Proč byste měli odplánovat svůj život.

📊 Souhrn

Aeken Sope ve své přednášce na TEDxHaarlem Youth zpochybňuje hodnotu rigidního a detailního životního plánování. Argumentuje, že život je ze své podstaty nepředvídatelný, což ilustruje na konceptu motýlího efektu – malá, nepředvídatelná událost může mít obrovské důsledky. Tuto myšlenku podporuje osobními příběhy. Popisuje, jak se jeho vlastní životní cesta dramaticky změnila v důsledku neplánovaných událostí, jako bylo stěhování z Filipín do Dubaje a později do Nizozemska, což zcela změnilo jeho původní kariérní plány stát se pilotem a později psychologem. Uvádí také příklad spolužačky, jejíž detailní životní plán se rovněž nenaplnil.

Řečník dochází k závěru, že lpění na pevných plánech může vést ke zbytečnému stresu a zklamání, když se věci nevyvinou podle očekávání. Místo toho navrhuje přijetí flexibility a adaptability. Zdůrazňuje, že přítomnost není navždy a že chyby nebo změny plánů neurčují celý zbytek života. Doporučuje vytvářet spíše obecné plány podobné seznamu přání (“bucket list”), které poskytují prostor pro neočekávané příležitosti a změny. Podle Sopeho je klíčové naučit se “plout s proudem” života, přijímat jeho nejistotu a soustředit se na přítomný okamžik, namísto snahy ovládat každý jeho aspekt.

📝 Přepis

Dobře, rád bych tuto řeč uvedl otázkou: Myslíte si osobně, že máte svůj život pod kontrolou? Myslíte si, že byste dokázali předpovědět přesný výsledek vašeho dne a mít pravdu? Nebo ho alespoň donutit, aby byl správný? Myslíte si, že si můžete snadno naplánovat, že vyjdete z této budovy, půjdete do nejbližší kavárny a nic se nestane mimo plán?

Vím, že někteří z vás si teď myslí: “Samozřejmě, že ne. Je tu tolik faktorů.” Nebo: “Samozřejmě, že ano. Nic mě nemůže zastavit.” Ale pravdou je, že život je nepředvídatelný. Můžete se skutečně dostat do kavárny bez jediného problému, nebo může začít pršet, nebo vás může srazit autobus, nebo na vás může spadnout meteorit a mnoho dalších možností.

Fenomén nepředvídatelnosti a motýlí efekt

Pro tento fenomén existuje teorie. Jsem si jistý, že jste někdy v životě slyšeli o motýlím efektu – myšlence, že i ten nejmenší faktor může způsobit největší změnu. Představte si například někoho, kdo jde po ulici. Zakopne o kámen a v hněvu ten kámen kopne tak silně, že doletí na druhou stranu ulice. O pár hodin později o ten kámen zakopne někdo jiný, ale místo toho zavrávorá, spadne na silnici a srazí ho auto. Život ztracený kvůli hněvu jednoho muže.

Nečekaná cesta na pódium TEDx

Dalším příkladem jsem já. Vlastně bych tu neměl být. A samozřejmě to nemyslím tak, že bych se proplížil na pódium a popadl mikrofon. Myslím to tak, že bez jakéhokoli vlastního plánování nebo předvídání jsem zde na pódiu a mám přednášku na TEDx. Pro kontext: Mí spolužáci měli původně přednášet, ale měli problémy s časovým rozvrhem. Takže jednoho dne mi přišla zpráva s dotazem, jestli bych to nechtěl udělat já. O pár měsíců později jsem na Zoom hovoru s publikovaným autorem, budoucím paralympionikem, aktivistou za práva dětí a motivačním řečníkem a ptám se sám sebe: “Jak jsem se sem k čertu dostal?”

Popravdě řečeno, opravdu jsem nevěděl, že tu budu, ani jsem si nikdy nepředstavoval, že bych dnes dělal něco takového. V této přednášce, skrze téma “přítomnost není navždy”, chci mluvit o tom, jak detailní plánování vašeho života nemusí být tak užitečné, jak si myslíte. Chci mluvit o tom, jak přítomnost není věčná a jak když to teď pokazíte, nebude to rezonovat a odrážet se ve vašem celém životě.

