The Skill of Humor (Umění humoru)
Souhrn
Andrew Tarvin ve své přednášce TEDxTAMU argumentuje, že humor je klíčová dovednost, nikoli vrozený talent, a že je v dnešním stresujícím světě naprosto nezbytný. Tarvin, který se sám z inženýra vypracoval na komika, ukazuje, jak humor zlepšuje komunikaci, paměť, učení, soudržnost týmu, snižuje stres a dokonce může vést k vyšším příjmům. Tvrdí, že každý se může naučit používat humor, a to i když se necítí být přirozeně vtipný.
Tarvin se inspiruje profesionálními komiky a nabízí praktické rady, jak využít humor v každodenním životě a v práci. Ukazuje techniky ze stand-upu (sdílení pohledu), improvizace (“ano, a…”) a skečů (odhodlání a sebedůvěra). Zdůrazňuje důležitost praxe a opakování, a to i v malých věcech, jako je psaní vtipů nebo sdílení humorných obrázků. Klíčové je překonat strach z neúspěchu a vnímat humor jako nástroj pro pozitivní a inkluzivní komunikaci.
Přepis
Síla humoru: Jak se naučit být vtipnější v každodenním životě
Jak mi babička ukázala, že humor je pro každého
Před šesti lety jsem seděl s přáteli v New Yorku, když mi přišlo upozornění na telefon. Byl jsem překvapený, že mám textovou zprávu od babičky. Překvapilo mě to, protože mé babičce bylo v té době 78 let a nikdy předtím neposlala textovou zprávu.
První textovka byla rozkošná. Stálo tam: “Milý Andrewe, zkouším psát zprávy, s láskou, tvoje babička.” Říkám si, aw, ona si myslí, že je to dopis. Tak jsem jí poslal zprávu zpět. Napsal jsem: “Ahoj babi, tohle je textovka. Nemusíš tam psát všechno tohle.”
Její odpověď byla: “Milý Andrewe, dobře, s láskou, tvoje babička.”
Nejvíc se mi líbí, že je to vždycky “s láskou, tvoje babička”. Jako kdyby to bylo “s láskou, babička”, byl bych zmatený. Bylo by to jako: “Milý Andrewe, užij si to v Texasu. S láskou, babička.” Říkal bych si, babi, která babička?
Ale moje babička se stále učí. Před pár lety jsem jel do Švýcarska za prací, vrátil jsem se a poslal babičce zprávu. Napsal jsem: “Ahoj babi, právě jsem se vrátil ze Švýcarska.” Její odpověď byla: “Milý Andrewe, Švýcarsko, otazník, wtf?”
Tak jsem babičce zavolal a ptám se: “Babi, co si myslíš, že znamená WTF?” A ona na to: “No, někdo na bridži mi řekl, že to znamená ‘wow, to je zábava’.” Řekl jsem: “Přesně to to znamená.”
Postupem času jsem si uvědomil, že svět by byl šťastnějším místem, kdyby si víc lidí myslelo “wtf” v babiččině smyslu - kdyby více lidí bylo jako moje babička a myslelo si: “Wow, to je zábava.”
Humor jako nutnost, ne luxus
V roce 2012 jsem opustil svou firemní práci v Procter and Gamble, abych lidi učil o hodnotě humoru. Pracoval jsem s více než 35 000 lidmi ve více než 250 organizacích na tom, jak být produktivnější, méně stresovaní a šťastnější pomocí humoru.
Když lidé slyší, co dělám, jsou trochu skeptičtí. Nikdo nepovažuje humor za špatnou věc - je tady někdo, kdo se nerad směje? Někdo, kdo říká: “Ne, nesnáším pocit radosti v těle?” Ale mnozí považují humor za něco navíc. “Ach, kdybych si svou práci užíval víc, nebo kdybych se bavil, bylo by to skvělé. Ale když ne, no a co.”
Realita je taková, že humor je v dnešní přepracované, nedoceněné, stresem naplněné a spánkově deprivované kultuře nutností.
Proč je humor důležitý:
- Nutí lidi poslouchat
- Zvyšuje dlouhodobé uchování paměti
- Zlepšuje porozumění
- Pomáhá při učení a sdělování zpráv
- Zlepšuje soudržnost skupiny
- Snižuje statusové rozdíly
- Rozptyluje konflikty
- Buduje důvěru
- Sbližuje lidi
A to vše je podloženo výzkumy, případovými studiemi a příklady z reálného světa. Tyto působivé výhody - humor vám může pomoci vypadat lépe, žít déle a vydělávat více peněz - se může naučit každý.
