Tanec se strachem: Horolezecký průvodce podnikáním

Souhrn

Lauren Basler ve své přednášce TEDxIESEBarcelona sdílí svůj příběh o tom, jak jí vážný pád při lezení pomohl objevit vnitřní odolnost a překonat strach. Tuto zkušenost následně přenesla do svého podnikání. Přednáška zdůrazňuje čtyři klíčové poznatky, které jí pomohly jak v lezení, tak v podnikání: Prvním je důležitost jasného “proč”, tedy hlubokého porozumění motivaci a smyslu činnosti, což slouží jako kotva v těžkých chvílích.

Druhým poznatkem je soustředění se na nejmenší možný další krok, namísto zahlcení se velkými cíli. To umožňuje postupný a udržitelný pokrok. Třetím pilířem je síla komunity, která poskytuje podporu, zpětnou vazbu a inspiraci. A konečně, čtvrtým poznatkem je nezbytnost víry v sebe sama, která se projevuje i v neverbální komunikaci a ovlivňuje schopnost překonávat překážky. Basler zdůrazňuje, že tyto principy jsou univerzálně použitelné a pomáhají překonávat výzvy v jakékoli oblasti života.

Přepis

Před šesti lety, za krásného slunečného dne, jsem šla s partou přátel lézt v Montserratu. Začalo to jako perfektní den plný smíchu, svačin a epických výstupů. Pak přišel pád. Šest metrů volného pádu, narážení do skalní stěny, krvácení po celém těle i po laně mého přítele, sledování toho, jak se stromy mění ze zelené na fialovou, zatímco mi adrenalin proudil tělem. Skončila jsem v nemocnici s trvale znehybněným zápěstím a mozkem navždy poznamenaným strachem z pádu. Ale ten pád nebyl ani tak o fyzickém zotavení. I když dvě operace, které následovaly, nebyly zanedbatelné, byla to moje první skutečná zkouška odolnosti v lezení. Naučit se znovu lézt nebylo o tom být nebojácná. Bylo to o rozhodnutí tančit s tímto strachem. Praxe v dokazování si, že se po každém pádu dokážu zvednout a pokračovat vpřed. I když mě každý hlásek v mé hlavě prosí, abych to vzdala.

O pět let později, když jsem začínala svou podnikatelskou cestu, jsem ten hlásek začala znovu slyšet. Co jsem si to myslela? Neměla bych se raději vrátit a hledat si jinou práci? Možná na to nejsem stavěná. Ten hlásek byl neúprosný, ale byl mi povědomý. A jestli mě ten pád něco naučil, bylo to, že se dokážu zvednout a pokračovat vpřed, i když mi ten hlásek říká, abych to vzdala. Kolik z vás zná tyhle hlásky? Víte, když na něčem pracujete a jste skoro u cíle, ale všechno ve vás křičí, abyste přestali, říká vám, abyste se vrátili zítra. Možná se vám to stává v posilovně. Nebo třeba při tréninku na maraton. Nebo se možná snažíte zvládnout kytarový riff. Mně se to nejintenzivněji stává při lezení a s mým novým podnikáním. Bez ohledu na vaši vášeň, první dny začátku podnikání jsou nejtěžší. Plné nekonečných rozhodnutí a neustálých pochybností o sobě. Rychle jsem si uvědomila, že pokud chci vybudovat úspěšný podnik, budu muset zapracovat na své odolnosti. Tak jsem se vrátila na místo, které mi ukázalo mou odolnost. Do hor. Přihlásila jsem se na kurz mentálního tréninku, abych se znovu spojila s moudrostí hor. A během těch sedmi dnů intenzivního lezení se objevily čtyři základní poznatky, které transformovaly nejen mé lezení, ale celý můj přístup k budování firmy.

První poznatek: Znej své “proč”. Tento kurz začal tím, že se nás náš trenér zeptal na jednoduché “proč lezete?”. Tak jednoduché, a přesto tak hluboké. A když jsem se nad tím zamyslela, uvědomila jsem si, že nelezu jen proto, že to miluji. Lezu, abych si dokázala, že jsem statečná a schopná zvládat těžké věci. Bez jasného spojení s vaším “proč” se ty malé hlásky stávají ohromujícími. Každá výzva se stává příležitostí k pochybnostem, důvodem k vzdání se, protože nemáme spojení s tím, proč to vůbec děláme. Během toho tréninkového týdne se mé “proč” stalo mou kotvou. Když se vkradl strach, když ty malé hlásky začaly šeptat své pochybnosti, vrátila jsem se ke svému “proč”: Jsem statečná a schopná zvládat těžké věci. Tuto filozofii jsem si přenesla zpět do svého podnikání. Během těch prvních měsíců pochybností jsem přemýšlela o tom, proč jsem se na tuto cestu vůbec vydala. Během své kariéry jsem byla svědkem selhání nesčetných startupů, ne kvůli problémům s produktem nebo trhem, ale proto, že jejich tým byl odpojený a nezapojený. Viděla jsem, jak brilantní nápady selhávají, protože firemní kultura byla považována za druhořadou. Budování startupových kultur založených na důvěře a spojení nebyl jen podnikatelský nápad, bylo to moje poslání. Tato práce byla příliš důležitá na to, abych to vzdala. Takže pro ty z vás, kteří zvažují náročné úsilí, se ptám: Víte, jaké je vaše “proč”?