Mohl bych to udělat normálním způsobem “vím víc než vy” a prostě vám říct, co máte dělat, a dát vám rady. Místo toho vám povím svou osobní zkušenost s tímto a jak si můžete udělat vlastní závěry.

První životní zvrat: Stěhování

Když mi byly tři měsíce, přestěhoval jsem se z velkoměsta Manila do velkoměsta Dubaj. Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem měl úplně jinou cestu, než jaká se předpokládala.

Příběh spolužačky Pen: Detailní plány vs. realita

Na mé staré střední škole byla ve vyšších ročnících neuvěřitelně extrovertní dívka. Z důvodu ochrany soukromí jí budeme říkat Pen. Jednoho dne jsem viděl Pen na náhodné školní akci, jak sedí sama v jídelně. Věděl jsem, že je to milý člověk a pravděpodobně se cítí velmi osaměle, tak jsem k ní přišel a zahájil nezávaznou konverzaci. Uvědomil jsem si, že Pen brzy maturuje. Tak jsem se jí zeptal: “Co plánuješ dělat po maturitě?”

Byla nadšená. Vyprávěla mi vše o svých specifických plánech:

• V 18 letech odmaturuje v Dubaji a přestěhuje se do USA studovat medicínu.
• Ve 20 letech si najde přítele.
• Ve 25 letech se vdá.
• Bude mít tři děti (dvě dívky, jednoho chlapce, samozřejmě).
• Bude žít v USA a žít šťastně až do smrti. Blah blah blah blah blah.

Po chvíli si pro ni přišli její přátelé. Ale já tam zůstal v šoku. Pro kontext, bylo mi tehdy devět let a cítil jsem silnou úzkost. Neměl jsem svůj život naplánovaný tak dobře jako ona. Neměl jsem tak složité plány, kde chci studovat, co chci dělat a koho si chci vzít.

Moje vlastní plány: Pilot a vědec

Tak jsem se rozhodl si svůj život naplánovat podle toho. V tom věku jsem toho moc nevěděl, ale věděl jsem, že miluji vědu a chci cestovat po světě. Tak jsem se rozhodl stát se komerčním pilotem. Můj plán byl:

• V 18 letech odmaturovat v Dubaji.
• Odjet do zahraničí studovat bakaláře v leteckém inženýrství.
• Stát se komerčním pilotem.
• Vrátit se do Dubaje, začít trénink pro Emirates, stát se pilotem a zbytek života strávit cestováním po světě.

Solidní plán, že? To jsem si taky myslel.

Nečekaný vzestup a změna snů

Věc se má tak, že jsem nebyl příliš bystré dítě. Moje známky byly dost průměrné a v ničem jsem nijak zvlášť nevynikal až do 11 let. S mým růstovým spurtem přišel i náhlý vzestup inteligence. Z ničeho nic jsem dostával nejlepší známky z angličtiny, přírodních věd a matematiky. Dostalo se to do bodu, kdy jsem dostával certifikáty s nápisem “Nejlepší v…” a konzistentně jsem patřil mezi deset nejlepších ve třídě. Cítil jsem se, jako bych mohl dokázat cokoliv.

Kolem 12 let, po život měnícím výletu do Edinburghu ve Skotsku, jsem se rozhodl, že chci studovat bakaláře na Univerzitě v Edinburghu. Moji rodiče plánovali, že mi umožní přejít na britské kurikulum místo mezinárodního, které jsem už studoval, aby pro mě bylo snazší se tam dostat. Cítil jsem, že mám vše pod kontrolou. Můj plán fungoval. Můj čas na univerzitě v zahraničí se plánoval a stával se realitou. A věděl jsem, co chci v životě dělat. Až do 13 let.

