Nový fonetický přístup k výuce čtení dětí
📊 Souhrn
Přednáška Katy Wright kritizuje běžný způsob výuky čtení, který často začíná učením názvů velkých písmen. Argumentuje, že tento přístup zbytečně komplikuje proces dekódování slov pro mnoho dětí. Dítě si musí zapamatovat název velkého písmene, jeho malý protějšek a teprve poté jeho zvuk (hlásku), což představuje jakési “trojité dekódování”. Tento složitý mentální překlad může vést k frustraci, pomalému pokroku a nechuti ke čtení, protože děti se ztrácejí v převodu a zapomínají zvuky na začátku slova, než dojdou na jeho konec. Wright zpochybňuje, proč přetěžovat dětskou paměť informacemi, které pro samotný akt čtení (spojování zvuků do slov) nejsou primárně nutné.
Jako efektivnější alternativu navrhuje začít výuku přímo hláskami (zvuky) malých písmen. Důraz klade na explicitní výuku spojení tvaru malého písmene a jeho zvuku, ideálně pomocí kinestetických metod (např. psaní na brusný papír), které zapojují více smyslů. Navrhuje také učit písmena v pořadí, které dětem umožní co nejdříve skládat a číst jednoduchá slova, nikoli nutně v abecedním pořadí. Teprve po zvládnutí zvuků malých písmen by se měly učit názvy písmen a velká písmena, která jsou potřebná pro psaní velkých písmen na začátku vět, vlastních jmen a pro hláskování nahlas. Tento přístup, inspirovaný více než stoletou praxí Montessori pedagogiky, podle Wright usnadňuje dětem cestu ke čtení, podporuje plynulost a pozitivní vztah ke čtení a psaní.
📝 Přepis
Současný problém s výukou čtení
Výuka čtení je v poslední době často diskutovaným tématem. Fonetická metoda (phonics), celojazyková metoda (whole language), vyvážená gramotnost (balanced literacy), věda o čtení (science of reading) a opět fonetická metoda. Je zřejmé, že všichni chceme, aby se naše děti naučily číst, ale neshodli jsme se na tom, jak toho dosáhnout. Metody, které v této zemi používáme k výuce čtení, jsou velmi různorodé. Jsem tak ráda, že jsme zpátky u fonetické metody.
Ale je tu problém. Jednou z prvních fonetických dovedností, kterou učitelé učí a hodnotí, je pojmenovávání písmen. Pojmenovávání velkých písmen. Pojmenování velkých písmen C, M, P, A. My ale chceme, aby děti dokázaly přečíst (ozvučit) toto [ukazuje slovo napsané malými písmeny]. Vidíte ten problém?
Problém s názvy písmen
Děti musí překládat z názvů písmen na hlásky (zvuky) písmen. Nejprve si dítě musí zapamatovat název velkého písmene, pak jeho malý protějšek a teprve potom jeho zvuk. Je to jako trojité dekódování.
Některé děti tento skok zvládnou bez problémů a neztratí se v překladu. Já jsem to asi zvládla, protože jsem s tím neměla potíže. Možná vy také. Nebo jste možná měli potíže a nikdy jste pořádně nevěděli proč. Mnoho, mnoho dětí má potíže, protože se musí naučit příliš mnoho věcí, než se dostanou k tomu, co skutečně potřebují znát, což je zvuk.
Proč to děláme? Proč učíme nejdříve názvy písmen, když chceme, aby děti znaly zvuky? Některé výzkumy sice ukazují, že znalost názvů písmen je spojena s vyššími čtenářskými dovednostmi, ale možná je to jen proto, že znalost názvů písmen ukazuje na přístup k materiálům podporujícím gramotnost nebo na život v prostředí bohatém na texty. Pojmenovávání písmen je důležitá dovednost, ale až později.
Proč začít zvuky malých písmen?
První věcí, kterou by dítě mělo znát pro nejsnazší cestu ke čtení, jsou zvuky malých písmen. Pouze zvuk písmene, ne jeho název. C zní /k/, M zní /m/, P zní /p/. A zní /a/. I tento druh procvičování [ukazuje kartičku, kde je velké písmeno, malé písmeno a obrázek, např. A a Apple] může dítěti potenciálně ztížit dekódování, protože je v něm obsažen název písmene.
Vzdělávací televizní programy pro děti, předškolní hračky, všichni učí velká písmena nebo názvy písmen jako první. Děti se učí psát svá jména nejprve velkými tiskacími písmeny. Proč to děláme? Je velmi těžké přimět učitele, aby změnili způsob, jakým učí fonetické dovednosti, protože učební materiály, které školní obvody přijímají, učí a hodnotí pojmenovávání velkých písmen před zvuky malých písmen.
