Proč lidé volí krajní pravici?
📊 Souhrn
Daphne Halikiopoulou ve své přednášce argumentuje, že vzestup krajní pravice v Evropě nelze vysvětlit pouze obavami z imigrace a kulturními otázkami. Podle ní je to komplexnější problém, který zahrnuje i ekonomické nejistoty a ztrátu důvěry v politické instituce. Halikiopoulou zdůrazňuje, že i když má imigrace vliv na voliče krajní pravice, existuje značná část voličů těchto stran, které imigrační otázky vůbec nezajímají. Tito voliči, které nazývá “materialisté”, jsou spíše ovlivněni ekonomickými argumenty, například tím, že imigranti berou práci a omezují přístup k sociálním službám.
Halikiopoulou tvrdí, že klíčem k úspěchu krajní pravice je schopnost oslovit širší koalice voličů pomocí tzv. “občanských nacionalistických narativů”. Tyto narativy se již nesoustředí na biologické rozdíly, ale na údajnou obranu liberálních demokratických hodnot před těmi, kteří je prý neuznávají. Tímto způsobem se krajní pravice snaží zbavit stigmatu extremismu a získat podporu i mezi voliči, kteří by se jinak k extremistickým stranám nehlásili. Halikiopoulou uzavírá, že k poražení krajní pravice je nutné odhalit její extremistickou podstatu a nabízet pozitivní vizi imigrace, namísto kopírování protiimigrační rétoriky.
📝 Přepis
Krajní pravice je na vzestupu v celé Evropě. Tato jednoduchá mapa vám ukáže od severu k jihu, od východu k západu, že v současnosti neexistuje jediná evropská země, která by neměla krajně pravicovou stranu, která usiluje o vládu nebo získává velmi, velmi vysoký počet hlasů. To je rozdíl oproti nedávné minulosti. Ještě nedávno jsem používala Španělsko nebo Portugalsko jako příklady zemí, kde krajní pravice nebyla významnou silou.
Problém není jen v tom, že tyto strany získávají mnoho hlasů. Problém je v tom, že mnohé z těchto stran jsou nyní ve vládě. Podívejte se například na Itálii, podívejte se na Maďarsko, podívejte se na země ve Skandinávii. Nebo když nejsou ve vládě, jsou skutečnými uchazeči o ni. Nechci myslet na příští francouzské prezidentské volby nebo na mnoho dalších zemí, kde tyto strany významně usilují o moc.
Proč tomu tak je? Proč si jiné strany, což je důležitější, myslí, že k poražení krajní pravice ji musí kopírovat, musí se stát krajní pravicí?
Je to proto, že všude, kam se podíváme, slyšíme příběh o tom, proč se to děje. Slyšíme, že je to všechno o imigraci, o kultuře, o tom, že lidé už nechtějí globalizaci, nechtějí imigranty, nechtějí transnacionalismus, lidé prostě chtějí nacionalistickou politiku. Všechny strany pouze reagují na tuto “populární poptávku,” jak tomu říkáme v akademické sféře. Proto je krajní pravice na vzestupu.
Chci tento mýtus vyvrátit a nesouhlasit s tím, že to je jednoduchý příběh a že to není příběh jen o imigraci, ani příběh jen o kultuře. Ve skutečnosti jde o to, čemu v akademické sféře říkáme strana poptávky – tedy lidé, nebo nejistoty, které vedou lidi k volbě konkrétních stran. Ty jsou mnohostranné a zasahují daleko za kulturu, daleko za imigraci. Ale na straně nabídky, jinými slovy, samotné strany, si osvojují velmi chytré nacionalistické narativy, které jsou skutečně schopné oslovit velmi, velmi širokou koalici voličů.
Data a preference voličů
Začnu tím, že vám to ukážu na datech. Jsem akademik, a tak ráda mluvím s daty a s důkazy. Toto je velmi jednoduchý graf, který ukazuje, jak vypadají voliči krajně pravicových stran v různých evropských zemích, nebo jaké jsou jejich preference. Klíčová věc, kterou si z toho odnáším, je, že existuje i jiná než imigrační cesta k volbě krajní pravice.