Humor jako naučitelná dovednost
Když s lidmi mluvím o humoru nebo komedii, někdy jsou zastrašení. Byl jsem na konferenci ve Švýcarsku, kde jedním z dalších řečníků byl Kevin Richardson, známý jako Šepták lvů. Vychovává lvy od malička a ti ho berou jako člena smečky.
Kevin a já jsme si před akcí povídali a on zjistil, že dělám stand-up comedy. A říkal: “To bych nikdy nedokázal. Je to moc děsivé.” Říkal jsem si, ale ty žiješ se lvy, že? Jako by vyprávění vtipu bylo nějak děsivější než život se lvy.
Tolik lidí to tak vnímá. Jako by schopnost rozesmát lidi byla nějak zakódovaná v naší DNA. Ale realita je taková, že humor je dovednost. A pokud je to dovednost, znamená to, že se ji můžeme naučit.
Já jsem někdo, kdo se musel naučit, jak používat humor. Udělal jsem přes 1000 vystoupení jako stand-up komik, improvizátor, vypravěč, umělec mluveného slova. Vystupoval jsem ve všech 50 státech, v 18 zemích a na jedné planetě. Mám fanoušky ve více než 150 zemích.
Nedávno jsem se ale zúčastnil srazu ze střední školy a když lidé zjistili, že dělám stand-up comedy, řekli: “Ale ty nejsi vtipný.” A v jistém ohledu mají pravdu.
Když jsem vyrůstal, nebyl jsem nikdy hvězdou večírků nebo třídním šaškem. V posledním ročníku jsem byl zvolen “mazlíčkem učitelů”. A to mnohé z vás překvapí, ale je to proto, že jsem šprt. A pokud vás zajímá, jaký typ šprta, odpověď je ano - počítače, matematika, sci-fi, Dungeons and Dragons, Star Wars, Star Trek, Starbucks, všechno.
Konkrétně jsem inženýr. Studoval jsem na Ohio State University, získal jsem titul v oboru počítačové vědy a inženýrství a po absolutoriu jsem začal pracovat v Proctor and Gamble jako IT projektový manažer. A to lidé ode mě očekávali, protože na základě mé osobnostní analýzy to naznačovalo, že bych měl být počítačovým inženýrem.
Ale zjistil jsem, že nejsme osobnostní test. Protože můj test říká, že jsem typ A, modrý čtverec, svědomitý INTJ se znamením Vodnáře. To znamená, že jsem ambiciózní, tvrdohlavý introvert, který má rád dlouhé procházky po pláži. Ale zjistil jsem, že nejsme. Naše osobnostní testy nám mohou poskytnout vhled do našeho chování nebo nám říct, co nás motivuje, nebo nám říct, která Disney princezna bychom byli. Pocahontas. Ale nedefinují nás. Místo toho jsme definováni svými činy.
Jak jsem se naučil humor
Začal jsem dělat komedii na vysoké škole. Můj nejlepší kamarád chtěl založit improvizační komediální skupinu. Potřeboval lidi a donutil mě se přidat. Ze začátku jsme nebyli moc dobří. Neměli jsme tušení, co děláme. Dívali jsme se na “Whose Line Is It Anyway?” a snažili se opakovat to, co jsme viděli.
To, co jsem neměl v komediálních dovednostech, jsem doháněl v komediálním projektovém managementu. Říkal jsem si: “Dobře, pokud to máme dělat, budeme to dělat doopravdy. Budeme trénovat třikrát týdně. Každé pondělí budeme mít obchodní schůzku a budeme se dívat na naše vystoupení, jako by to byl záznam ze hry.”
V průběhu dvou let jsme se zlepšili. Přešli jsme od vystupování ve sklepích kolejí k vystupování dvakrát týdně v divadle na kampusu. Takhle jsem se naučil dovednosti humoru - praxí a opakováním. A to může dělat každý.
Tři oblasti, ze kterých se můžeme učit humor
1. Ze stand-upu se učíme sdílet svůj pohled na věc
Každý komik má svůj vlastní pohled na svět. Louis CK má velmi specifický způsob, jak vidět svět, což je jiné než u Ellen DeGeneres, což je jiné než u Tig Notaro, Davea Chappella nebo Chrise Rocka.
Někdo mi třeba říká, že vypadám jako kříženec Hugha Jackmana a Conana O’Briena. Jiní lidé říkají: “Trochu vidím Davida Tennanta z Doctora Who.” Jedna žena mi jednou řekla: “Myslím, že vypadáš jako Justin Timberlake, ale odsud sem.”