Pandemie a další změna kurzu

Kolem března 2020. Myslím, že víte, kam tím mířím. V té době udeřila jistá pandemie. Stále jsem měl dobré známky a našel si nové přátele. Ale moje plány se změnily. Uprostřed pandemie, ve 14 letech, moje sestra začala básnit o kurzu psychologie na univerzitě na Filipínách. Zaujalo mě to, tak jsem si udělal vlastní průzkum. Psychologie vypadala tak zajímavě. Lidská mysl byla tak obrovská a tajemná.

Tak jsem pozměnil své plány:

• V 18 letech odmaturovat v Dubaji.
• Studovat bakaláře psychologie na Univerzitě v Edinburghu.
• Vrátit se do Dubaje, stát se psychologem.

To bylo ono. Věc se má tak, že moje sestra nakonec nezačala studovat psychologii na univerzitě na Filipínách. Nakonec nestudovala žádný kurz na univerzitě na Filipínách, protože o pár měsíců později nám otec oznámil, že se stěhujeme do Nizozemska.

Třetí velká změna: Nizozemsko a nové perspektivy

Takže potřetí v mém životě se všechno ohromně měnilo. Znovu jsem byl nasměrován na jinou cestu. Popravdě řečeno, na stěhování jsem se těšil. Přeskočím pár let. Poprvé jsem šel do nizozemské školy, což byl obrovský kulturní šok ve srovnání se školami v Asii. Poté jsem šel na International School Haarlem.

Během té doby jsem začal být nostalgický a rozhodl se podívat na své staré přátele. Přes Facebook jsem zjistil, že moje kamarádka Pen nakonec neodmaturovala a nikdy neopustila Asii. Opakovala ročník na střední škole a šla na školu na Filipínách, kde nyní studuje finance na své cestě stát se investiční bankéřkou. A momentálně má přítelkyni.

Současný plán: Flexibilita a přítomný okamžik

Já plánuji jít na univerzitu v Nizozemsku, studovat kurz svobodných umění a věd (Liberal Arts and Sciences). Snažím se udržovat kontakt se všemi svými přáteli a mou nejlepší kamarádkou Sydney. A žít každý den, jako by slunce už znovu nemělo vyjít.

Solidní plán, že? Jak neuvěřitelně odlišný je od mého původního plánu studovat v zahraničí a vrátit se domů, k tomu stát se mezinárodním občanem?

Ponaučení: Přestaňte s detailními plány

Jedna věc, o které chci v této TED přednášce mluvit, je něco, co funguje pro mě. A samozřejmě, nikdo vás nenutí dělat to, co říkám. Ale poslouchejte, pokud nevíte, co dělat, nebo mě ignorujte, pokud váš způsob funguje pro vás, opravdu mi to nevadí.

Jedna velmi důležitá věc, kterou jsem se naučil, je přestat si stanovovat termíny a složité plány pro svůj život. Samozřejmě neříkám, abyste přestali plánovat úplně, ale říkám, že byste měli ve svém životním plánu nechat tolik prostoru pro chyby, že to bude vypadat spíš jako seznam přání (bucket list).

Dobře? Proč byste to dělali? Zamyslete se na chvíli a představte si, že potkáte své devítileté já. Mluvíte se svým devítiletým já o své práci, koníčcích a o tom, co děláte každý den, aniž byste zmínili své jméno. Poznalo by vás vaše devítileté já? Záleželo by na tom?

Přijetí nejistoty a síla přítomnosti

Pokud se ptáte, proč vás žádám, abyste porovnávali své aspirace z doby, kdy vám bylo devět let, proč ne? Neříkám, že aspirace jsou dětinské. Říkám, že myšlenka, že můžeme ovládat každý aspekt našich životů, se ukazuje jako marná. Podívejte se na motýlí efekt.

Život je plný odhalení, zážitků, výher, proher a překvapení. Vesmír vás bude tlačit a táhnout, kamkoli bude chtít, jak dlouho bude chtít. Jediná věc, kterou můžete skutečně ovládat, je to, zda se naučíte s tím bojovat, nebo s tím plout.

Abych volně citoval postavu z mé současné posedlosti:

Nemusíme dělat nic. Musíme přijímat potravu, vylučovat odpad, vdechovat dostatek kyslíku, abychom nezemřeli, a to je vše. Všechno ostatní je volitelné.