Graf ukazuje, že jedna třetina voličů krajní pravice v Evropě vůbec neuvádí obavy z imigrace. Také ukazuje, že v mnoha zemích, kde voliči mají obavy z imigrace, jsou tyto obavy ekonomické. Jinými slovy, tito lidé se stali náchylní k narativům, které říkají, že imigranti berou práci, berou přístup na trh práce, berou přístup k sociálním službám.
Tvrdím tedy, že i když je zaměření na imigraci jedním, možná jedním z důvodů podpory krajně pravicových stran, k dosažení procent, kterých jsme svědky – 20 %, 30 % a 40 % – musíme se podívat daleko za imigraci, abychom viděli další nejistoty, které je pohánějí.
Úspěšná vs. neúspěšná krajní pravice
Toto je má vizualizace úspěšné krajní pravice oproti neúspěšné krajní pravici. Opravdu to ukazuje, že voliči s kulturními obavami, říkám jim “kulturalisté”, budou určitě volit krajní pravici, ale ve skutečnosti tvoří velmi malou část elektorátu. Voliči, kteří umožňují stranám rozšířit se daleko za jejich voličskou základnu, jsou lidé, kterým říkám “materialisté”.
Lidé, kteří byli přesvědčeni, že imigranti berou práci a přístup na trh práce atd. Jsou to “welfaristé”. Udělala jsem hodně výzkumu o tom, jak sociální politiky ve skutečnosti omezují náchylnost. Moderují, kompenzují nejisté lidi, a tím omezují náchylnost volit krajní pravici. Jsou to “nedůvěřiví”. Máme tolik dat o tom, že lidé ztrácejí důvěru v instituce, v politické instituce a sociální instituce, v parlament, ve vládu, ve stát, že dostojí svým závazkům ze sociální smlouvy. A “anti-greens”. V Evropě se objevuje nová velká propast. Ti lidé, kteří nechtějí platit více za životní prostředí, kteří ve skutečnosti volí krajní pravici, protože věří, že jim environmentální politiky ubližují. Tito lidé žijí zejména ve venkovských oblastech Evropy, kde si nemohou dovolit vzdát se svého auta a nevím, koupit si nové, které nemá žádné emise, nebo si koupit ekologičtější auta nebo vozidla atd.
Říkám jim periferní voliči a právě získání těchto voličů umožňuje krajně pravicovým stranám rozšířit se daleko za jejich bezpečnou voličskou základnu a přimět lidi, aby je volili.
Jak to dělají? To je klíčové. Znáte společnost, která nemá nejisté lidi? Neexistuje společnost, která by neměla nejisté lidi. Vždycky budou existovat lidé, kteří se obávají o svou ekonomickou situaci, obávají se o své postavení ve společnosti, ale tito mohou, ale nemusí být osloveni voliči, záleží na tom, co strany dělají.
Role stran v utváření volebních výsledků
Strany mají moc utvářet své vlastní volební osudy. Jak to dělají krajně pravicové strany v Evropě? Předkládají to, co nazývám občanské nacionalistické narativy, jinými slovy, obracejí hranice tolerance naruby. Tyto strany už neříkají, že jsem extrémně extrémní a nechci lidi, kteří jsou biologicky odlišní, protože kdo by volil stranu, která je otevřeně rasistická. Ne, říkají, že vylučujeme ty, kteří nevyznávají naše liberální demokratické hodnoty. Vylučujeme ty, kteří nevyznávají naše liberální demokracie. Jsou antitetičtí samotné podstatě demokracií, na kterých je Evropa založena.