Druhý poznatek: Zaměř se laserově na nejmenší další krok. Ten tréninkový týden jsem si dala za cíl vylézt o stupeň vyšší, než byl můj předchozí limit, bez jakýchkoli pádů. První den: Katastrofa. Místo abych lezla svůj projekt, jsem padala znovu a znovu a znovu. Připadalo mi to jako prvních pár měsíců mého podnikání, kdy jsem měla pocit, že křičím do prázdna, bouchám hlavou do zdi a žádní noví klienti v nedohlednu. Ale všechno se změnilo, když jsem se naučila přestat zírat na vrchol a soustředit se na nejmenší možný další krok. Náš trenér nám to neustále vtloukal do hlavy a neustále se nás ptal: “Jaký je nejmenší krok, který můžete udělat směrem k nepohodlí?” Když jsem se natahovala po vzdálených chytech a plánovala ambiciózní pohyby, slyšela jsem ho křičet: “Nejmenší další krok.” Podívala jsem se dolů, přehodnotila. A tam to vždycky bylo. Drobný chyt, který jsem přehlédla, umístěný na půli cesty mezi tím, kde jsem byla, a kam jsem původně chtěla jít. Kolik z vás má velký cíl, na kterém právě teď pracujete? Miluji to. Podívejte se na ně všechny. Možná je to zahájení nového podnikání, možná provedení zásadního kariérního obratu. Nebo možná získání té vysněné role, o které jste přemýšleli. Nyní, pro ty z vás, kteří zvedli ruku, si na chvíli představte další krok k tomuto cíli. Opravdu si to představte. Představujete si mikrokrok? Nebo jste spojili tři kroky do jednoho obřího skoku? Žijeme ve světě naléhavosti, kde příběhy o úspěchu přes noc zaplavují naše sociální sítě, kde investoři chtějí raketový růst a zákazníci očekávají okamžité, okamžité dodání. V tomto prostředí se může zdát, že dělat malé kroky je téměř trapné, jako bychom nedělali dost, nepohybovali se dostatečně rychle, nesnili dostatečně velké sny. Vidím to u svých klientů neustále. Když se jich zeptám na jejich další krok, řeknou něco jako: “Spustit novou marketingovou kampaň.” Ale když se na to podíváme pořádně, vypadá to spíš jako výběr platforem, tvorba obsahu, budování vstupních stránek, nastavení analytiky. Desítky drobných kroků maskovaných jako jeden velký. Jsme tak soustředěni na dosažení dramatického pokroku, že často přehlížíme drobné kroky, které by nás tam skutečně dostaly bezpečně a udržitelně. Pokrok není lineární, ani v lezení, ani v podnikání. Zatímco každý zaměřený krok se může v daném okamžiku zdát nevýznamný, v průběhu času se skládá do dramatických průlomů.

Třetí poznatek: Zásadní síla komunity. Existuje běžná mylná představa o lezení i o sólovém podnikání, že jsou to sólové sporty. Ale ani Alex Honnold, slavný tím, že vylezl El Capitan v Yosemitech bez lana, se tam nedostal sám. I když vidíme ty dramatické fotky, jak leze na tu masivní stěnu o samotě, nevidíme stovky hodin, které strávil tréninkem s partnery, získáváním zpětné vazby od ostatních lezců a budováním podpůrného systému, který tento úspěch umožnil. Chtěla bych, abyste se na chvíli zamysleli nad svou komunitou. Kdo jsou ti lidé, kteří ji tvoří? Možná jsou to mentoři, kteří už prošli touto cestou před vámi, kolegové, kteří přesně chápou, čím procházíte, nebo přátelé a rodina, kteří ve vás věří, i když vy sami pochybujete. Pokud si nemůžete vzpomenout, nebo se vám vaše komunita zdá menší, než byste si přáli, je to v pořádku. Komunita se nebuduje přes noc. Pěstuje se záměrně, vztah po vztahu. Nyní, pro zbytek z vás, kteří mě posloucháte a myslíte si, že budování komunity je ztráta času nebo rozptýlení, zamyslete se znovu. Skutečná odolnost není jen o individuální síle. Je to o tom, vědět, kdy se opřít o svou komunitu. Silná komunita navíc není jen podporou v těžkých časech. Stávají se zdrojem kreativních jisker, které vám pomáhají vidět nové perspektivy, když jste zaseknutí. Stávají se vašimi brainstormingovými partnery, kteří vám pomáhají odhalit nové příležitosti, které byste jinak mohli přehlédnout. A přinášejí do cesty radost a smích a připomínají nám, že úspěch nemusí být vždy tak vážný. Když se vkradou pochybnosti, a ony se vkradou, je to vaše komunita, která vám připomene, z čeho jste.

