Narrativy v našem složitém světě
📊 Souhrn
Frank Wolf ve své přednášce na TEDxDresden ukazuje sílu narrativů a našich přesvědčení při utváření subjektivní reality. Na šokujících i humorných příkladech demonstruje, že samotná víra může způsobit nemoc (nocebo efekt) nebo výrazně změnit naše vnímání světa – jako když mu jediná poznámka dcery změnila pohled na luxusní parfém. Upozorňuje, že často dovolujeme cizím vypravěčům manipulovat naši mysl a že opakování je mocný nástroj zakořenění falešných i pravdivých příběhů. Zdůrazňuje, jak narrativy vznikají spojením jednotlivých příběhů a že žijeme nejen v reálném světě, ale i v imaginárním světě utvářeném sdílenými představami, jako je hodnota peněz či pohled na investice.
Klíčovým poselstvím je, že chceme-li měnit svět k lepšímu, nestačí mít pravdu – musíme umět vytvářet a šířit silnější narrativy. Ukazuje tříbodový návod: 1) Opakujte sdělení, protože opakováním se připravuje půda pro přijetí; 2) Propojujte nové příběhy s již existujícími hlubokými přesvědčeními publika (master narrativy), aby působily přirozeně; 3) Přepište své vlastní vnitřní narrativy a tím získejte nadhled i schopnost inspirovat změnu u ostatních. Zdůrazňuje, že nejsme jen pasivní publikum, ale autoři svého příběhu – a pero držíme my sami.
📝 Přepis
Příběh z pohotovosti a nocebo efekt
Děkuji vám. Píše se rok 2007, Jackson ve státě Mississippi. Mladý muž se potácí na pohotovost. Třesou se mu ruce, potí se a je sotva při vědomí. Vydechne: „Pomozte mi, účastním se klinické studie a vzal jsem všechny svoje pilulky.“ Následně upadá na zem v bezvědomí.
Lékaři přibíhají. Krevní tlak – nebezpečně nízký, 80 na 40. Napumpují mu litry solného roztoku, nic nepomáhá. Stav se zhoršuje. Pak přichází lékař z klinické studie, zvedne prázdnou lahvičku z podlahy, a říká: „Tyhle pilulky nebyly skutečné.“ Mladík byl účastníkem studie v kontrolní skupině, spolykal 29 cukrových pilulek – naprosto neškodných. Jenže jeho tělo tomu věřilo jinak. Jakmile slyší pravdu, vitalita se mu ihned stabilizuje a během pár minut je zcela v pořádku.
Tomu říkáme nocebo efekt – pouhá víra nás může učinit nemocnými. Příběhy, které si vyprávíme, formují naši realitu mnohem silněji, než tušíme.
Síla slov v běžném životě
Podobnou zkušenost jsem měl i já – i když méně dramatickou, spíš trapnou, otcovskou. Nedávno jsem si vybíral novou kolínskou vodu. Vybral jsem tři favority, nastříkal si je na paže a snažil se rozhodnout. Po chvíli jsem už nic necítil. Naštěstí jsem se měl po nákupu sejít s dcerami na kávu.
Posadil jsem se k nim, ukázal ruku a chtěl znát jejich názor. A stalo se něco zvláštního – na hřbetu pravé ruky jsem měl tu, co se mi nejvíc líbila. Má starší dcera ji očichala, vykulila oči v šoku: „Tati, to nemyslíš vážně! Tímhle se polévají všichni osmnáctiletí frajírci – to je vůně hráče, nedělej ostudu!“ A bylo po sympatiích. Ještě před chvílí jsem ji měl rád, teď mi připadala levná, vtíravá, až otravná. Chtěl jsem ji smýt.
Ve skutečném světě se s parfémem nestalo nic. Ale v mém představivém světě se změnilo všechno. Už se ho nikdy nedotknu. Tady naštěstí dcera jednala v mém zájmu. Ale v životě většinou dovolujeme, aby byli vypravěči lidé, kteří nás chtějí ovlivnit pro svůj prospěch.
Bitva o pozornost a moc opakování
Zeptejte se sami sebe, kdo dnes vítězí v každodenním boji o vaši pozornost. Jsou to třeba klimatologové, kteří opatrně pracují s daty, nebo někdo, kdo sebejistě tvrdí, že změna klimatu je podvod? Všichni víme, že podvod to není. Ale věděli jste, že opakování je tak mocné, že lživému příběhu uvěříme, i když víme, že je nepravdivý, pokud jej slyšíme dostatečně často?