Musíme to změnit. Je to jednoduchá změna. Tato jedna malá změna by pro děti znamenala obrovský rozdíl. Hodnoťte nejdříve znalost zvuků malých písmen. Zná toto dítě zvuky malých písmen, nebo pojmenovává písmeno a pak říká jeho zvuk? V opačném případě musí děti provádět dvojité nebo trojité dekódování z názvů písmen na zvuky písmen. A některé děti se v tomto překladu ztratí. Než se dostanou na konec slova, nepamatují si, jaký zvuk mělo první písmeno. Pamatují si název písmene, ale musí znovu projít celým procesem překladu, písmeno po písmenu, od názvu každého písmene k jeho zvuku. Proč nutit děti takto bojovat, když nemusí?
Jak na to: Praktický přístup
Dobře, kde tedy začít? Jak tuto změnu provedeme? Neznám žádné autory dětských vzdělávacích televizních programů ani výrobce vzdělávacích hraček, ale znám spoustu učitelů. Co kdybychom všichni prostě prohodili to hodnocení? Co kdybychom se všichni rozhodli hodnotit nejdříve zvuky malých písmen? Co kdybychom nepokračovali k pojmenovávání písmen, dokud nebudou zvládnuty všechny zvuky malých písmen? A co kdybychom zpívali abecední píseň místo toho takto [zpívá píseň se zvuky písmen]?
Pokud to rodiče a pečovatelé mohou dělat doma, než děti vůbec nastoupí do školy, skvělé. Pokud ne, měli bychom to dělat, když nastoupí do školky. Nebo pokud máte to štěstí, že máte financované veřejné předškolní programy, začněte tam.
Zde je návod, jak na to. Explicitně učte tvar malého písmene a zároveň vyslovujte jeho zvuk. Dělejte to na brusném papíru, aby to bylo kinestetické. Pojďme si to teď procvičit s mým kamarádem Fosterem. Vezměte si brusný papír. Tato kombinace hmatových, vizuálních a sluchových vjemů pomáhá mozku zapamatovat si jak zvuk, tak tvar písmene. Takže jako tady Jovi, zná to jen jako zvuk T. Tak tomu říká. Zná to jen jako A. Říká tomu A. Říká tomu P.
Čtení se pak stává přirozeným lidským vývojem podporovaným postupem spojování těchto zvuků dohromady a vytváření významu. Prostě to plyne. Učí se psát písmena obkreslováním písmen na brusném papíru a zároveň si procvičují zvuk. Poté písmeno napíší a přitom říkají zvuk. Mat. Počkej. Je to narozeninový zápas mé největší sestry. Tímto způsobem je postup osvojování gramotnosti vlastně mluvení, psaní, čtení, nikoli mluvení, čtení, psaní.
A proč učit tvary písmen a zvuky v abecedním pořadí? Učme je v pořadí, které jim umožní okamžitě tvořit slova k psaní a používání. Zde je možné pořadí [ukazuje pořadí, např. m, a, t, s, i, d…]. Jakmile děti znají všechny zvuky malých písmen, mohou se začít učit psát a číst pravopisné vzory. Můžete najít dekódovatelné čítanky (decodable readers), které postupují v tomto velmi specifickém vývojovém pořadí:
- Slova typu souhláska-samohláska-souhláska (CVC).
- Slova s krátkými samohláskami.
- Souhláskové skupiny na začátku a konci slov s krátkými samohláskami.
- Digrafy souhlásek na začátku a konci jako ‘sh’ a ‘ch’.
- Zápisy dlouhých samohlásek.
- Zápisy ovlivněné R (R-controlled).
- Dvojhlásky (diftongy).
Integrace do praxe a výhody
Až když zvládnou zvuky malých písmen a propracovávají se psaním a čtením těchto pravopisných vzorů, můžeme je učit velká písmena a názvy písmen. Potřebují znát velká písmena pro začátek vět a pro psaní vlastních jmen. A potřebují znát názvy písmen, aby mohli hláskovat slova nahlas.
Možná jednoho dne budou všechny děti začínat školu se znalostí zvuků malých písmen místo velkých písmen a jejich názvů. Ale do té doby, když mi do třídy přijdou prvňáčci, kteří znají jen názvy velkých písmen nebo názvy malých písmen nebo nějakou směs názvů písmen a zvuků, a mají potíže, protože se ztrácejí v překladech při dekódování, všechno zastavím. Omluvím se jim, že byli učeni způsobem, který jejich mozku ztěžuje dekódování slov. Zakážu používání názvů písmen, dokud nebudou zvládnuty zvuky. Trvá to asi dva týdny, než se zbaví zvyku říkat názvy písmen. A když zvládnou zvuky malých písmen, jejich čtení a psaní se rozjede. A co je důležitější, začnou mít raději čtení a psaní.