Každý má svůj vlastní pohled. A můžeme tento pohled použít jako způsob, jak se spojit s ostatními lidmi. Můžeme ho použít k tomu, abychom řekli: “Jsme si podobní.”
Například - kolik lidí tady má rádo dezerty? Lidé milují dezerty. Já miluju dezerty. Jsem posedlý mléčnými koktejly. Jsou to nejúčinnější forma dezertu, protože lahodnost zmrzliny ve snadno konzumovatelné formě.
Ale nechápu mátovou čokoládu. Nevím, jestli tu máme nějaké milovníky mátové čokolády. Nechápu mátovou čokoládu, protože jsem nikdy nejedl čokoládu a neříkal si: “Víte, co by k tomuhle šlo skvěle? Zubní pasta.”
Můžeme také sdílet svůj pohled jako způsob, jak něco zdůraznit. Já jsem vždycky rozuměl počítačům mnohem víc než lidem. Protože když se něco pokazí s počítačem, dostanete chybovou zprávu. Když se něco pokazí s člověkem, dostanete pocity.
Bylo by to mnohem jednodušší, kdyby lidé měli chybové zprávy, že? Třeba jste přepracovaní, zahlcení, trochu ve stresu. Prostě by se objevilo: “Varování, přetížení systému. Restartujte, prosím, tím, že si dáte šlofíka.” Protože všichni víme, že šlofík je lidská verze “prostě to vypněte a pak to zase zapněte”.
Některé chybové zprávy byste ani nemuseli měnit. Třeba flirtujete se servírkou. Ona to moc necítí, prostě by se objevilo: “Chyba, nelze navázat spojení se serverem.”
2. Z improvizace se učíme prozkoumat a prohloubit pohled
Základní myšlení improvizace je “ano, a…”. Je to způsob, jakým improvizátoři vymýšlejí věci z hlavy. A my můžeme použít to samé. Vezměte to, co dělají, přijměte a rozvíjejte, zkoumejte a prohlubujte a řekněte: “Pokud je tohle pravda, co dalšího je pravda?”
Například mi trvalo, než jsem jel do státu Florida, abych si uvědomil, že rapper Flo Rida dostal své jméno podle svého domovského státu Florida a dal do něj mezeru. Můžeme říct, pokud je tohle pravda, co dalšího by mohlo být pravda? Mohli bychom říct: “Víte, myslím, že by v Doveru měla být hispánská továrna, která by se jmenovala De La Ware.” Nebo by v Biloxi mohla být internetová detektivka, která by se jmenovala paní Ip Pi.
Můžeme také použít “ano, a…” jako způsob, jak se spojit s ostatními lidmi. Můžeme si vzpomenout na ten stereotypní small talk, kdy lidé říkají: “Á, co tohle počasí?” Můžeme říct: “Ano, a… kdybyste teď nebyli na téhle akci, jak byste si užívali počasí?” A můžeme proměnit trapnou konverzaci v něco smysluplnějšího.
Můžeme také použít myšlení “ano, a…”, abychom se více bavili. Realita je taková, že průměrný člověk odpracuje za svůj život 90 000 hodin. To je celá diskografie Netflixu! A my můžeme říct: “Ano, odpracuju 90 000 hodin a můžu si to užít.”
Mezi třetím a čtvrtým ročníkem střední školy jsem pracoval v továrně. Nebyla to moc vzrušující práce. V té době jsem si myslel, že bych se v budoucnu mohl stát mezinárodní hiphopovou superstar. Takže abych si zkrátil čas, vymýšlel jsem si v hlavě rýmy a pak jsem si je zapisoval do sešitu.
Nedávno jsem jeden z těch sešitů našel a zjistil jsem, proč jsem se nikdy nestal hiphopovou superstar. Jeden z těch rýmů byl: “Vodík plus vodík plus kyslík 2, spojené kovalentním lepidlem. Co dostaneš? Jen věc zvanou voda. Jo, vaří se to a je to čím dál tím žhavější.”
3. Ze skečů se učíme o důležitosti oddanosti výkonu
Postavy ze Saturday Night Live, Key and Peele, Monty Python, jsou tak zábavné, protože herci jsou oddaní výkonu a jsou si jistí svou prezentací. Je to trochu jako randění. Lidé vám říkají, že chtějí chodit s někým, kdo je sebevědomý.
