Proč byste měli dát na rady slepé ženy ohledně líčení
📊 Souhrn
Molly Burke ve své přednášce zdůrazňuje důležitost inkluzivního designu v kosmetickém průmyslu a v širším měřítku. Osobní zkušenosti slepé ženy a milovnice líčení promítá do argumentace, že přístupnost je nejen etický imperativ, ale i cesta k inovacím a lepšímu uživatelskému zážitku pro všechny. Ukazuje, že kosmetické firmy i jiné odvětví, by měly zohledňovat potřeby lidí s postižením už od fáze návrhu produktu.
Burke uvádí konkrétní příklady jako braillovo písmo, taktilní značky nebo rozpoznávání produktů podle vůně. Zdůrazňuje, že tyhle úpravy prospívají nejen nevidomým, ale i dalším skupinám, jako jsou lidé se sníženou motorikou, senioři nebo i cestovatelé v cizí zemi. Inkluzivní design není charita, ale strategie – rozšiřuje trh a zlepšuje konkurenceschopnost. Proto by firmy měly aktivně zapojovat lidi s postižením do vývoje svých produktů.
📝 Přepis
Měla jsem sedět v matematice v jedenácté třídě, ale místo toho jsem se ulila ze školy, abych stála ve frontě na nejnovější kolekci od Mac Cosmetics. Byla jsem zoufalá, abych dostala do rukou ten obří lesk na rty Wonder Woman. Měl perfektní odstín pro moji světlou pleť a věděla jsem, že je perfektní, protože mi to slíbila nějaká úplně náhodná holka na internetu. Proč jsem jí věřila? Protože jsem musela. Jsem nevidomá a holky jako ona jsou pro mě přístupné okno do vizuálního průmyslu, který tolik miluji. I když se v jeho přítomnosti často cítím neviditelná.
Nemůžu se dívat na fotky produktů online, protože k nim málokdy mají popisy obrázků. Nemůžu jít do obchodu a vyzkoušet produkt na hřbetu ruky, protože nevidím barvu, a i jenom najít ten produkt je fuška, protože každá krabička je prostě jako každá jiná. Spoléhám se na lidi, že mi pomohou s věcmi, jako jsou tyhle, od doby, kdy jsem ve 14 letech oslepla. Protože realita je taková, že oslepnutí mi nezabránilo milovat líčení. Jen to znamenalo, že jsem musela změnit způsob, jak líčení miluji.
Jak se změnila láska k líčení
Nevidím barvu tvářenky v pouzdře, ani jestli má třpytivý nebo matný finiš. A názvy odstínů, jako je ten nejprodávanější kultovní klasický Orgasm, mi zrovna nemalují žádný obrázek. Jakou barvu byste si mysleli, že Orgasm je? Pokud jste si tipli korálovou se zlatým třpytem, měli byste pravdu. Nemůžu posoudit pigmentaci nebo výdrž. Nevidím se v zrcadle, když se líčím. A neměla jsem nikoho, kdo by mě naučil, jak se líčit bez zraku. Tak jsem se to naučila sama.
Trávila jsem hodiny poslechem tutoriálů od vidících holek online a pak jsem používala ruce jako oči. Zkoušela jsem to pořád dokola ve svém pokoji. A po každém pokusu jsem spěchala dolů za rodiči, kteří s láskou vybuchovali smíchy, když viděli, co jsem si udělala s obličejem. Což bylo, upřímně řečeno, úplně fér. Byla jsem tak trochu horká katastrofa. Šmouhy řasenky na vnitřní straně nosu. Tmavě hnědé oční stíny pokračovaly na lícních kostech. Rtěnka nebyla zrovna v liniích. Ale nevzdala jsem se. Jen jsem musela přemýšlet mimo kosmetickou taštičku.
Začala jsem si popisovat výrobky Braillovým písmem. Používala jsem hmatové fixy. Pečlivě jsem si uspořádala zásuvku s líčením, aby všechno mělo své místo. Vymyslela jsem si vlastní techniky, jako je počítání tahů tvářenky na každé tváři, abych zajistila, že bude rovnoměrná na obou stranách. Zjistila jsem, že když si při nanášení řasenky štípnu kořen nosu, šmouha spadne na prst a ne na obličej, a kratší štětce na řasenku mi úplně změnily hru. Dalo mi to lepší kontrolu. Tyhle triky mi pomohly účastnit se něčeho, co miluji.