Nejlepší na tom, co jsem vám tu dnes řekla, je, že tento způsob výuky fonetiky už byl vyzkoušen. Nevymyslela jsem si to. Nemusíte si to vymýšlet vy. A okresy nemusí přijímat milionové čtenářské programy, aby to mohly dělat. Dělá se to takto už více než 100 let v Montessori třídách. Prostě skálopevná, efektivní praxe. Pomozme všem dětem stát se úspěšnými čtenáři. Snižme důraz na velká písmena pro čtení (Let’s lower the case for reading). Je to rozumný (zvukový - “sound”) přístup. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Katy Wright poutavě upozorňuje na důležitý aspekt počáteční výuky čtení – zda začít názvy písmen (zejména velkých), nebo jejich zvuky (hláskami, zejména u malých písmen). Její argumentace, že učení názvů písmen před zvuky může vést ke zbytečné kognitivní zátěži (“trojité dekódování”) a frustraci u některých dětí, je logická a intuitivně pochopitelná. Tento pohled rezonuje s diskusemi v rámci tzv. “reading wars” (válek o čtení) a s principy zdůrazňovanými hnutím “science of reading”.
Přístup zaměřený na zvuky písmen (fonetiku) a fonemické uvědomění (schopnost manipulovat se zvuky v řeči) jako základ čtení je silně podporován rozsáhlými výzkumy. Například zpráva amerického National Reading Panel (2000) zdůraznila explicitní a systematickou fonetickou instruktáž jako klíčovou pro úspěšné osvojení čtení. Metoda Montessori, kterou Wright zmiňuje, je známá svým raným zaměřením na zvuky písmen a kinestetické učení (např. pomocí brusných písmen), což je v souladu s prezentovanými myšlenkami. Výzkumy potvrzují, že multisenzorické přístupy mohou být pro některé žáky prospěšné.
Na druhou stranu, debata “názvy vs. zvuky jako první” není zcela černobílá. Některé výzkumy ukazují, že znalost názvů písmen je také silným prediktorem pozdějších čtenářských dovedností (např. studie v rámci projektu NICHD). Příčinná souvislost je však předmětem diskusí – může jít o korelaci, kde znalost názvů odráží spíše vystavení jazyku a textu v raném věku nebo celkovou kognitivní připravenost. Někteří odborníci (např. Treiman et al.) argumentují, že znalost názvů písmen může dokonce usnadnit učení zvuků, protože mnoho názvů písmen obsahuje jejich primární zvuk (např. písmeno “B” /biː/ obsahuje zvuk /b/). Navrhují, že výuka obojího může probíhat souběžně nebo integrovaně.
Celkově lze říci, že přednáška správně identifikuje potenciální úskalí přílišného důrazu na názvy písmen na úkor zvuků v počáteční fázi výuky. Zdůraznění zvuků malých písmen, systematické fonetické instrukce a multisenzorického přístupu je v souladu s aktuálními poznatky o efektivní výuce čtení. Přestože prezentovaný “zvuky jako první” přístup je validní a pro mnohé děti efektivní (a má oporu v praxi jako Montessori), nemusí být jediným možným řešením. Klíčová je především systematičnost, explicitnost a zaměření na vztah mezi písmeny a zvuky, ať už se názvy písmen učí souběžně nebo později.
Zdroje pro další studium:
- National Institute of Child Health and Human Development (NICHD). (2000). Report of the National Reading Panel. Teaching children to read: An evidence-based assessment of the scientific research literature on reading and its implications for reading instruction (NIH Publication No. 00-4769). Washington, DC: U.S. Government Printing Office. (Základní dokument shrnující výzkum o výuce čtení).
- Seidenberg, Mark. (2017). Language at the Speed of Sight: How We Read, Why So Many Can’t, and What Can Be Done About It. Basic Books. (Kniha vysvětlující kognitivní vědu za čtením).
- Moats, Louisa C. - práce a články této autorky se často věnují “science of reading” a praktickým aspektům výuky (např. článek Teaching Reading IS Rocket Science).
- Treiman, R., Pennington, B. F., Shriberg, L. D., & Boada, R. (2008). Which children benefit from letter names in learning letter sounds? Cognition, 109(3), 390–401. (Příklad studie zkoumající vztah názvů a zvuků písmen).
- Informace o Montessori pedagogice a jejím přístupu k výuce jazyka a čtení.
