Mužská proměna: Sex appeal autenticity
📊 Souhrn
Přednáška Hanaleie Vierry se zaměřuje na to, jak se muži mohou stát emočně zdravějšími a autentičtějšími partnery ve svých intimních vztazích. Vierra na příkladu dlouhodobé terapeutické praxe ilustruje častý problém, kdy muži nezvládají nebo se bojí sdílení vlastních emocí—kromě hněvu—a mají potíže s otevřeností vůči svým partnerkám. Na příběhu klienta “Dude” ukazuje, jak tato potíž často pramení z výchovy a společenských očekávání, která pojímu zranitelnosti mylně přiřazují slabost a nemužnost. Vierra vysvětluje, že důležitá je odvaha být “skutečný”—tedy emocionálně upřímný a zranitelný, protože právě to je zdrojem hlubší přitažlivosti a intimity.
Součástí řešení je práce s hněvem jako s maskou, která zakrývá zranitelnější emoce. Autor představuje dva jednoduché kroky: jednak pátrat po jemnějších pocitech pod hněvem a sdílet je s partnerkou, a jednak projevit zájem o vnitřní pocity partnerky, které mohou být skryté pod jejím hněvem. Tato “mužská proměna” je podle Vierry cestou k hlubším a autentičtějším vztahům, větší sebeúctě a celkově lepšímu životu. V závěru vyzývá muže i společnost, aby přijali zranitelnost jako sílu, nikoliv slabost.
📝 Přepis
Úvodní otázky a téma přednášky
Mám pro vás otázku. Jste muž, který si neví rady, jak být emočně zdravým partnerem ve svém intimním vztahu? Nebo jste žena zamilovaná do muže, který s tímto bojuje? Pokud ano, rád bych se s vámi podělil o klasický příběh, který jsem slyšel nesčetněkrát během více než třicetileté kariéry manželského a rodinného terapeuta a kouče pro muže.
Můj klient, kterého budu nazývat “Dude”, řešil právě toto. I když mluvím o něm, vztahuje se to na mnoho z vás.
Začátek terapie a hlavní otázka
Jeho první otázka na terapii byla:
„Proč po mně manželka pořád chce, abych s ní mluvil o svých pocitech? Jak mohu být atraktivnější tím, že budu emotivnější?“
Odpověděl jsem mu:
„Přitažlivost a sex-appeal vznikají z autenticity. Autentický člověk má odvahu být emočně upřímný a zranitelný s tím, koho miluje.“
Tato odpověď ho zasáhla. Poté jsem se ho zeptal:
„Co byste rád získal z terapie?“
Odpověděl, že jeho žena si již delší dobu stěžuje na pocit osamělosti a zanedbávání, protože s ní nesdílí žádné své emoce – kromě hněvu.
Kořeny problému ve výchově a minulých vztazích
Postupně mi vyprávěl, že jeho otec ho opakovaně zesměšňoval, kdykoli projevil jakoukoliv emoci. Říkal mu například:
„Pláč a projevování emocí je pro slabochy.“
Tento vzorec si nesl i do dospělosti – už v prvním manželství si jeho bývalá žena stěžovala na nedostatek emocionálního propojení. Stejný problém se objevil i ve druhém vztahu.
Nejvíce se bál, že otevřením svých emocí přijde o kus své mužnosti a tím pádem jeho manželka odejde.
Mužské vzorce a strach ze zranitelnosti
Příběh „Dudea“ je velmi běžný.
Mnoho mužů od dětství přijímá mylný názor, že emoční zranitelnost je slabost. Pokud člověk bere projev emocí jako slabost, bojí se odsouzení i ztráty mužství.
Tento strach podle Vierry často pochází z generací předávaného poselství:
„Přežívá ten, kdo je nejméně zranitelný.“
V naší psychice je tak zranitelnost – ať už fyzická nebo emoční – vnímána jako hrozba. Na tuto hrozbu reagujeme automaticky instinktem „bojuj, nebo uteč“.
Reakce na hrozby: boj nebo útěk
Např. pokud někoho někdo ohrožuje fyzicky, spustí se reakce boje nebo útěku.
Podobně v emocionálních situacích, když se „Dudeovi“ žena rozhněvala, začala hádka nebo kritika, případně se jen zeptala, jak se cítí, jeho obranný instinkt buď zaplavil vztekem a hádkou („boj“), nebo se stáhl, uzavřel a nechtěl dál mluvit („útěk“).
Cesta ke změně: nová odvaha ke zranitelnosti
„Dude“ pochopil, že potřebuje tento cyklus prolomit.