Čtvrtý poznatek: Musíte věřit v sebe sama. Trochu jsem váhala, zda to sem zařadit, vzhledem k tomu, jak je to otřepané, ale během toho týdne, kdy jsem pracovala na svém lezeckém projektu, se stalo něco fascinujícího. Studovala jsem tu cestu. Znala jsem každý drobný pohyb. Měla jsem neochvějnou podporu svého trenéra a partnera. A přesto, pokaždé, když jsem se dostala k nejtěžší části toho úseku, jsem spadla. Dělala jsem všechno správně. Nebo jsem si to alespoň myslela. Klíč, jak se ukázalo, nebyl jen v mém těle, ale v mé mysli. Všechno mi docvaklo, když mi trenér ukázal video z mého lezení. Když jsem se dostala k té náročné části, vždycky jsem nepatrně zavrtěla hlavou. Teď bych s vámi ráda vyzkoušela rychlou aktivitu. Zvu vás, abyste zavřeli oči nebo drželi jemný pohled dolů. Ať už vám to připadá správné, a představte si před sebou výzvu. Možná je to prezentace, obtížný rozhovor nebo velké rozhodnutí. Teď, když si představujete tuto výzvu, zavrťte hlavou. Všimněte si, jaký je to pocit. Všimněte si, co se stane s vaší sebedůvěrou. Dobře? Teď zkusme něco jiného. Na chvíli se zbavte té energie. A tentokrát, když zavřete oči nebo budete držet pohled dolů, přemýšlejte o této výzvě a zatáhněte ramena dozadu, zvedněte bradu a kývněte hlavou. Vnímejte ten rozdíl. Děkuji vám za účast.

Před šesti lety jsem utrpěla pád, který mohl ukončit mou lezeckou kariéru. Místo toho mě naučil, že skutečná odolnost není o tom být nebojácný. Je to o vědomém rozhodnutí tančit s tímto strachem. Stejná odolnost mě pohání každý den mé podnikatelské cesty. Ten malý hlásek? Jo, pořád tam je. Ale naučila jsem se s ním tančit, místo abych se jím nechala vést. Každý den se soustředím na nejmenší další krok. Opírám se o svou komunitu a rozhoduji se věřit v sebe sama a v hodnotu toho, co poskytuji. Každý velký úspěch, ať už visíte na útesu, nebo začínáte nový podnik, začíná dvěma věcmi: A) zásadním pochopením toho, proč to děláte, a B) rozhodnutím držet se, i když vás každý hlásek ve vás prosí, abyste to vzdali. Když znáte své “proč”, opravdu ho znáte, cítíte ho v kostech, budete mít sílu projít čímkoli, prvními brutálními měsíci, pochybnostmi, neúspěchy. Takže se vás zeptám ještě jednou. Jaké je vaše “proč”? Děkuji.

Kritické zhodnocení

Přednáška Lauren Basler je inspirativní a motivační, ale je důležité ji vnímat v kontextu osobní zkušenosti, nikoliv jako univerzální návod na úspěch. Z vědeckého hlediska lze k jejím poznatkům najít oporu, ale i omezení:

1. Znej své “proč”: Koncept “proč” je úzce spjat s teorií sebedeterminace (Self-Determination Theory, SDT), kterou rozpracovali Edward L. Deci a Richard M. Ryan. SDT zdůrazňuje důležitost vnitřní motivace a autonomie pro psychickou pohodu a výkon. Když je člověk vnitřně motivován (dělá něco, protože ho to baví a dává mu to smysl), je výkonnější a vytrvalejší. [^1] Baslerové “proč” jí pomáhalo překonávat strach a pochybnosti, což je v souladu s SDT. Nicméně, SDT také zdůrazňuje, že “proč” musí být autentické a vycházet z vnitřních hodnot, ne z vnějších tlaků.
2. Zaměř se na nejmenší další krok: Tato myšlenka se opírá o princip postupného zlepšování, který je základem například v Kaizen metodologii zlepšování procesů. [^2] Dělení velkých cílů na menší, zvládnutelné kroky snižuje úzkost a zvyšuje poc

Odkaz na originální video