Proč bychom neměli hackovat systém
Ale jde o to, že bych neměla hackovat systém jen proto, abych ho mohla používat. Protože spotřebitelé by se neměli tolik nadřít. Když slyšíme slovo inkluzivita v kontextu líčení, často si ho spojujeme s rozsahem odstínů pro tóny pleti. Ale inkluzivita by tím neměla končit. Inkluze také znamená, jestli se vidím ve vašem marketingu? Můžu nakupovat vaše produkty nezávisle? Můžu je identifikovat hmatem? Můžu je snadno otevřít? Nejsem tu proto, abych mluvila o tom, jak jsem se adaptovala. Jsem tu proto, abych se zeptala, proč jsem musela.
Nejde o to, jak jsem se naučila líčit. Jde o to, jak mohlo být líčení navrženo tak, aby mě zahrnovalo od začátku. Před deseti lety jsem začala sdílet vlastní návody a doufala jsem, že pomůžu dalším nevidomým milovnicím líčení. Ale stalo se něco překvapivého. Nebylo to jen pro nevidomé lidi, kteří to považovali za užitečné. Vidící lidé taky. Protože přístupnost není jen pro lidi s postižením. Je pro každého. A inkluze znamená skutečné zahrnutí každého.
Pravda je, že průměrný spotřebitel líčení se neulívá z vyučování, aby si koupil lesk na rty, i když já bych to pořád udělala. Nesledují nekonečné hodiny recenzí a nekupují každý nový uvedený produkt. A rozhodně nejsou ani vizážisté. Jsou to obyčejní lidé. Studentka, která spěchá, aby se připravila do třídy. Rodič, který si ukradne pět minut pro péči o sebe. Vaše nejlepší kamarádka, která chce jen jednu snadno použitelnou paletku, po které sáhne, dokud ji nevypotřebuje.
Ale mnoho paletek vypadá třeba takhle. Barvy rozházené v žádném logickém pořadí. Odstíny, které k sobě možná ani nejdou. Není to nepřístupné jen pro mě, ale i matoucí pro kohokoliv. Teď to srovnejte s tímhle. Jasný gradient od nejsvětlejšího po nejtmavší. Nebo tohle. Tři stíny naskládané na sobě, které vytvářejí jeden soudržný vzhled očí.
Univerzální design
Stejně jako můj oblíbený lesk na rty. Jeden voní jako melounové bonbony. Nostalgický a nezaměnitelně růžový. Světle hnědý voní jako sladká mléčná čokoláda. Je to roztomilé, je to zábavné a je to užitečné. Vždycky najdu odstín, který chci, jen podle vůně. Nebo tyhle řasenky. Jedna je v hladké tubě. Druhá má na sobě texturu kapiček vody. Myslím, že uhodnete, která je voděodolná. To není speciální funkce pro nevidomé. To je prostě dobrý design. A pokud to značky dokážou správně udělat náhodou, představte si, co by mohly udělat záměrně. Přístupnost nemusí být klinická a utilitární. Může být krásná a lepší pro všechny.
Některá odvětví takhle navrhují už roky. Snížené obrubníky, původně vytvořené pro vozíčkáře. Teď jsou užitečné pro rodiče s kočárky, cestovatele se zavazadly, řidiče rozvážky s vozíky. Titulky vytvořené pro neslyšící komunitu. Teď je používají lidé v hlučných kavárnách. Nebo moje francouzská švagrová, která s námi sleduje vánoční filmy ve svém druhém jazyce. Hlasoví asistenti navržení pro nevidomé lidi, jako jsem já. Teď všichni žádáme Alexu, aby nám pustila Taylor Swift, když vaříme těstoviny. A pokud to neděláte, o hodně přicházíte.
Audioknihy navržené pro nás nevidomé. Teď jsou nepostradatelné na výletech. Diktování v telefonu. Nemáte zač. To je taky díky nám nevidomým. Ale teď to používá každý. Psaní zpráv za chůze. A ano, existují některé kosmetické značky, které to konečně začínají chápat a úspěšně uplatňují principy univerzálního designu záměrně.
Vezměte si Rare Beauty, jednu z nejprodávanějších značek v Sephoře s ročním obratem přes 400 milionů dolarů. Jejich obaly se snadno otevírají. A to není náhoda. Selena Gomez, která značku založila, má lupus, chronické onemocnění, které může ovlivnit zručnost. Její vlastní zkušenost pomohla vytvořit design, který je lepší pro všechny. Ať už máte postižení, nebo jen mastné ruce od nanášení hydratačního krému, jejich lahvičky mají jemné hmatové značky. Pruhy pro šampon, kruhy pro kondicionér. Tyhle prvky existují proto, že je pomáhala vytvářet nevidomá žena.