Chytří lidé reálného světa jsou v imaginárním světě často nejneméně přesvědčiví. Fakta jsou složitá a neuspořádaná. Pokud vám na pravdě nezáleží, dokážete svou verzi sdělit s obrovskou jistotou. Proto je nutné, aby správní lidé vyprávěli lepší příběhy. Ale jen to nestačí. Je třeba jít hlouběji.
Skryté místnosti mysli a vznik narrativů
Představte si, že ve vaší mysli existuje skrytá místnost, kde se tiše formují vaše přesvědčení, rozhodnutí a budoucnost. Příběhy nestojí samostatně – jsou jako dílky skládačky, které spolu tvoří něco většího: narrativy.
Například z příběhu s parfémem ve mně vznikl narrativ „Tato vůně není pro mě, vysílá špatný signál.“ To je podstatou narrativu – vystupuje z jednotlivých příběhů jako vzorec.
Peníze a investování jako příklad síly narrativu
Podíváme-li se na běžnou věc, třeba peníze – je to jen papírek se stovkou, kterému kolektivně přisuzujeme hodnotu. Podřízení se imaginárnímu světu. Je však ještě důležitější narrativ spojený s penězi: investování.
Kdo z vás investuje do akcií? Přihlaste se – pro vás je to „investice je chytrá“. Pro druhou skupinu je pravdou „investice jsou moc riskantní, držím se dál“. Oba pohledy jsou narrativy vytvořené množstvím příběhů, z rodiny, internetu, vlastní zkušenosti.
Fakticky – akciový trh je přes 100 let nejvýhodnější cestou ke zbohatnutí. Přesto miliony neinvestují, protože mají pocit, že to připomíná hazard. Ve vašich mozcích se právě teď děje něco zajímavého: právě jsem vám podal příběh: „Investice jsou reálně nejlepší způsob hospodaření s penězi.“
U těch, co investují – příjemné potvrzení, že to děláte správně. U těch druhých ale vzniká kognitivní disonance - mozek chce odmítnout informaci, protože přebíjí jejich narrativ. Nejraději byste mě „swipnuli pryč“, kdybyste mohli.
To je confirmation bias – náš mozek hledá informace potvrzující naše narrativy a ostatní ignoruje. Proto je narrativy tak těžké změnit a proč vznikají filtrační bubliny a polarizace.
Pravidla pro změnu narrativů
Pokud chceme měnit imaginární svět, musíme najít způsob, jak měnit narrativy. To mě fascinovalo a tak jsem analyzoval úspěšné kampaně, značky a hnutí proměňující paradigmata. Objevil jsem tři základní pravidla, která vám teď předám jako začátečnickou příručku ke změně narrativů:
-
Pravidlo č. 1: Opakováním vytváříme narrativy. Ano, opakováním. Je to účinné, ač otravné. Samotné jedno vyslovení nestačí. Opakování je schodištěm od pouhé znalosti přes pochopení až k akci. Marketéři mluví o pravidle sedmi kontaktů, než zákazník koupí. Nejlépe funguje, když sdělení opakuje více různých mluvčích a příběhů, avšak propojených ve stejný narrativ. Pamatujte: když už vás omrzí neustále opakovat, posluchači teprve začínají slyšet.
-
Pravidlo č. 2: Propojte své příběhy s narrativy publika. Například já jsem jako dítě v bývalé NDR z televize nasál narrativ: „Kapitalismus = podvodná hra, kde vyhrávají bohatí a ostatní prohrávají.“ Pro mě tehdy byly akcie hazard jak kráva – burza jedno velké kasino. Po pádu zdi jsem od investování držel odstup. Až roky a mnoho příběhů od lidí, kteří díky akciím zbohatli, můj pohled změnily. Pak přišlo přerámování: není to spoření na důchod, ale cesta k finanční nezávislosti a svobodě žít podle vlastních představ. Takové poselství mi dávalo smysl.
Klíč je v tom, že první příběh rezonuje s odpůrci investic, aniž bych je hodnotil. Tím vzniká důvěra. Druhý příběh propojuje nové přesvědčení „investování je chytré“ s hlubokou hodnotou: přáním po autonomii a svobodě. Takové „master narrativy“ jsou hluboce zakořeněny v kulturní identitě.
