Může nás příroda učinit nadějnějšími?

📊 Souhrn

Přednáška Claire Allendorf se zamýšlí nad tím, jak si udržet naději v dnešním světě plném konfliktů a znepokojivých zpráv. Autorka vychází z inspirace setkáním s Dr. Jane Goodall, která i ve svých 90 letech a navzdory tomu, že byla svědkem mnoha světových krizí, zůstává zastánkyní naděje. Řečnice sdílí svou osobní zkušenost s pocity beznaděje vyvolanými sledováním negativních světových událostí a strachem z vlastní bezvýznamnosti. Zdůrazňuje, že ačkoli je důležité být informován, nadměrná expozice negativním zprávám může vést k úzkosti, depresi a beznaději, která je podle studií NIH spojena s řadou negativních společenských jevů.

Jako možné řešení představuje autorka sílu přírody. Popisuje, jak hledání nových prostředí, zejména těch přírodních, jí pomohlo zmírnit stres a obnovit pocit štěstí. Vychází z vědeckých poznatků, že pobyt v přírodě zvyšuje hladinu endorfinů, což má pozitivní vliv na náladu. Příroda nám podle ní nabízí nejen klid a krásu, ale také pocit harmonie a spojení, který může posílit naši motivaci a naději. Klíčem k využití tohoto pozitivního vlivu je však konzistence – pravidelné vystavování se přírodnímu prostředí, i kdyby mělo jít jen o procházku. Přednáška končí povzbuzením, abychom se dívali na svět z jiné perspektivy a vnímali jeho krásu navzdory problémům.

📝 Přepis

Inspirace od Jane Goodall

Před několika měsíci jsem měla úžasnou příležitost poslechnout si v Atlantě přednášku Dr. Jane Goodall. Většina z nás zná Jane Goodall díky jejímu výzkumu šimpanzů. Mnozí ale nevědí, že je také silnou zastánkyní naděje a duševního zdraví. Během své přednášky to zmínila nesčetněkrát. Jane, které je 90 let, byla za svého života svědkem mnoha světových konfliktů, včetně druhé světové války a rychlého nárůstu klimatických změn. Přesto nikdy neztratila naději v lepší svět.

Po její přednášce jsem si koupila její knihu „Kniha naděje“ (A Book of Hope), na které spolupracovala s Douglasem Abramsem, kde hovoří o tom, proč je naděje důležitým faktorem v životě člověka. Přivedlo mě to k zamyšlení, jak si udržujeme naději tváří v tvář nepřízni osudu.

Problém rostoucí beznaděje

V našem světě se dnes odehrává tolik konfliktů, které v nás mohou vyvolávat pocit beznaděje nebo pocit, že na našem hlase nezáleží. Před několika lety jsem byla v podobné situaci. Rozhodla jsem se soustředit na současné zlo ve světě místo naděje v dobro. Mnoho lidí zažívá to, co vnímají jako beznaděj. Mnozí si ale neuvědomují, že jen velmi zřídka v životě ztrácíme veškerou naději.

Ačkoli nás to může demotivovat nebo psychicky vyčerpávat, stále se každý den snažíme dělat, co můžeme, abychom svět zlepšili. Přesto naděje rychle klesá a je naprosto nezbytnou proměnnou v životě člověka. Lidé, kteří více sledují aktuální dění, mají větší pravděpodobnost, že budou vykazovat známky úzkosti a deprese, dvou duševních onemocnění, která mohou vést k beznaději. Zprávy jsou však velmi důležitou součástí udržování kontaktu s realitou světa kolem nás.

Osobní zkušenost s beznadějí

Byla jsem jedním z těch lidí, kteří nechali současný stav světa ovlivnit mé duševní zdraví. Bála jsem se, že v budoucnu můj hlas přestane mít váhu, že to všechno je mimo mou kontrolu. A tak jsem v určitých věcech cítila beznaděj. Podle studie provedené Národním institutem zdraví (NIH) je beznaděj klíčovým prediktorem násilí, zneužívání návykových látek, duševních chorob, chudoby a mnoha dalších věcí, které ovlivňují každodenní život lidí.