Před pár lety jsem byl s přáteli v baru a viděl jsem tam krásnou dívku a oni říkali: “Měl bys s ní jít mluvit.” A já na to: “To nemůžu.” A oni: “Proč ne?” A já: “Nemám na to.” Oni říkají: “Nepotřebuješ na to. Potřebuješ jen sebevědomí.”
Ale co vám neřeknou, je, že chtějí to sebevědomí v určitých oblastech, protože žádná žena nechce muže, který je sebevědomý v matematice. To je to, co mám.
Tak jsem si řekl: “Dobře, zkusím to. Zkusím matematickou balící hlášku.” Tak jsem šel za tou dívkou a řekl jsem: “Ahoj, holka, jsi svislá asymptota, protože tvoje krása nemá mezí?” Ona na to: “Co jsi to právě řekl?”
Tak jsem to zkusil znovu. Řekl jsem: “Ahoj, holka, jsi opak přepony? Protože kvůli tobě mám chuť hřešit.” Ona na to: “Myslím, že bys měl asi odejít.”
Ale pak o pár hodin později jsem si říkal: “Ach, co jsem měl říct. Měl jsem říct: “Ahoj, holka, jsi hodně nadprůměrná. Nebuď zlá.”
Stávání se vtipnějším každý den
Stalo se vám někdy, že vás něco napadlo asi čtyři hodiny po události? To je vlastně dobrá věc. Říká se tomu “schodišťový vtip”. Myšlenka: “Ach, tenhle okamžik se stane tady. A pak vás napadne tenhle nápad na schodišti.”
A to je dobré znamení, protože to znamená, že máte komediální instinkt. A praxí a opakováním můžete zkrátit dobu, která je potřeba k tomu, aby ten “ha ha” moment nastal, ze čtyř hodin později na pouhé tři hodiny později, na pouhé dvě, na deset minut, až se to stane v daném okamžiku. Protože reflexe minulosti vede k akci v budoucnosti.
A tak se stáváme pohodlnějšími a sebevědomějšími v používání humoru, čím víc to vlastně děláme. Je to jako to, co říká Amy Cuddy: “Předstírej to, dokud se tím nestaneš.”
Co když nejste vtipní?
Pravda je, že pokud jste někdy někoho rozesmáli, i když je to proto, že jste zakopli o schody, stále můžete použít humor. Ale i když nejste připraveni zkoušet vytvářet humor, stále můžete těžit z humoru tím, že budete pastýřem humoru. Můžete:
- Sdílet vtipné citáty
- Sdílet TED Talk, který se vám líbil
- Použít humorné obrázky ve svých prezentacích
A i když nejste připraveni vytvářet humor a nemyslíte si, že byste na internetu našli něco zajímavého, stále můžete použít humor, pokud se umíte usmívat. Protože když vidíme někoho jiného se usmívat, jsme připraveni zrcadlit toto chování pomocí zrcadlových neuronů v našem mozku. A když se usmíváme a oni se usmívají, vytváříme lidské spojení.
Překonání strachu z neúspěchu
Jiní lidé říkají: “Á, ale co když se nikdo nesměje? Co když zkusím humor a nastane trapné ticho?” No, trapné je to jen tehdy, když se tím zabýváte. A realita je taková, že nikdo nebyl nikdy vyhozen kvůli špatnému vtipu. Kvůli nevhodnému možná, ale ne kvůli špatnému vtipu.
Protože špatný vtip je něco jako: “Jednou jsem musel vynechat školu kvůli podchlazení. Byl jsem na školu moc cool.” To je špatný vtip.
Nevhodný vtip je ten, který má nevhodný předmět, nevhodný cíl nebo přijde v nevhodnou dobu. Ale pokud budeme pozitivní a inkluzivní, bude to v pořádku. Protože pak, když se nikdo nezasměje našemu vtipu, je to teď prostě pozitivní a inkluzivní prohlášení.
Humor a profesionalita
Nakonec lidé říkají: “Á, ale co když mě nikdo nebude brát vážně? Co když mě lidé budou považovat za šaška nebo klauna?”
No, pokud chcete používat humor v práci, uvědomte si, že humor nenahrazuje práci. Humor je jako sůl v jídle. Nechtěli byste jíst celé jídlo ze soli, že?
Stále můžete používat humor, pokud ho děláte víc. Produktivní manažeři to vlastně chtějí, protože vědí, že budete angažovanější a dosáhnete lepších výsledků.
