Paradox laskavosti: boj o jednodušší cestu
📊 Souhrn
Přednáška Sophii Zukernik se zabývá otázkou, proč emoce jako štěstí, smutek či nadšení často rychle pomíjejí, a navrhuje řešení v podobě pěstování empatie a laskavosti. Empatie, schopnost vcítit se do druhých, a její viditelný projev v laskavosti, vytvářejí trvalejší pocit naplnění než pouhé krátkodobé emoce. Mluvčí upozorňuje, že laskavost běžně nepatří mezi naše každodenní priority, a přesto i malá gesta – úsměv, poděkování – podstatně ovlivňují pohled na svět a naše emoce. Podkládá to výsledky studie Harvard Business School z roku 2020 o pro-sociálních výdajích, která ukazuje, že studenti cítí větší štěstí při utrácení ve prospěch druhých než pro sebe; u dospělých byl efekt slabší, což přisuzuje jejich zatížení odpovědností.
Dále Sophia sdílí osobní zážitek z dětství‚ kdy jí laskavý přístup učitelky pomohl překonat ostych, a zdůrazňuje, že trvalejší pozitivní dopad má souvislá drobná laskavost, nikoli velká jednorázová gesta. Uznává, že ve složitém světě je obtížné být laskavý kvůli strachu, vyčerpání nebo možnému zneužití, ale varuje, že odmítnutí laskavosti vede k odcizení a konfliktům – jako příklad zmiňuje situaci uprchlíků. Výzvou pro posluchače tak je udělat z laskavosti všední zvyk a přemýšlet nad tím, jakými drobnými činy mohou jejich dny naplnit empatií a pozitivní energií.
📝 Přepis
Pomíjivé emoce a hledání trvalého štěstí
Jsme neustále zahlcováni různými emocemi – štěstím, smutkem, hněvem, vzrušením, které ale většinou rychle pominou. Jak zajistit, aby naše pocity byly trvalejší, a nahradit prchavé okamžiky radosti nebo smutku trvalým pocitem spokojenosti? Existuje jeden zvláštní pocit, který nám to umožňuje.
Co je tím tajnou přísadou, která tento proces spouští? Je to empatie, která se nakonec projevuje jako laskavost.
Spojení empatie a laskavosti
Empatie a laskavost jsou úzce propojené, protože empatie je schopnost vnímat a sdílet pocity druhých, zatímco laskavost je plodem tohoto porozumění.
Většina z nás si ráno při probuzení sice neplánuje dělat laskavé skutky, ani si neříká, že budeme laskaví nebo že budeme laskavost vyhledávat. Přesto, když nám někdo podrží dveře, nebo když nám cizí člověk věnuje upřímný úsměv, změní to naše pocity. Díky tomu se cítíme výjimečně, jedinečně a skvěle. Někdy i drobná slova jako prosím a děkuji mají sílu něco změnit.
Laskavost v každodenním životě
Pokud je laskavost tak úžasná, proč ji nezačlenit do běžného života? Neposlouchejte jen mě – existují také vědecké důkazy, že laskavost mění naše pocity.
Výzkumy o laskavosti a štěstí
Studie Harvard Business School z roku 2020 zkoumala, jak pro-sociální utrácení ovlivňuje štěstí:
- 712 studentů mělo nakoupit buď pro sebe, nebo někoho potřebného, a poté popsat svou úroveň štěstí.
- Výsledek: Studenti byli šťastnější, když utráceli pro druhé, ne pro sebe.
- Další skupina – 1950 dospělých – provedla totéž.
- Výsledek: U dospělých se větší štěstí při utrácení pro druhé neprojevilo.
Domnívám se, že u dospělých to souvisí s větší odpovědností a stresem, kdy se péče o vlastní blízké stává prioritou, a proto jiné potřeby ustupují do pozadí. To však neplatí pro každého.
Osobní zkušenost s laskavostí
Chci vám vyprávět o své první zkušenosti s laskavostí, která mě zasáhla, když mi byly tři roky a nastoupila jsem do školky.
Moje ostýchavost mi otevřela oči. Naše učitelka měla úžasný způsob komunikace – byla jemná, laskavá a pečující. Záleželo jí na naší náladě, pohodě i vzdělání. Šťastné zážitky dětí pro ni byly prioritou.
Tehdy jsem tomu zcela nerozuměla, ale dnes vím, co stálo za jejím přístupem: byla laskavá.
Tvář složitého světa
Můžeme vyprávět spoustu hezkých příběhů o laskavosti od cizích lidí, které v nás vyvolávají teplý pocit u srdce. Musím však připomenout, že svět je mnohdy také krutý a bezohledný.
