Tři nástroje, jak zvládnout životní rány osudu
📊 Souhrn
Sally Srok ve své přednášce popisuje, jak sama čelila bolestnému rozvodu a ztrátě zaměstnání, což ji přivedlo až na hranici finanční i emoční krize. Na těchto osobních zkušenostech ukazuje, že nečekané změny jsou běžnou součástí života a často vyvolávají negativní emoce – strach, smutek, úzkost nebo vinu. Radí nevnímat změnu jako jednoznačně dobrou nebo špatnou, ale spíše ji chápat neutrálně: jako příležitost k transformaci, růstu a novým začátkům. Temné emoce máme přijmout, pozorovat je, ale nepodlehnout jim – podobně jako bychom nesvěřili řízení auta malému dítěti. Navrhuje také ocenit pozitivní aspekty naší minulosti, abychom neulpívali jen na bolesti a mohli otevřít prostor pro hlas možností a našeho plného já, které nás vede kupředu.
K posílení tohoto hlasu dává tři praktické nástroje. Za prvé, změnit vlastní jazyk, místo negativních formulací používat jazyk plný možností („hledám další příležitost“, „těším se na nový domov“). Za druhé, používat afirmace či mantry, které navozují přítomný prožitek našich cílů. A za třetí, praktikovat vděčnost, která podle výzkumů pomáhá uvolnit negativní emoce a podporuje pozitivní smyčku vnímání. Srok přirovnává změnu k západu či východu slunce – zvláštnímu okamžiku mezi starým a novým obdobím, které můžeme využít pro tvorbu nové, naplňující kapitoly života.
📝 Přepis
Nečekané životní krize
Před lety jsem prošla rozvodem, který jsem si nepřála. Byl nečekaný a úplně mě zničil. Museli jsme prodat náš dům a já jsem musela znovu postavit svůj život z ničeho, přitom jsem byla zlomená. A právě když jsem si myslela, že se vše stabilizuje, přišla jsem o práci. Najednou mi zbýval asi jen měsíc finančních prostředků. Byly to dvě tvrdé rány najednou.
Mnozí z vás podobné nečekané změny jistě také zažili. Já jsem se cítila ztracená, vyděšená a úplně sama. Pokud se na malou chvíli zamyslíte nad svým životem… kdo z vás prožil nějakou nečekanou změnu? Vidím, že téměř všichni. A kdo během těch změn cítil vzrušení a nadšení? Méně rukou. A kdo pociťoval temné emoce jako strach, úzkost, stres, vinu nebo smutek? Tady už zdviháte ruce rychle. Tyto temné emoce máme s proměnami často spojené.
Proměny: neutrální akt proměny
V životě jsem čelila mnoha nečekaným změnám. Některé byly vzrušující, třeba když jsem se stěhovala do cizí země. Jiné byly velmi bolestné, třeba ztráta těhotenství. Naučila jsem se, že když se přestaneme ptát, zda je změna dobrá nebo špatná, vzrušující nebo tragická, můžeme ji proměnit v něco mimořádného.
Podívejte, že většina lidí při změně zažívá temné emoce. Není divu: podle Forbesu asi 60 % lidí preferuje zůstávat v pohodlí známého. Přesto nečekané změny zažijeme téměř všichni. Tyto těžké emoce však často převažují nad celou zkušeností – jako šátek, do kterého se zabalíme a který nás pohltí.
Co si často během změn říkáme?
– „Mám strach, že to nezvládnu.“
– „Můj život se rozpadá.“
Přitom změna je jen akt, fakt, že se něco mění. Samo o sobě to není negativní ani pozitivní. Synonyma ke slovu změna jsou metamorfóza, transformace, vývoj, rozvoj – slova plná možností.
Temné emoce jako poselství minulosti
Naše obavy jsou často signály z minulosti a z dětství, které řídí naše dospělé prožívání. Předat tyto emoce řízení našeho života je jako posadit batole za volant jedoucího auta – bude to divoké a nezaručené.
Dobrá zpráva: temné emoce chtějí být uznány, ne ignorovány. Ignorovat je nefunguje, jako když přehlížíme dítě tahající nás za nohavici. Pokud je uznáme a pozorujeme, ale neztotožníme se s nimi, povolí svůj sevření a otevřeme prostor zvědavosti a laskavosti k sobě.
U klientů hledáme, kdy se tyto pocity objevily poprvé. Například jedna manažerka si uvědomila, že její zahlcení připomíná stres, když jako dítě zvládala úkoly do školy. A já sama jsem se při odchodu z práce cítila osaměle, což vycházelo z dětství v rodině se šesti dětmi – kde jsem si často připadala neviditelná, což do mé dospělosti vlastně už nepatřilo.
Od démonizace minulosti k hledání dobra
Další běžná reakce na změnu: očerňujeme vše z minulosti. V partnerovi vidíme jen chyby a chceme smazat celou zkušenost. Na bývalého šéfa si vzpomeneme kvůli přesčasům a stresu. Když ale dokážeme ocenit dobro, které tam bylo, zmírní to i naši bolest.
Já sama cítím vděčnost za dřívější vztah s manželem – tehdy mi dal přesně to, co jsem potřebovala. Byli jsme skvělými partnery i rodiči. A ztracená práce byla také tehdy ta pravá – umožnila mi rovnováhu a otevřela cestu k mé nové kariéře v rozvoji a vedení lidí.
Pokud propustíme svazující emoce a oceníme minulost, vytvoříme prostor pro hlas, který tu byl vždy – hlas možnosti.
