Propojení skrze tanec
📊 Souhrn
Nathan Cottam v inspirativní přednášce reflektuje svou cestu tanečníka a choreografa. Vzpomíná na zážitky z působení v srbském Národním divadle a oceňuje reakce publika, které jej často formovaly – ať už pozitivní, či vysloveně bolestivé. Ty nejhlubší reakce přirovnává k „uranovému jádru“, které ho pohání v tvorbě. Připomíná zážitky s kolegou Danielem Galaskou, jehož choreografické prvky využil ve vlastní improvizaci, a také mentorské rady Douglase Nielsena, který mu jeho dílo „All Men“ označil za „vstupenku na světovou scénu“. Zároveň si však uvědomuje, že tuto „vstupenku“ nosil nevyužitou téměř 17 let.
Centrálním bodem je choreografie „All Men“, předělaná slavná scéna „Vstup stínů“ z baletu Bajadéra, kde tradičně vystupují ženy jako nadpozemské bytosti, jejíž mužská interpretace klade otázky o identitě a emocích. Cottam během příprav prožil osobní ztráty a došel k myšlence, že samotným narozením mu byla předána opravdová „vstupenka na světovou scénu“ – jako každému z nás s každým novým dnem. Povzbuzuje publikum, aby využilo tuto šanci tvořit si vlastní příběh. Na závěr představuje rozmanitý ansámbl mužských tanečníků různého věku a povolání, čímž podtrhuje univerzálnost poselství své práce.
📝 Přepis
Úvodní pozdrav a poděkování
„Dobrudosli, dámy a pánové.“ Takto by vás přivítali v Srbsku, kde jsem tančil pro Národní divadlo v Bělehradě – Narodno Pozorište u Beogradu. Je to jedna z věcí, které jsem mohl dělat díky své symbolické „vstupence“ a dnes o tom chci mluvit.
Poděkování patří také Marilyn Nagelové, Anisii Fritzové, celému personálu. Zvláštní poděkování Dalii Rossinové z New Ballet a čtyřiadvaceti lidem, které brzy poznáte a kteří často vystoupili daleko mimo svou komfortní zónu, aby slovům této přednášky vtiskli život skrze tanec.
Reakce publika a síla umění
Jsem tanečník, choreograf, umělec. Na mé práci mě nejvíce těší okamžiky, kdy za mnou lidé sami přijdou, aby sdíleli svou reakci – ať už je pozitivní, nebo pálí jako žhavé uhlíky. Inspirující je i situace, kdy se někdo nebojí říct, že se mu to nelíbí, nebo dokonce použije ostrá slova. Ale ta nejhlubší reakce, která zasáhne přímo do rezonující struny srdce, vás nabije jako uran jádro v reaktoru – pohání vás celé roky.
Setkání s Danielem a „krádež“ choreografie
Jednu takovou reakci mi věnoval kolega Daniel Galaska. V rámci společného projektu jsme měli vytvářet sóla pro sebe – každý tvořil originální choreografii pro sebe samého. Scházeli jsme se, sdíleli nápady a reflektovali je. Ostatním se tvar jejich tance postupně vyjasňoval, já ale každý týden přicházel s něčím úplně jiným; rozhodnutý, ale neustálený.
Krátce před finálním předvedením mě zachránila kreativní strategie – využít znalost divákových očekávání pro vytvoření spojení s choreografií. Co jsem věděl? Tanec ostatních. Tak jsem vzal jejich nejvýraznější pasáže a „ukradl“ je do svého vystoupení.
Po mém předvedení Daniel zvedl ruku a řekl:
„Obviňuji tě – používáš mou choreografii na mou hudbu, jsi více já než já sám.“
Tuto reakci jsem si schoval jako drahocennost.
Mentorské rady Douglase Nielsena
Další „kapsovou reakci“ mám od mého mentora z Arizonské univerzity, Douglase Nielsena, mistra krátkých moudrých poselství. Často vyslovil věty jako:
- „Jedno NE má hodnotu deseti tisíc AN.“
- „Když je student připraven, učitel přijde.“
Jeho slova mě provázela mezi hodinami, na parkovišti i mimo něj.
Když jsem v roce 2008 končil magisterské studium, řekl mi:
„Nathan, tohle je tvá vstupenka na světovou scénu.“
Pro člověka, co tančil na šesti kontinentech, měla jeho věta velikou váhu. Od té doby jsem ji uchovával a přemýšlel, kde a jak svou „vstupenku“ uplatnit. Přitom – za téměř 17 let – dílo samotné uviděla naživo jen dvě publika.
Choreografie „All Men“ a Bajadéra
Nyní k samotné choreografii s názvem „All Men“. Má čistě mužské obsazení a vznikla jako pocta ikonickému momentu dějin baletu – scéně Vstup stínů z baletu La Bayadère. Ta zachycuje průvod ženských postav představujících nadpřirozené bytosti v bílých tutu a tylových křídlech.
Tato scéna, minimalistická a repetitivní, patří k nejikoničtějším obrazům klasického baletu.
