Váš život je vyroben – a tady je důvod proč

📊 Souhrn

Tim Minshall ve své přednášce zkoumá složitost moderní výroby a globálních dodavatelských řetězců. Na příkladech od grafické karty z počítače z 90. let po toaletní papír ukazuje, jak i zdánlivě jednoduché produkty mají za sebou komplikovanou cestu zahrnující mnoho zemí a procesů. Vysvětluje, že výroba se stala neuvěřitelně složitou sítí, kde je obtížné udržet kontrolu a odolnost, což dokládá případ zablokování Suezského průplavu. Zároveň poukazuje na negativní dopady na životní prostředí v důsledku znečištění z dopravy a nadprodukce.

Minshall však zůstává optimistický ohledně budoucnosti výroby. Vidí naději v lidské schopnosti inovovat, v posunu k personalizované medicíně a ve snaze o zero-waste továrny. Zdůrazňuje význam personalizace produktů a minimalizace odpadu. Klíčovou roli podle něj hraje mladá generace, která si stále více uvědomuje dopady výroby a usiluje o udržitelnější a efektivnější postupy. Vyzývá k aktivnímu přístupu k výrobě a věří, že s pomocí inovací a uvědomělého přístupu můžeme vytvořit lepší svět.

📝 Přepis

Před šesti lety jsem seděl ve své kanceláři v Cambridge a staral se o své věci, když zazvonil telefon. Volala mi učitelka z nedaleké základní školy. Chtěla vědět, jestli bych byl ochoten přijít a promluvit na jejich výročním týdnu vědy. Souhlasil jsem, ale pro upřesnění jsem dodal, že nejsem vědec, ale akademik zaměřený na inženýrství a výrobu. Odpověděla, že je to skvělé, bude tam asi 69 dětí ve věku 9 až 10 let, v pondělí v 9:30, ať přijdu o pár minut dřív a ukážou mi místnost. A zavěsila.

Řekl jsem si, “oh, ok”. Co budu dělat? Naštěstí do toho zbýval týden, měl jsem dost času se s tím vypořádat. O šest dní později jsem se pustil do akce. Uvědomil jsem si, že udělám něco jednoduchého. Stačí se na chvíli zamyslet. Všechno, co vidíte, kromě kamenů, rostlin, lidí a zvířat, bylo vyrobeno. Žijeme ve vyrobeném světě. Byl vyroben. Určitě s tím můžu něco udělat, aby to bylo zábavné pro 9 až 10leté děti. Ale nemohl jsem nic vymyslet. Pak mě napadla inspirace. Vzpomněl jsem si na své děti, když jim bylo 9 a 10 let. Rády rozebíraly věci. V kůlně za domem jsme měli staré počítače z 90. let. Napadlo mě, že bych mohl dětem v škole nechat rozebrat ty počítače, abychom se mohli o něčem zajímavém pobavit. Napsal jsem si malý průběh hodiny a byl jsem se sebou spokojený.

Školní experiment

Druhý den jsem přišel dřív do školy, kde mě uvedli do místnosti se 69 dětmi ve věku 9 až 10 let. Byla to katastrofa, totální chaos a peklo. Zapomněl jsem, že když dáte 9 až 10 letým dětem nástroje a řeknete jim, ať něco zničí, je těžké udržet jakoukoliv kontrolu. Ale nakonec to ukázalo, co jsem chtěl.

Tady je jeden díl vyjmutý z jednoho z těch PC z roku 1999. Myslím, že je to grafická karta. Nechal jsem děti, aby se podívaly na ty kousky, co vytrhaly, upustily a rozšlapaly, a zeptal jsem se jich, jestli poznají, kde to bylo vyrobeno. Nebudu mluvit o tom, co to dělá, ale kde to bylo vyrobeno. Na těch třech kruzích můžete vidět: samotný čip – Taiwan, osm paměťových čipů – Německo, a samotná deska – Mexiko.

Sedli jsme si a řekli si, že máme mapu světa, která ukazuje, kde byly vyrobeny ty různé části. S trochou zdravého rozumu se dalo uhodnout, co bylo vyrobeno nejdřív, a co pak. Najednou jsme měli globální dodavatelský řetězec nakreslený ze scény totální destrukce. Bylo to pro mě formativní, protože jsem si uvědomil, kolik věcí cestuje po světě. Proto jsem začal psát populárně-naučnou knihu o výrobě, což se mé rodině zdálo směšné. Ale stejně jsme to udělali.