Tyhle značky se nestaly inkluzivnějšími jen tak. Jsou lepší, protože je pomáhali navrhovat lidé s postižením. To není inspirace, to je inovace. A funguje to. Ty stejné hmatové značky, které mi pomáhají ve sprše, pomáhají i lidem, když si sundají brýle. A opravte mě, jestli se mýlím, ale jsem si docela jistá, že si všichni, kdo nosíte brýle, sundáváte brýle, než se vlezete do sprchy. Nebo si to představte. Právě jste přistáli v Tokiu po patnáctihodinovém letu. Máte jet lag, neumíte japonsky. Skočíte do sprchy a nevíte, která lahvička je která. Ty samé pruhy a kruhy by vám taky pomohly.
Inkluzívní design je budoucnost
To je univerzální design. Je chytrý, je jednoduchý. Je to mnohem víc než jen shoda s předpisy. Je to empatie, je to kreativita. A co je nejdůležitější, neubírá to, ale přidává. A když do procesu návrhu od začátku zahrneme lidi s postižením, vytvoříme věci, které jsou lepší pro všechny. A pokud si pořád myslíte, že postižení je okrajový trh, zamyslete se znovu. Globální trh lidí s postižením přesahuje 1,5 miliardy lidí a jejich disponibilní příjem přesahuje 2,6 bilionu dolarů jen v Evropě a Severní Americe. Nejsme malý kousek vašeho trhu. Jsme váš trh.
Takže ne, nežádám vás, abyste vyřešili okrajový problém. Říkám vám, že pokud chcete být konkurenceschopní, inkluzivní a orientovaní na budoucnost, potřebujeme vás v místnosti. Žádná značka to ještě nedělá dokonale, ale ty chytré si uvědomují, že nechávají peníze na stole. Univerzální design není charita. Je to strategie. Když navrhujeme tak, jako by na každém záleželo, stavíme něco, co může používat každý. Není to o dokonalosti. Je to o pokroku.
Nechci vaši lítost. Chci vaše partnerství. Společně můžeme dokázat mnohem víc. Chci být viděna průmyslem, který nás ignoroval, který říkal věci jako: “Když nevidíte, proč se obtěžujete s líčením?” “Když vás dáme na billboard pro naši inkluzivní kampaň, nikdo ani nepozná, že jste slepá.” Nebo dokonce: “Náš rozpočet na postižení je nižší.” Když jsem tyhle věci slýchala, měla jsem pocit, že přicházím o příležitost. Ale teď vím, že oni o ni přicházeli. Protože když zahrneme hlasy lidí s postižením, neděláme věci jen přístupnějšími. Děláme je chytřejšími. Děláme je lepšími. Děláme je výraznějšími v přeplněných regálech a prodáváme víc produktů. Postižení pohání inovace a inovace pohání výsledky. A proto byste měli dát na rady slepé ženy v oblasti líčení.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Molly Burke silně rezonuje s konceptem univerzálního designu, který zdůrazňuje, že design by měl být inkluzivní a přístupný pro všechny uživatele, bez ohledu na jejich schopnosti. Její argumentace je podpořena i výzkumy v oblasti ergonomie a designu zaměřeného na uživatele.
Studie publikované v časopise “Applied Ergonomics” opakovaně zdůrazňují výhody inkluzivního designu pro zlepšení uživatelské spokojenosti a efektivity. Například článek “Universal design: Principles and applications” (Story, Mueller, & Mace, 1998) uvádí, že produkty a prostředí navržené s ohledem na co nejširší spektrum uživatelů mají tendenci být intuitivnější a snadněji použitelné pro všechny.
Burke správně poukazuje na to, že inkluzivní design není charita, ale strategická investice. Trh s produkty a službami pro osoby se zdravotním postižením je obrovský a neustále roste. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) žije na světě více než miliarda lidí s nějakou formou postižení, což představuje významnou kupní sílu.
Příklady, které uvádí (snížené obrubníky, titulky, hlasoví asistenti), jsou skvělé ilustrace toho, jak se řešení původně určená pro konkrétní skupiny ukázala být výhodná pro celou společnost. Podobný trend lze pozorovat i v oblasti technologií – například dotykové obrazovky, které původně vznikly jako alternativa pro osoby s omezenou motorikou, se staly standardem v mobilních zařízeních.
Argumentace Molly Burke je logická a srozumitelná, podložená reálnými příklady a osobní zkušeností. Její přednáška vyzývá k zamyšlení nad tím, jakým způsobem mohou firmy a designéři přistupovat k tvorbě produktů a služeb, aby byly skutečně inkluzivní a přínosné pro všechny.
Zdroje:
- Story, M. F., Mueller, J. L., & Mace, R. L. (1998). Universal design: Principles and applications. NC State University, The Center for Universal Design.
- World Health Organization. (2011). World report on disability. Geneva, Switzerland.