-
Pravidlo č. 3: Přepište své vlastní narrativy. Abych to ilustroval, pomůže mi pes Lucky. Když chytnu klacek, upře zrak a čeká napjatě na hod. Může tak pobíhat celé hodiny. My jsme často podobní – na životní situace reagujeme automaticky dle zakořeněných narrativů v našem „skrytém pokoji“. To je běžně dobře, abychom zvládli každodenní chaos. Ale někdy díky tomu promeškáme příležitosti, protože vše bereme jako „povelu k reakci“.
My však na rozdíl od Luckyho můžeme volit: nechat se ovlivňovat podvědomými narrativy, nebo do nich vědomě vstoupit, rozsvítit světlo, a přepsat je.
Cvičení na přepsání vlastních narrativů
Vyzkoušejte si krátké cvičení. Zavřete oči. Zaměřte se na narrativ, který si často v hlavě přehráváte – třeba nějaké omezující přesvědčení. Zkuste si představit, že opak toho je pravda. Jak by vypadal váš život?
Změna začíná v naší mysli, u příběhů, které si vyprávíme.
Otevřete oči. Pokud jste nějaký narrativ zahlédli, pak vězte: když ho přepíšete, získáte super-schopnost. Poznáte obě strany příběhu, lépe chápete ostatní a pocítíte, co je změna zač. Snáz pak inspirujete i další. Můžete měnit vztahy, komunity, týmy i organizace.
Protože nejste jen publikum svého příběhu. Jste jeho autor. A pero držíte právě vy.
Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Frank Wolf trefně zdůrazňuje, že narrativy – spíše než fakta – velmi silně formují naše postoje a rozhodování. To podporuje i řada psychologických studií. Například Shermer (Why People Believe Weird Things, 2002) popisuje, jak kognitivní zkreslení, jako je confirmation bias, upevňují stávající přesvědčení navzdory novým datům. Rozsáhlá literatura ukazuje, že opakování informací zvyšuje jejich uvěřitelnost – tzv. „illusory truth effect“ byl popsán už v 70. letech (Hasher, Goldstein & Toppino, 1977). Opakované vystavení sdělení zvýší důvěru v jeho pravdivost, a to i pokud je objektivně chybné.
Wolfův popis master narrativů rezonuje s poznatky z antropologie a kulturologie – master narrativy skutečně poskytují rámce, v nichž lidé hodnotí nové informace (Lule, 2001). Dnešní polarizace společnosti souvisí s tím, že lidé žijí ve „filtračních bublinách“ (Pariser, 2011), kde se jejich narrativy neustále posilují a vzdorují změně, což Wolf výstižně popisuje.
Inspirativní je i jeho rady pro změnu narrativů – zdůraznění empatického vyprávění (namísto paternalismu) odpovídá doporučením komunikačních expertů, např. Marshalla Ganz (2016), který píše o síle „veřejného vyprávění“ ve vedení změny. Bod o nutnosti přepsat vlastní narrativy má pevné základy v teoriích psychoterapie (např. Kognitivně-behaviorální terapie, Beck, 1976; nebo Narativní terapie, White & Epston, 1990), které ukazují, že přehodnocení a rekonstrukce vlastních „příběhů“ mohou mít hluboký vliv na myšlení i zdraví.
Přednáška tak stojí na aktuálních vědeckých poznatcích z psychologie, behaviorální ekonomie i komunikace. Jejím limitem jako u TED mluvení je, že pro zjednodušení nediskutuje nuance – například etický problém zjednodušování sdělení na úkor fakticity, nebo způsoby, jak čelit manipulativnímu zneužití narrativů. Přesto jde o podnětné shrnutí fungující jako výzva k vědomému práci s našimi i cizími příběhy.
Klíčové zdroje:
- Hasher, L., Goldstein, D. & Toppino, T. (1977). Frequency and the conference of referential validity. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior.
- Pariser, E. (2011). The Filter Bubble.
- Lule, J. (2001). Daily News, Eternal Stories: The Mythological Role of Journalism.
- Shermer, M. (2002). Why People Believe Weird Things.
- Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders.
- White, M., & Epston, D. (1990). Narrative Means to Therapeutic Ends.
- Ganz, M. (2016). Public Narrative, Collective Action, and Power.
