Od Cocida k BBQ: Co mě jídlo naučilo o empatii
📊 Souhrn
Ana Tardio ve své přednášce sdílí, jak ji zkušenosti s jídlem a kulturami naučily empatii a porozumění. Začíná vzpomínkou na své oblíbené jídlo z dětství, cocido, a zdůrazňuje, jak jídlo formuje naši identitu a spojuje nás s našimi kořeny. Uvádí, že i když globální variace jídel jsou nekonečné, to “nejlepší” jídlo je obvykle to, na kterém jsme vyrostli. Jídlo je více než jen výživa; je to kulturní ukazatel, emocionální stroj času a zdroj hrdosti. Tento pocit hrdosti se prohlubuje, když jsme vystaveni různým kulturám, což může vést ke kulturnímu šoku.
Tardio popisuje své zkušenosti s kulturním šokem po přestěhování ze Španělska do Spojených států, včetně rozdílů v restauračním zvyku a postoji k životnímu prostředí. Učí se, že přizpůsobení se nové kultuře vyžaduje pozorování, pokoru a ochotu požádat o pomoc. Postupně si uvědomuje, že nové kulturní zážitky neumenšují její vlastní kulturu, ale obohacují ji. Klíčem k osobnímu růstu je otevřenost k pochopení a ocenění kulturních rozdílů, což podporuje empatii a lepší globální občanství. Radí, abychom se v případě kulturního šoku zastavili a připomněli si, že se jedná o něčí oblíbené jídlo, které s námi sdílí, a pokusili se ho pochopit a ocenit.
📝 Přepis
Zavřete na chvíli oči a představte si své oblíbené jídlo z dětství, to, které dělali vaši rodiče nebo prarodiče. Vzpomínáte si na tu vůni? Na tu chuť? Jak se cítíte? Jaké vzpomínky se vám vybavují? Teď otevřete oči. Je vaše oblíbené jídlo stejné jako jídlo osoby vedle vás? Pravděpodobně ne. A i kdyby ano, samotná chuť bude jiná. Ale vzpomínky, které jídlo vyvolává, budou podobné. Pro mě je to cocido.
Jeden talíř cocida mě okamžitě přenese zpět do mého dětství, do kuchyně mé mamky, kde se dalo všechno vyřešit teplou miskou cizrnové polévky. Ve Španělsku existuje nejméně deset variant cocida. Ale i v rámci těch deseti má každá rodina svůj vlastní nádech, svou vlastní nejlepší verzi. Podobně jako barbecue na jihu Spojených států, omáčky na bázi hořčice v Jižní Karolíně, omáčky na bázi octa v Severní Karolíně nebo omáčky na bázi v Memphisu. Ingredience mohou být podobné, ale chutě jsou utvářeny kulturou, tradicí a smyslem pro identitu.
Jídlo a identita
Vraťme se k vašemu oblíbenému jídlu. Ať už je to smažené kuře, pad thai, pekingská kachna, hot pot, ropa vieja nebo pizza, globální variace těchto jídel jsou nekonečné. Ale to, o kterém si myslíte, že je nejlepší, je s největší pravděpodobností to, se kterým jste vyrostli, to, které vás spojuje s vašimi vzpomínkami a kořeny.
Jídlo je víc než jen výživa. Je to kulturní ukazatel, emocionální stroj času a často zdroj hrdosti. Tento pocit hrdosti je ještě silnější, když jsme vystaveni různým kulturám. A tehdy zažíváme kulturní šok.
Kulturní šok
Jako Španělka žijící ve Spojených státech více než 12 let to vím z první ruky. Přestěhování z mého malého města Badajoz v jižním Španělsku do rušné Barcelony, to už bylo těžké. Ale nic mě nepřipravilo na kulturní překvapení, kterým jsem čelila, když jsem se sem přestěhovala. Například, když mi poprvé číšník přinesl účet ke stolu, aniž bych o něj požádala, a řekl: „Žádný spěch.“ Cítila jsem se přesně opačně. V té době ta slova znamenala spíš: nemusíš jít domů, ale nemůžeš tu zůstat.
