Rámy – Nové myšlení o práci a životě
📊 Souhrn
Malte Ziegenhagen ve své přednášce zdůrazňuje potřebu nového pojetí prostoru, který kombinuje práci a osobní život. Představuje koncept budovy, kde se mísí coworkingové a komunitní prostory, fitness zóny, relaxační zóny a dětská hřiště. Cílem je vytvořit prostředí, které umožňuje flexibilní využití – od kanceláří přes školky až po volnočasové aktivity, čímž odpovídá na výzvy moderního života, jako jsou stres nebo nutnost skloubit rodinu a práci. Prostory mají být inspirující, otevřené inovacím a podporovat přirozenou spolupráci.
Součástí této filozofie je i vytváření komunitních center, která spojují rozmanité skupiny lidí a usnadňují networking. V takovém komplexu může člověk sportovat, pracovat, účastnit se kulturních akcí a zároveň mít poblíž péči pro děti či bydlení, což má vést k vyšší kvalitě života. Ziegenhagen tvrdí, že takový projekt integruje vše potřebné pro pracovní i osobní růst, a navrhuje jej jako model pro evropská města budoucnosti.
📝 Přepis
Úvod do nových prostor
Jako Vidamandin jsem optimistický, ale zároveň trochu frustrovaný ze stresu, kterému dnes čelíme. Zažíváme napětí – někdy až záchvaty frustrace –, ale zároveň cítíme inspiraci k tvoření moderních míst pro práci i život.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Malte Ziegenhagena přináší inspirativní pohled na multifunkční komunitní prostory, které mají potenciál zefektivnit práci a zkvalitnit život. Koncept integrace coworkingu, bydlení, péče o děti a volnočasových aktivit není zcela nový – podobné přístupy lze nalézt v projektech jako WeWork nebo coliving platformy typu Roam, které kombinují flexibilitu a komunitu. Odborné studie (např. Spinuzzi, 2012; Gandini, 2015) potvrzují, že propojené coworkingové prostory podporují inovace a sociální vazby, ale zároveň upozorňují na rizika, jako je rozmazávání hranic mezi soukromím a pracovním časem.
Při integraci více funkcí je nutné klást důraz na architektonickou kvalitu, akustiku, bezpečnost a možnost soukromí – aspekty, které mohou být v hybridních prostorech problematické (Bouncken & Reuschl, 2018). Ziegenhagenův návrh odpovídá trendu flexibilních městských uspořádání (Grant, 2016), se silným důrazem na komunitu a sdílení zdrojů. Aby však tento model dlouhodobě uspěl, je klíčové zajistit inkluzivitu, dostupnost a vyváženost mezi společnými a soukromými prostory, což potvrzují výzkumy v oblasti urbanismu a sociologie města (Lefebvre, 1996; Gehl, 2011).
Celkově lze koncept hodnotit jako progresivní, nicméně bude záležet na jeho praktické realizaci, plánování a udržitelnosti v konkrétním městském prostředí.
Zdroje:
- Spinuzzi, C. (2012). Working Alone Together: Coworking as Emergent Collaborative Activity. Journal of Business and Technical Communication
- Gandini, A. (2015). The rise of coworking spaces: A literature review. Ephemera
- Bouncken, R. B., & Reuschl, A. J. (2018). Coworking-spaces: how a phenomenon of the sharing economy builds a novel trend for the workplace and for entrepreneurship. Review of Managerial Science
- Grant, J. (2016). Planning the good community: new urbanism in theory and practice.
- Lefebvre, H. (1996). Writings on cities.
- Gehl, J. (2011). Cities for People.