Ale řekněme, že pracujete pro organizaci, která říká vůbec žádná zábava. Realita je taková, že nikdo nemůže ovládat, jak myslíte. Nikdo vám nemůže zabránit v tom, abyste:
- Si cestou domů z práce poslechli komediální podcast
- Si založili účet na Twitteru a psali slovní hříčky
- Při práci vymýšleli chemické rapové písničky
Realita je taková, že spokojenost s prací, váš pohled na věc, váš způsob zvládání stresu je zcela vaší zodpovědností a je to volba, kterou uděláte.
Dovednost humoru
A tohle je dovednost humoru:
- Začíná to sdílením vašeho pohledu
- Pak ten pohled prozkoumáme a prohloubíme
- A my “Ano, a…” jak v naší práci, tak v našem životě
- A nakonec cvičíme, vystupujeme a opakujeme, protože tak se zlepšujeme
Lidé si můžou zaplatit kurz improvizace, nebo můžete zkusit stand-up comedy, ale taky můžeme být jen víc pozorní k tomu, jak vytváříme humor každý den.
Závěr: být jako babička
A to může dělat každý, protože nejzábavnější člověk, kterého znám, je moje babička. Ta, co mi píše. A povýšila svou hru z textovek na Facebook. Teď je na Facebooku a komentuje každou mou aktualizaci statusu.
A já nevím, jestli je moje babička ta nejmilejší a nejupřímnější babička na světě, nebo jestli mě tajně trolluje.
Před pár měsíci jsem napsal: “Snažím se rozhodnout, jestli se mám stát sportovcem, nebo zločincem. Tak jsem si udělal seznam pro a proti.” Babiččina odpověď byla: “1 vtipné.”
O pár týdnů později jsem napsal: “Myslím, že útulný bar, kde se podávají fíky, by byl skvělým místem pro rande se švestkami.” Babiččina odpověď byla: “Ha ha.”
Pak jsem před pár týdny napsal: “Převod čísel 51, 6 a 500 na římské číslice mě rozčiluje.” Babiččina odpověď byla: “Hej, tohle je fakt dobrý.”
Nezáleží na tom, jaký je váš věk, váš příjem, váš pohled, váš osobnostní test, váš super titul z posledního ročníku nebo váš celebritní dvojník. Každý se může naučit být vtipnější. A všechno to začíná volbou. Volbou zkusit najít způsoby, jak používat humor.
Volbou být jako moje babička. Podívat se na svět kolem sebe a pomyslet si: “Wtf? Wow, to je zábava.”
Kritické zhodnocení
Tarvinova přednáška je postavena na myšlence, že humor je naučitelná dovednost s pozitivními dopady na různé aspekty života. Jeho tvrzení o pozitivním vlivu humoru na paměť, učení a komunikaci podporuje řada studií. Například, studie publikovaná v časopise “Humor: International Journal of Humor Research” zjistila, že humor může zlepšit zapamatování informací. (Martin, R. A. {2002}. Is laughter the best medicine? Humor, laughter, and physical health. Current Directions in Psychological Science.) Studie provedená na Loma Linda University zjistila, že smích snižuje hladinu kortizolu, stresového hormonu. (“Laughter therapy”. Mayo Clinic. {n.d.})
Tarvin se odvolává na zkušenosti a techniky profesionálních komiků, což je logický a srozumitelný přístup. Koncept “Ano, a…” z improvizační komedie je široce uznávaný a používaný i mimo oblast zábavy, například v oblasti týmové spolupráce a brainstormingu. (Leonard, K., & Trust, T. {2015}. Yes, And: How Improvisation Reverses “No, But” Thinking and Improves Creativity.)
Nicméně, Tarvinova přednáška je spíše motivační a inspirativní než hluboce vědecká. Některá jeho tvrzení, jako například, že lidé používající humor jsou lépe placeni, jsou zjednodušující. Korelace mezi humorem a příjmem neznamená nutně kauzalitu. Existují i kritické hlasy, které upozorňují, že ne každý typ humoru je v pracovním prostředí vhodný a že nadměrné používání humoru může působit neprofesionálně. (Malone, P. B. {1980}. Humor: A double-edged tool for today’s managers?. Academy of management review.)
Celkově lze ale říci, že Tarvinova přednáška poskytuje hodnotný a praktický pohled na význam humoru a nabízí užitečné rady, jak ho rozvíjet. Je založena na relevantních principech a podporována některými vědeckými důkazy, i když je třeba mít na paměti, že humor je komplexní fenomén a jeho vliv se může lišit v závislosti na kontextu a individuálních rozdílech.