V roce 2008 jsem si položil otázku:
„Jak by tato sekvence vypadala, kdyby všechny stíny byly muži?“
Za chvíli uvidíte mou odpověď. Ale stejně jako název práce i reakce Daniela mají hlubší význam.
V originálu se pak stíny dalších přibližně 25 minut pohybují v sérii valčíků, variací, duetů a finále se strhující hudbou Ludwiga Minkuse. I vy se při sledování můžete ptát:
„Jak by vypadal celý tento příběh v mužském podání?“
Osobní ztráty a skutečná vstupenka na světovou scénu
Poslední tři měsíce mi odešli dva z nejbližších lidí. V přípravách, pod stínem jejich ztráty a uvědomění si pomíjivosti, jsem pochopil, že Doug se mýlil.
Opravdová „vstupenka na světovou scénu“ mi byla dána 19. února 1974 ve Silvertonu, Idaho, kdy mě přivedli na svět Vida, Joanne Wilkinson a Stephen Melville Cottam. Ano, teď mi bylo 51 let.
Od té doby jsem každé ráno prosebně i nevědomky“ zažil na světové scéně už 18 645. den – tolikrát jsem si svůj lístek „procvakl“. Některé byly nádherné, některé těžké a bolestné, jiné obyčejné. Ale každý nový den je pro mě a pro vás vstupenkou na světovou scénu našeho života.
Je to každý den šance něco sdělit, tvořit, být.
Výzva divákům a kontakt
Teď, když uvidíte All Men, pokud ve vás vyvolá jakoukoli reakci, napište mi.
Moji e-mailovou adresu si asi dokážete představit:
„tickettotheworldstage@gmail.com“
(ne, nedělám si legraci – chodí mi do všech zařízení).
Líbí se vám? Napište.
Nelíbí? Napište.
Chcete vidět, jak by vypadalo plných 25 minut té mužské verze Bajadéry? Napište.
Dobrudosli, dámy a pánové. Užijte si „All Men“ – moji vstupenku na světovou scénu.
Představení účinkujících
- Eli, 9 let, tanečník
- Santiago Virgo, 12 let, baletní tanečník
- Jolene, 13 let, student New Ballet
- Ian Campbell, 16 let, tanečník
- Dylan Tobias, 16 let, student baletu
- Nico Edwards, 17 let, student baletu
- Jack Concordia, 17 let, tanečník New Ballet
- Daniel Le, 18 let, profesionální tanečník
- Tao Limbianco, 22 let, moderní tanečník
- Tango Felicia Gomez, 22 let, profesionální tanečník
- Ty Denzel, 25 let, profesionální tanečník
- Andy Nguyen, 26 let, tanečník
- Chandler Cottam, 27 let, průmyslový hygienista
- Arjun Shef, 27 let, sexuální edukátor
- Antonio Lopez, 30 let, básník a komunitní organizátor
- Novi Redmond, 35 let, táta
- Ikar Jamardo, 47 let, nadšenec do kulečníku
- John Anderson, 50 let, inženýr
- Jesse B, 56 let, tvůrce tance
- Ken Goldman, 60 let, manažer finančních obchodů
- Jerry Metzger, 61 let, a jsem nádherný
- Joe Landini, 62 let, choreograf
- Fred Foote, 86 let, architekt a aikidista
- Sam Sa. (poznámka: zde přepis končí)
🔍 Kritické zhodnocení
Nathan Cottam ve svém vystoupení účinně využívá osobních příběhů k ilustraci, jak může tanec zprostředkovat hluboké emocionální zážitky i společenské mosty. Jeho práce „All Men“, která přehodnocuje ikonickou femininní baletní scénu v čistě mužském obsazení, vyvolává otázky o genderových stereotypech v umění, podobně jako práce Matta Barneyho nebo dokument „Ballet Boys“ (VGTV, 2014), jež zdůrazňují různé maskulinní koncepce v tanci. Podle taneční teorie genderové identity (např. Ramsay Burt, „The Male Dancer“, 1995) může reinterpretace klasických kánonů pomoci rozšířit možnosti projevu a bořit konvenční úlohy, což Cottamova práce potvrzuje.
Rovněž jeho tvrzení o „vstupenkách na světovou scénu“ koresponduje s filozofií mindfulness a existencialismu, podle které je každý den příležitostí k vědomému bytí a tvoření (viz Thich Nhat Hanh, „The Miracle of Mindfulness“, 1975). Tato metafora je motivačně silná a psychologicky podložená – sebepřijetí a každodenní autentické „bylo bytí“ patří mezi klíče duševní pohody (Ryan & Deci, „Self-determination theory“, 2000).
Na druhé straně, sdělení přednášky zůstává spíše individuálně motivující než hluboce analytické. Chybí jí komplexnější kritické zkoumání například sociálních bariér v umění nebo strukturálních nerovností, které mohou „punchovat“ denní vstupenku mnohem obtížněji. Avšak jako motivační impuls a příspěvek k reflexi identity, tvorby i publika je to silný příspěvek, který navazuje na dlouhou linii umělců využívajících svou vlastní zkušenost k inspiraci ostatních.