Nechci tu opakovat nepříjemné historky, ale stojí za zamyšlení:
- Proč si lidé volí být tvrdí, když mohou být laskaví?
- Je laskavost obtížná?
- Vyhýbáme se jí, protože ji těžko zvládáme?
- Nebo není přirozeností světa?
Výzkumy naznačují, že být laskavý vyžaduje odvahu. Musíme se učit i oběti, abychom tento pocit posílili.
Často uvažujeme v duchu nákladů a zisků, takže když nám laskavost přináší osobní náklady, raději od ní upustíme. Navíc je tu strach – mnoho lidí má obavy z odmítnutí, využívání či oslabení své pozice, nebo se již spálili a jsou opatrnější.
Jenže důsledky ignorování laskavosti jsou katastrofální. Vznikají konflikty ve světě. Mě osobně velmi bolí uprchlická krize – miliony lidí opustili domovy a žijí na očích veřejnosti, která je přehlíží.
„Ó, laskavosti, proč je těžké tě dávat a ještě těžší tě najít?“
Síla malých laskavých skutků
Vrátím se k příběhu ze školky. Přístup mé učitelky ke mně udělal skutečnou změnu, umožnil mi překonat ostych právě díky její laskavosti a jemnosti. Stačilo jí občas věnovat pět minut hraní její oblíbené hry s námi, nebo se třeba jen usmát nad našimi výtvory.
Jako by měla zrcadlo, kterým viděla naše pocity a způsob, jak s námi mluvit. Vše pramenilo z jejího pozitivního pohledu na svět.
Co jsem pochopila jako malá, tak i teď jako teenager, je, že laskavost není o velkých gestech, ale o empatii v srdci a drobných činech, které když jsou pravidelné a trvalé, dokážou vytvářet velké věci a z nás dělat hrdiny.
Ve světě, který sám o sobě přináší mnoho výzev, je proto potřeba proměnit laskavost na denní návyk, ne jen hodnotu.
Jaký bude ten váš každodenní laskavý skutek?
🔍 Kritické zhodnocení
Sophia Zukernik prezentuje laskavost jako klíč k trvalejšímu štěstí, přičemž svůj názor podkládá vědeckými studiemi i osobní zkušeností. Výzkum Harvard Business School (Aknin et al., 2020) skutečně potvrzuje, že pro-sociální chování zvyšuje subjektivní pohodu především u dětí a mladých dospělých. Další metaanalýzy (např. Curry et al., 2018, Psychological Bulletin) ukázaly, že pravidelné drobné projevy laskavosti zvyšují štěstí obdarovaných i samotných dárců – potvrzuje to argument, že efekt je větší u drobných a opakovaných činů, než jednorázových velkých gest.
Autorka správně upozorňuje také na překážky rozšiřování laskavosti – strach z odmítnutí, obavy ze zneužití, stres či „cost-benefit“ úvahy. To odpovídá poznatkům behaviorální psychologie a ekonomie, kde je známo, že altruistické chování je ovlivněno nejen morálními hodnotami, ale i ochotou vystavit se riziku nebo ztrátě (Batson, 2011).
Výklad však značně zjednodušuje komplexní sociální a kulturní faktory ovlivňující projev laskavosti v různých komunitách, uvádí spíše západní perspektivu a menší pozornost věnuje problematice institucionální podpory prosociálního chování. Také konstatování, že dospělí „postupně ztrácejí“ štěstí z laskavosti, je diskutabilní – řada výzkumů naznačuje, že altruismus u dospělých závisí více na kontextu, majetkové (ne)nejistotě či sociální podpoře (Layous et al., 2012).
Celkově je přednáška kvalitním popularizačním shrnutím s důrazem na každodenní malé činy a důležitost vytváření návyků. Potřebovala by však hlubší analýzu sociálně-kulturních a ekonomických bariér a více praktických doporučení, jak laskavost systematicky rozvíjet v komunitách nebo ve vzdělávání.
Zdroje k tématu:
-
Aknin, L.B., et al. (2020). Prosocial spending and well-being: Cross-cultural evidence for a psychological universal. Journal of Personality and Social Psychology.
-
Curry, O.S., Rowland, L.A., Van Lissa, C.J., et al. (2018). Happy to help? A systematic review and meta-analysis of the effects of performing acts of kindness on the well-being of the actor. Journal of Experimental Social Psychology.
-
Batson, C.D. (2011). Altruism in Humans. Oxford University Press.
-
Layous, K., et al. (2012). Kindness Counts: Prompting Prosocial Behavior Alters the Lives of Adolescents. PLOS ONE.