Cílem bylo najít odvahu i sebeúctu nutnou k tomu, aby zvládnul riziko zranitelnosti a mohl sdílet své skutečné pocity se ženou, kterou miluje.
Jak pracovat s hněvem a začít cestu změny
Aby nebyl jeho obranný instinkt hned spuštěn, začali jsme s jeho hněvem.
Představili jsme si hněv jako masku, která překrývá zranitelnější emoce – bolest, strach, smutek nebo stud.
Navrhl jsem mu dva konkrétní kroky („Věc 1 a Věc 2“), jak s emočními reakcemi nakládat jinak.
- Věc 1:
- Při dalším konfliktu s manželkou se má zastavit, nadechnout se a položit si otázku, zda se za jeho hněvem neskrývá např. bolest, strach nebo stud.
- Pokud ano, má tyto pocity s respektem sdílet:
„Ano, jsem teď rozzlobený, ale pod tím mě ta předešlá diskuse ranila nebo zmátla. Můžeme si o tom promluvit?“
- Věc 2:
- Má být zvědavý také na to, jaké pocity se možná skrývají pod hněvem jeho manželky.
- Pokud je na něj naštvaná, má naslouchat a pak se citlivě zeptat:
„Vím, že teď na mě jsi rozzlobená. Ale chci se zeptat, jestli jsem tě třeba ranil, vystrašil nebo ztrapnil? Můžeme si o tom promluvit?“ - Následně má pozorně poslouchat její odpověď.
Dopad a závěr: Mužská proměna
„Věc 1“ a „Věc 2“ představují drobné, ale zásadní posuny, které vedou k hlubší empatii, důvěře a emocionální intimitě.
Skutečný sex-appeal autenticity znamená odvážit se žít podle pravdy ve svém srdci a sdílet ji s milovanou osobou. Člověk se tak stává nejen emočně zdravějším partnerem, ale i vyrovnanějším mužem.
Toto je skutečná mužská proměna – cesta k hlubšímu, opravdovějšímu a smysluplnějšímu životu založenému na autentičnosti, zranitelnosti a sebeúctě.
Pokud se každý muž touto cestou vydá, bude svět lepším místem pro ně i pro ty, kdo je milují.
Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Hanaleie Vierry nabízí srozumitelný a velmi užitečný vhled do tematicky stále podceňované oblasti: emočního zdraví a komunikace u mužů. Zmiňuje rozšířený fenomén, kdy společnost (a zejména rodinná výchova) učí chlapce potlačovat své emoce, což v dospělosti vede k problémům ve vztazích a mentálním zdraví. Tyto závěry jsou v souladu s řadou psychologických studií, např. s výzkumem pocházejícím od profesora Rona Levanta, který upozorňuje na tzv. “normativní mužský alexithymní model”—mužskou neschopnost pojmenovat a sdílet emoce (Levant, R. F., & Richmond, K., 2007).
Vierrův návrh dvoukrokové intervence (identifikace skrytých pocitů a zájem o emoční jádro partnerčiných reakcí) se opírá o základní principy terapie zaměřené na emoce (Emotionally Focused Therapy), kde je klíčové pojmenování a prožívání primárních emocí. Právě schopnost zranitelnosti zvyšuje důvěru a soudržnost ve vztahu - potvrzují to mimo jiné studie S. Johnson či práce Goffmanových následovníků o autenticitě a mezilidském kontaktu (Johnson, S. M., 2004).
Potenciálním rizikem však je, že u některých mužů může být cesta k otevřenosti obtížná až nemožná bez intenzivnější odborné pomoci: vnitřní bariéry jsou často hluboce zakořeněné. Dále, proměna mužské role a přijetí zranitelnosti je často podmíněna širším kulturním kontextem. Navzdory těmto omezením lze Vierrův přístup hodnotit jako vědecky podložený, terapeuticky účinný a pro mnohé páry osvobozující. Téma si zaslouží další šíření v českém prostoru, kde je pohled na mužské emoce stále do značné míry zatížen mýty a stereotypy.
Relevantní zdroje pro další studium:
- Levant, R. F., & Richmond, K. (2007). A review of research on masculinity ideologies using the Male Role Norms Inventory. The Journal of Men’s Studies.
- Johnson, S. M. (2004). The Practice of Emotionally Focused Couple Therapy: Creating Connection.
- Wong, Y. J., et al. (2017). Meta-Analyses of the Relationship Between Adherence to Traditional Masculinity Ideologies and Mental Health Outcomes. Journal of Counseling Psychology.