Hlas plného já a jeho posílení
Tento hlas vzdáleného potenciálu neslyšíme pro temné emoce. Přitom nám tiše našeptává, co víme hluboko uvnitř:
– „Chci se znovu vzdělávat.“
– „Patřím do láskyplného vztahu.“
– „Toužím po tvůrčí práci.“
Tento hlas vede k naplnění, i když není tak hlasitý a emocionální jako hlas bolesti či strachu. Naším cílem je dát mu stejný prostor v období změn.
Tři nástroje, jak posílit hlas možností
- Proměňte svůj jazyk
Naše slova formují realitu. Jsou jako hluboké koleje na polní cestě, do kterých kola opakovaně zapadají, dokud nevyjezdíme nové. Proto si dávejme pozor, jak o změnách mluvíme. Já jsem místo „jsem nezaměstnaná“ začala říkat „hledám další krok v kariéře“. Neříkala jsem „bojím se, že nenajdeme dům“, raději „těším se, že najdu domov, který s dětmi budeme milovat“. Ne: „život se rozpadá“, nýbrž: „život se skládá dohromady“.
Výzkumy ukazují, že pozitivní jazyk vytváří pozitivní smyčku – mozek lépe vnímá příznivé aspekty, posiluje pozitivní nervové dráhy a celý proces se opakuje.
- Procvičujte afirmace
Pokud vás slovo „afirmace“ irituje, nahraďte je „mantrou“ nebo „osobní vizí“. Sepište si větu v přítomném čase, která definuje vaši budoucí vizi, a často ji opakujte:
– „Žiji v krásném městě a lehce platím nájem.“
– „Mám kolem sebe přátele, s nimiž se rád stýkám.“
Pište to na lístky, do deníku, sdílejte to s lidmi. Když jsem si to říkala dost často, začali mi tuto mantru opakovat dokonce i druzí.
- Projevujte vděčnost
Podle studie UCLA vděčnost uvolňuje temné emoce, snižuje úzkost a stres. Když jsem narážela při hledání práce na samé překážky, psala jsem každý den jeden děkovný dopis – přátelům, bývalým kolegům, ale i čističi oděvů, prodavačce či podnikatelům za dobré služby. Je tolik způsobů, jak vděčnost projevit.
Vděčnost otevírá srdce a umožňuje vstup novým možnostem.
Změna jako okamžik tvoření
Jeden z mých mentorů, rabín Larry Sirkman, mi kdysi položil krásnou otázku:
„Proč se zastavujeme a žasneme nad východem nebo západem slunce, ale ne nad tím, že jsou právě dvě hodiny odpoledne?“
Protože tyto chvíle označují zvláštní mez – nejsou dnem ani nocí, jsou okamžikem tvoření. Totéž platí o změně: je to zvláštní chvíle mezi starým a novým, čas přechodu.
Život nám nevyhnutelně uštědří nečekané rány. Viděli jsme to zvednutím ruky. Když dokážeme propustit zraňující emoce, ocenit dobro a posílit svůj hlas možností, může se období změn stát tím nejmagičtějším a nejtransformativnějším v našem životě.
Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Sally Srok je postavena na ověřených principech pozitivní psychologie i neurověd. Význam změny jazyka potvrzuje například Barbara Fredrickson, odbornice na pozitivní emoce, která ve své teorii broaden-and-build (Fredrickson, 2001) doložila, že pozitivní formulace a pocity rozšiřují naše myšlenkové možnosti, podporují kreativitu a odolnost vůči stresu, čímž usnadňují adaptaci ve změnách.
Podobně účinnost afirmací byla doložena několika studiemi – pozitivní self-afirmace podporují psychickou odolnost hlavně u lidí s dobrým sebevědomím (Cascio et al., 2016). Není to však univerzální lék – u lidí s nízkým sebevědomím mohou nepřirozeně pozitivní fráze vést k opačnému efektu (Wood et al., 2009). Proto je důležité afirmace formulovat realisticky.
Význam vděčnosti jasně podporují vědecká data. Například Emmons a McCullough (2003) ukázali, že pravidelná vděčnost zvyšuje pohodu a redukuje depresivitu. Není to však zázračný lék – spíše součást širšího tréninku mysli vedle akceptace, mindfulness nebo kognitivního přerámování.
Klišé o „přijetí emocí bez ztotožnění“ odpovídá přístupům jako je mindful self-compassion (Neff, 2003), které pomáhají emoční reakce regulovat, ne je potlačit ani se jim zcela poddat. Převod emocí do slov a přehodnocení významu změny také odpovídá narativní terapii, jež mění vztah k traumatickým událostem.
Celkově tedy vychází přístup Sally Srok z vědecky podložených metod. Její rady jsou však prvním krokem – některé závažné stavy (například klinická deprese či úzkostné poruchy) mohou potřebovat i odbornou pomoc. Přesto lze její návrhy považovat za vhodné nástroje k běžnému zvládání životních změn a posílení psychické odolnosti.
Relevantní zdroje:
Fredrickson, B. L. (2001). The role of positive emotions in positive psychology. American Psychologist.
Wood, A. M. et al. (2009). Positive self-statements: Power for some, peril for others. Psychological Science.
Emmons, R. A., & McCullough, M. E. (2003). Counting blessings versus burdens. Journal of Personality and Social Psychology.
Neff, K. (2003). Self-compassion: An alternative conceptualization of a healthy attitude toward oneself. Self and Identity.