Mám pár opravdu zajímavých kampaní. Kampaň AfD. AfD byla nedávno v Německu označena za extrémní stranu, přesto říká, že nejsme extrémní. Měla před pár lety tuto bikinovou kampaň, když usilovala o zvolení, říkala, víte co? Prostě nechceme ty ostatní, kteří přicházejí se svými netolerantními názory a říkají nám, že nemůžeme nosit bikiny na pláži, nemůžeme pít naše víno a nemůžeme jíst naše vepřové maso, protože jsme liberální demokratická strana a prostě nechceme zahrnovat ty, kteří nás ideologicky vylučují.
To je velmi chytrá strategie, protože díky tomu se strany zdají umírněnější. Odstraňuje stigma fašismu. Odstraňuje stigma extremismu. Volič si řekne, je to v pořádku, můžu tyto lidi volit, protože ve skutečnosti nejsou extrémní. Bohužel, tyto strany jsou extrémní. Vidíme, že tyto strany jsou extrémní, protože stále více vstupují do vlády a stále více útočí na liberální demokratické instituce.
Závěr
Co tím říkám? Závěrem chci říct, že kdyby to byl prostý příběh o měnící se společnosti, která už není rozdělena jen na bohaté a chudé, ale rozdělena na transnacionální propast, pak bychom se mohli vypořádat s imigrací a to by stačilo. Ale tak to není. Strany, které kopírují krajní pravici v otázce imigrace, jen zhoršují tento problém. Jen normalizují krajní pravici a zvětšují ji. Protože problém nemusí nutně pocházet z poptávky. Je to problém nabídky. Ale to, co říkám, je vlastně dobré. Je to pozitivní věc, protože to znamená, že pokud mám pravdu, pak to znamená, že strany mají moc jednat. A pokud má krajní pravice moc získávat širší a širší koalice, je to špatná věc. Ale znamená to, že i my máme moc vytvářet vlastní příběhy. Strany, které se staví proti krajní pravici, mohou také předkládat úspěšné příběhy, jak se s krajní pravicí vypořádat. Máme moc jednat a touto činností nesmí být kopírování krajní pravice. Touto činností musí být odporovat krajní pravici, odhalovat ji takovou, jaká je – extrémní – a také předkládat a prosazovat pozitivní aspekty imigrace.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Daphne Halikiopoulou nabízí zajímavý pohled na vzestup krajní pravice v Evropě, zpochybňuje tradiční důraz na imigraci a kulturu jako hlavní faktory. Její argument o “občanských nacionalistických narativech” a schopnosti krajní pravice oslovit širší koalice voličů je podložen daty a empirickými důkazy.
Podobné závěry lze nalézt i v práci Cas Muddeho, odborníka na populismus a krajní pravici. Mudde zdůrazňuje roli tzv. “welfare chauvinism” (sociálního šovinismu), což je kombinace národovecké ideologie a podpory sociálního státu výhradně pro “národní” občany. Tímto způsobem se krajní pravice snaží oslovit voliče, kteří se cítí ohroženi imigrací a zároveň podporují silný sociální stát. (Mudde, C. (2007). Populist Radical Right Parties in Europe. Cambridge University Press.)
Výzkumy ukazují, že ekonomická nejistota a nerovnost hrají významnou roli v posilování podpory krajní pravice. Studie od autorů jako Inglehart a Norris (2016) naznačují, že ekonomické faktory, jako je nezaměstnanost a stagnace mezd, mohou vést k pocitům frustrace a nedůvěry v politické instituce, což následně zvyšuje atraktivitu populistických a extremistických stran. (Inglehart, R. F., & Norris, P. (2016). Trump, Brexit, and the Rise of Populism: Economic Have-Nots and Cultural Backlash. HKS Faculty Research Working Paper No. R16-026.)
Celkově lze říci, že přednáška Daphne Halikiopoulou poskytuje cenný pohled na komplexní problematiku vzestupu krajní pravice a zdůrazňuje důležitost pochopení ekonomických, sociálních a politických faktorů, které k tomuto fenoménu přispívají. Její argumenty jsou podloženy relevantními výzkumy a daty, což zvyšuje důvěryhodnost jejího poselství.