Děkuji.

🔍 Kritické zhodnocení

Přednáška Aekena Sopeho “Proč byste měli odplánovat svůj život” přináší sympatický a osobně laděný pohled na téma životního plánování. Hlavní argument, že příliš rigidní a detailní plánování může být kontraproduktivní tváří v tvář nepředvídatelnosti života, rezonuje s mnoha filozofickými i psychologickými koncepty. Sopeho osobní příběhy o nečekaných životních zvratech (stěhování, změny kariérních plánů) a příklad jeho spolužačky účinně ilustrují, jak se život málokdy odvíjí přesně podle scénáře.

Z psychologického hlediska lze myšlenky řečníka propojit s konceptem psychologické flexibility, klíčovým prvkem terapie přijetí a odhodlání (ACT). Psychologická flexibilita znamená schopnost přizpůsobit své myšlení a chování aktuální situaci a zároveň jednat v souladu se svými hodnotami, i tváří v tvář nepříjemným myšlenkám nebo pocitům [1]. Přílišné lpění na plánech může vést k rigiditě a psychickému utrpení, když realita neodpovídá očekáváním. Sopeho doporučení “plout s proudem” a vytvářet plány spíše jako “seznam přání” (bucket list) s prostorem pro změnu podporuje právě tuto flexibilitu.

Na druhou stranu, kritický pohled musí uznat i hodnotu plánování. Výzkumy v oblasti stanovování cílů (Goal Setting Theory) ukazují, že jasné a náročné cíle vedou k vyššímu výkonu a motivaci [2]. Plánování nám dává směr, strukturu a pocit kontroly, což může snižovat úzkost. Úplné “odplánování” života by mohlo vést k pasivitě, nerozhodnosti nebo pocitu ztracenosti. Klíčem tedy pravděpodobně není absence plánování, ale jeho forma a míra flexibility. Místo rigidních, detailních a dlouhodobých plánů mohou být účinnější adaptivní plány – stanovení obecných směrů a hodnot, které umožňují úpravy a využití nečekaných příležitostí [3].

Sopeho argumentace je založena především na anekdotických důkazech (osobní zkušenosti), což je pro formát TEDx běžné a působivé, ale z vědeckého hlediska méně robustní. Chybí širší kontext nebo data podporující jeho tvrzení univerzálně. Poselství je však cenné, zejména pro mladé lidi (cílovou skupinu TEDx Youth), kteří mohou pociťovat tlak na přesné naplánování své budoucnosti. Přednáška účinně připomíná důležitost přijetí nejistoty a rozvoje resilience – schopnosti adaptovat se na nepřízeň osudu a životní změny [4].

Závěrem lze říci, že přednáška nabízí inspirativní pohled na vyrovnávání se s nepředvídatelností života. I když úplné zavrhnutí plánování nemusí být ideální pro každého, důraz na flexibilitu, adaptabilitu a přijetí přítomného okamžiku je v souladu s moderními psychologickými poznatky o duševní pohodě a úspěšném zvládání životních výzev.

Zdroje pro další studium:

1. Hayes, S. C., Strosahl, K. D., & Wilson, K. G. (2012). Acceptance and Commitment Therapy: The Process and Practice of Mindful Change (2nd ed.). Guilford Press.
2. Locke, E. A., & Latham, G. P. (2002). Building a practically useful theory of goal setting and task motivation: A 35-year odyssey. American Psychologist, 57(9), 705–717.
3. Sarasvathy, S. D. (2001). Causation and Effectuation: Toward a Theoretical Shift from Economic Inevitability to Entrepreneurial Contingency. Academy of Management Review, 26(2), 243-263. (Koncept efektuace v podnikání zdůrazňuje adaptivní plánování založené na dostupných prostředcích a flexibilitě.)
4. Southwick, S. M., Bonanno, G. A., Masten, A. S., Panter-Brick, C., & Yehuda, R. (2014). Resilience definitions, theory, and challenges: interdisciplinary perspectives. European Journal of Psychotraumatology, 5(1), 25338.

Odkaz na originální video