Ve Španělsku je jídlo společenská záležitost. Děláme si čas na to, abychom si jídlo užili a poseděli u stolu (španělsky sobremesa). Takže můžete zůstat u stolu, jak dlouho chcete, aniž by vám číšník přinesl účet, pokud o to výslovně nepožádáte. Nebo jsem si všimla, jak tady lidé skutečně dávají odpadky do odpadkových košů na veřejných ulicích a v parcích. Možná si myslíte, proč mě to překvapilo, ale doma není neobvyklé, že někdo hodí obal od bonbonu na ulici a nic si z toho nedělá. Pak jednou mě pozvali na večeři v 5:30. Můj španělský mozek se zhroutil, protože jsem obědvala před dvěma hodinami.
Adaptace na novou kulturu
Přizpůsobit se těmto novým normám bylo jako snažit se znovu vytvořit cocido mé mamky. I když přesně dodržím její recept, nikdy nechutná úplně stejně. Je to proto, že mistrovství v jejím jídle vyžaduje víc než jen ingredience. Vyžaduje čas, trpělivost a pokus a omyl. Stejně tak navigace v nové kultuře vyžaduje pozorování, pokoru a ochotu požádat o pomoc.
Když jsem začala přijímat tyto odlišnosti, uvědomila jsem si něco hlubokého. Nové kulturní zážitky nezmenšily ty moje. Obohacovaly mě a naučily mě aspektům mým vlastním, o které mi nevadilo přijít, jako je to, jak někdy zacházíme s odpadky. Naučila jsem se respektovat a oceňovat oblíbené jídlo druhých, i když bych ho už znovu nejedly.
Nová perspektiva
A je tolik jídel, která jsem si zamilovala. O kolik skvělých zážitků jsem přišla, kdybych tenhle recept nevyzkoušela dřív? Proč jsem byla tak vybíravá? Přestala jsem srovnávat všechno se svou vlastní kulturou a pomyslela jsem si: tohle je cocido někoho jiného. Možná mi to na první pohled nebude chutnat, ale pro ně je to nejlepší jídlo na světě a oni se o něj se mnou dělí.
Toto myšlení, tato otevřenost k pochopení a ocenění kulturních rozdílů, se stala mým největším nástrojem v našem stále propojenějším světě. To je ta superschopnost, kterou všichni potřebujeme. Empatie. Je to klíč k tomu, abychom se stali lepšími globálními občany.
Takže až příště zažijete kulturní šok, zastavte se a připomeňte si, že se jedná o něčí oblíbené jídlo a oni se o něj se mnou dělí. Zkuste to pochopit, oceniť to. Nemusíte to milovat, ale můžete uctít jeho hodnotu. Tím rozšíříte svou perspektivu, prohloubíte svou empatii a pomůžete si růst. Stejně jako vybíravý jedlík, který se učí milovat nová jídla. To je můj recept na osobní růst. A dnes doufám, že se stane i vaším. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Any Tardio je osobní a poutavé vyprávění o tom, jak nás zkušenosti s jídlem a kulturou mohou naučit empatii a porozumění. Její argumenty jsou podpořeny osobními anekdotami, které činí sdělení přístupnější a srozumitelnější.
Význam kulturní empatie v globalizovaném světě je široce uznáván. Studie ukazují, že jedinci s vysokou kulturní empatií jsou lépe schopni komunikovat a spolupracovat s lidmi z různých prostředí (Bennett, M. J. (2017). Basic concepts of intercultural communication: Paradigms, principles, & practices. Intercultural Resource Center.). Rozvoj této schopnosti je klíčový pro budování inkluzivních a harmonických společností.
Nicméně, je důležité si uvědomit, že kulturní empatie by neměla vést k nekritickému přijímání všech kulturních praktik. Některé tradice a zvyky mohou být v rozporu s univerzálními lidskými právy a etickými principy. Klíčem je tedy najít rovnováhu mezi respektem k odlišnostem a obhajobou základních hodnot (Appiah, K. A. (2006). Cosmopolitanism: Ethics in a world of strangers. W. W. Norton & Company.).
Pro další studium tématu kulturní empatie a interkulturní komunikace doporučuji následující zdroje:
- Bennett, M. J. (2017). Basic concepts of intercultural communication: Paradigms, principles, & practices. Intercultural Resource Center.
- Appiah, K. A. (2006). Cosmopolitanism: Ethics in a world of strangers. W. W. Norton & Company.
- Hofstede, G. (2011). Culture’s consequences: Comparing values, behaviors, institutions, and organizations across nations. SAGE Publications.