V knize jsem chtěl začít něčím základním. Ne, začnu s iPhonem, protože každý má iPhone nebo podobnou technologii. Pak jsem si uvědomil, že to není správné místo, kde začít. Začnu něčím mnohem základnějším, něčím, co je měkké, silné a absorpční. Rozhodl jsem se podívat na jednoduché produkty a říct si, že za tím musí být jednoduchý příběh. Ale i něco takového, jako je toaletní papír, potřebuje pro svou sílu a měkkost vlákna ze stromů z různých míst. Měkká vlákna pocházejí z Jižní Ameriky a silnější vlákna ze Skandinávie nebo jiných severních oblastí. Stromy se musí pokácet, rostou 40 let, pak se zpracují na dřevní štěpku a buničinu. Ta se musí přepravit přes moře a nastříkat na válce, aby vznikly role. I tak jednoduchý produkt jako toaletní papír má dlouhou a složitou cestu. Má jen dvě komponenty, nebo tři, pokud počítáte obal - střed a papír kolem něj.

Složitost výroby

U jiných produktů, jako jsou auta, letadla nebo elektronika, je to mnohem složitější. Ukážu vám, jak vypadá dodavatelská síť pro výrobu auta, které nemá dvě nebo tři komponenty, ale 30 000. Nebo letadla, které má mezi 3 a 6 miliony komponent. Hodně z těchto dílů je vyrobeno různými firmami, v různých továrnách a v různých částech světa. Má kolegyně, Alexandra Brintrop, se svým týmem nakreslila neuvěřitelné mapy, které ukazují, jak jsou dodavatelé propojeni, aby vyrobili auto nebo letadlo. Každý z těch malých bodů představuje organizaci a čára je to, co mezi nimi cestuje. Je to velmi fyzická věc. Ale ty obrázky plně neodrážejí složitost toho, co se děje ve fyzickém světě. Hodně z toho, co se děje, je velmi daleko od sebe.

Máme schopnost přepravovat věci velmi levně, díky tomuto fenomenálnímu vynálezu, který má 69 let – lodní kontejner. Na jednom místě je 150 000 lodních kontejnerů. Přes přístav Felixstowe se jich přepraví 4 miliony ročně. A to ani není v top 30 seznamu kontejnerových přístavů. Přes 220 milionů kontejnerů se pohybuje po světě v průběhu roku, aby spojily všechny ty továrny s materiály, komponentami a produkty, které potřebují k výrobě. Díky lodním kontejnerům a globální logistice máme neuvěřitelně sofistikovaný způsob výroby věcí. Ale také jsme vytvořili monstrum.

Má dvě špatné vlastnosti:

• Není moc odolný - Suezský průplav.

  10 % veškerého globálního obchodu mezi Dálným východem a Evropou prochází touto úzkou vodní cestou. Před pár lety se tam ta kontejnerová loď zasekla a zablokovala 10 % globálního obchodu na šest dní, protože jeden člověk na jedné lodi udělal jedno špatné rozhodnutí. To není moc odolný systém.

• Poškozujeme planetu:

  Přeprava všeho toho materiálu vytváří spoustu emisí z nafty, leteckého petroleje a benzinu z nákladních automobilů. Vyrábíme moc věcí a nevíme, jak je spotřebovat. Plýtváme tím, co vyprodukujeme.

Průmyslové revoluce

• První průmyslová revoluce:

  Umožnila vyměnitelné díly. Už jste nepotřebovali, aby jeden člověk vyrobil jednu věc, protože jsme byli dobří v měření a řezání věcí. Mohli jste vyrábět díly, které se daly vyměňovat.

• Druhá průmyslová revoluce:

  Montážní linka od Henryho Forda, který sledoval jatka. Přesouvali jste tělo podél linky a odsekávali z něj kousky. On to obrátil a řekl, proč bychom nemohli mít montážní linku, kde sestavujeme díly auta? To vyprodukovalo obrovské objemy věcí.

