždy snažit, i když v něčem nejste zpočátku skvělí.
Moc vám děkuji za poslech.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Luciany Tanco Ramirez je inspirativní a osobní výpovědí o překonávání strachu a posouvání vlastních hranic. Její argumenty jsou podloženy osobní zkušeností a srozumitelné i pro mladší publikum. Nicméně by bylo přínosné doplnit přednášku o vědecké poznatky týkající se strachu a jeho překonávání.
Podpůrné argumenty:
- Důležitost malých kroků: Tento přístup je v souladu s principy kognitivně behaviorální terapie (KBT), která doporučuje postupné vystavování se obávaným situacím.
- Význam podpory okolí: Sociální podpora hraje klíčovou roli v překonávání strachu a budování sebedůvěry. Studie ukazují, že lidé s silnou sociální sítí lépe zvládají stresové situace. (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6677346/)
- Pozitivní myšlení: Optimistický přístup a víra ve vlastní schopnosti jsou důležité pro motivaci a vytrvalost při dosahování cílů.
Argumenty k zamyšlení:
- Přednáška by mohla být doplněna o zmínku o různých typech strachu a jejich příčinách. Někdy je strach adaptivní a chrání nás před nebezpečím, jindy je iracionální a omezující.
- Je důležité zdůraznit, že překonávání strachu je individuální proces a neexistuje univerzální recept.
Celkově je přednáška Luciany Tanco Ramirez cenným příspěvkem k tématu překonávání strachu a osobního rozvoje. Její osobní příběh může inspirovat mnoho lidí k tomu, aby se nebáli zkoušet nové věci a posouvat své hranice. Nicméně je důležité vnímat toto téma komplexně a zohlednit i vědecké poznatky a individuální rozdíly.