• Třetí průmyslová revoluce:

  Automatizace, nejdřív fyzická s roboty a teď se posouváme ke kognitivní automatizaci díky AI.

Tak jsme se sem dostali - svět výroby má spoustu problémů. Ale v téhle tašce jsou tři důvody optimismu, proč můžeme vyrobit lepší svět.

• Zaprvé, jsme dobří v inovacích.

  Mobilní telefon z 80. let. Inženýři vyrobili mobilní telefon. Proč se nepokusit vyrobit něco lepšího a menšího?

• Zadruhé, učíme se porušovat pravidla.

  Pokud chcete vyrábět hodně věcí a zároveň hodně různých věcí, tak je to obtížné. S moderní výrobou se můžeme posunout do horního rohu díky 3D tisku a používání AI. Příkladem je svět medicíny. Posouváme se ze světa, kde se předpokládá, že jsme všichni stejní, k personalizované medicíně, kde můžeme vyrábět léky pro jednotlivce. Vidíme to ve světě léčby rakoviny. Odebírají se buňky z pacienta s rakovinou, přeprogramují se a znovu se vstříknou, aby napadly rakovinu. K tomu potřebujete výrobu zabudovanou do nemocniční infrastruktury.

• Zatřetí, zero-waste továrny.

  Továrna, která zpracovává cukrovou řepu na cukr. Miliony tun cukrové řepy přijdou na jednom konci a statisíce tun cukru vyjdou na druhém konci. Je to energeticky a surovinově náročný proces, který se dlouho neměnil. Pak si jedna firma řekla, jestli se to dá změnit na zero-waste továrnu, kde není žádný odpad. Každá věc, co tam přijde, bude mít hodnotu. Ať už je to ornice a kameny, které přijdou s řepou, nebo vedlejší produkty, ze kterých se dá vyrobit bioetanol. A teplo a CO2, které se normálně vypouštějí do ovzduší, se dají využít na zrání rajčat. A když spadl trh s rajčaty, začali to používat na zrání léčebného konopí. Tak se stali jedním z největších producentů léčebného konopí na světě.

Závěrem, jsem velmi optimistický ohledně našeho vyrobeného světa. Ty věci potřebujeme a chceme. To se nezmění. Dál budeme inovovat, budeme personalizovat a myslet na jednotlivé zákazníky. Továrny nebudou místa, která nikdo nechce mít blízko, protože jsou špinavé a nebezpečné. Budou to místa, která chcete mít na konci ulice, protože vyrábějí dobré produkty a jejich vedlejší produkty jsou cenné pro místní komunitu.

Jsem ale pragmatický optimista. Jsem si jist tím, že nastupující generace si uvědomuje důležitost svého místa ve světě. Rostoucí trh s použitým zbožím a touha po opravách je transformativní. Pokud lidé, kteří rozumí důležitosti výroby a toho, jak se musí zlepšit, s vaší pomocí, dokážeme vyrobit lepší svět. Děkuji vám.

🔍 Kritické zhodnocení

Přednáška Tima Minshalla poutavě a srozumitelně vysvětluje složitost globálních dodavatelských řetězců a jejich dopad na náš život. Autor podává informace srozumitelně i pro laické publikum a používá konkrétní příklady, které ilustrují složitost i zdánlivě jednoduchých produktů.

Nicméně, přednáška se zaměřuje spíše na popis současného stavu a výzev, než na detailní řešení. Zmíněné příklady inovací a zero-waste továren jsou sice povzbudivé, ale neposkytují hlubší analýzu ekonomických, sociálních a politických překážek, které brání širšímu uplatnění těchto konceptů.

Minshallova optimistická vize je podpořena rostoucím zájmem o udržitelnost a cirkulární ekonomiku, jak dokládají četné studie a zprávy (např. zprávy Ellen MacArthur Foundation). Nicméně, kritici upozorňují, že samotné inovace a technologické pokroky nemusí stačit, pokud nebudou doprovázeny zásadními změnami v chování spotřebitelů a v politice vlád.

Zdroje pro další studium:

• Ellen MacArthur Foundation: https://ellenmacarthurfoundation.org/
• World Economic Forum: https://www.weforum.org/
• “Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things” by Michael Braungart and William McDonough.

Odkaz na originální video