Jak si udržet naději? Síla přírody

Jak si tedy udržet naději? Může to být těžké, zvláště když jste v takovém rozpoložení. Někdy ale problém může být něco tak jednoduchého jako prostředí, ve kterém se nacházíte. Na světě je tolik dobra, které ne vždy vidíme. A pokud neustále zůstáváme ve stejném prostředí, přestaneme vidět dobro, které mohou nabídnout jiná prostředí.

Ve svém osobním boji o nalezení více dobra ve světě nebo více dobra kolem sebe jsem vyhledávala tato nová prostředí. Zvláště přírodní prostředí vynikalo. Když jsem byla obklopena přírodou, zdálo se, že moje hladina stresu okamžitě klesá. To dává smysl, protože vědci prokázali, že vystavení se těmto přírodním prostředím může zvýšit hladinu endorfinů. A jak by řekla skvělá Elle Woods: „Endorfiny vás dělají šťastnými.“

Přínosy přírody pro duševní pohodu

Přírodní prostředí nabízí mnoho výhod pro duševní zdraví a může obnovit jiskru štěstí, která vám možná chybí. Když jsem se ponořila do těchto přírodních prostředí, cítila jsem nejprve krátké období klidu, po kterém následoval celkově šťastnější pocit. Krása přírody nám má co nabídnout a vidět harmonii přírodního světa může být velmi naplňující fyzicky, mentálně i duchovně.

Lidé si automaticky spojují přírodu s pozitivními emocemi a bezpečím, což je důvod, proč zvyšuje naše endorfiny. Díky tomu může celkově zvýšit naše štěstí a naši motivaci – dvě věci potřebné k udržení naděje. Nicméně, jako u všeho, co v životě děláte, klíčem k posílení morálky tímto způsobem je konzistence ve vystavování se těmto přírodním prostředím. Prostředím, ve kterých nemusíte být vždy 24/7.

Závěrečné povzbuzení

Jane Goodall ve své knize hovoří o těchto úžasných spojeních mezi lidmi a přírodou. Příroda nám často ukáže, jak úžasný svět může být, navzdory mnoha jeho chybám. Neříkám, abyste dělali něco bláznivého, jako plánovat výlet do národního parku nebo přechod Apalačské stezky, ale povzbuzuji vás, abyste se co nejčastěji vystavovali těmto přírodním prostředím.

Je šílené pomyslet, že něco tak jednoduchého jako procházka může posílit vaši naději a morálku vůči světu kolem vás. Svět je skutečně neuvěřitelné místo. Jen musíte být ochotni se na něj podívat z jiné perspektivy. Děkuji.

🔍 Kritické zhodnocení

Přednáška Claire Allendorf přináší osobní a emotivní pohled na důležitost naděje a navrhuje pobyt v přírodě jako účinný způsob jejího posílení a zlepšení duševního zdraví. Hlavní teze, že kontakt s přírodou má pozitivní vliv na psychiku, je silně podporována vědeckým výzkumem.

Podporující argumenty a důkazy:

1. Vliv přírody na stres a náladu: Četné studie potvrzují, že pobyt v přírodě, i krátkodobý, snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu, krevní tlak a srdeční frekvenci, a naopak zlepšuje náladu a snižuje pocity úzkosti a deprese. Japonský koncept “Shinrin-yoku” (lesní koupel) je předmětem rozsáhlého výzkumu s prokazatelnými fyziologickými a psychologickými přínosy [1, 2]. Argument řečnice o snížení stresu a zvýšení endorfinů (a tedy štěstí) je v souladu s těmito zjištěními.
2. Příroda a psychická obnova: Teorie obnovy pozornosti (Attention Restoration Theory) Davida Kaplana naznačuje, že přírodní prostředí pomáhá obnovit kognitivní zdroje vyčerpané mentální námahou, což vede k lepší koncentraci a snížení psychické únavy [3]. To může nepřímo přispívat k odolnosti vůči pocitům beznaděje.
3. Biophilie a spojení: Hypotéza biophilie Edwarda O. Wilsona předpokládá vrozenou lidskou tendenci hledat spojení s přírodou a jinými formami života [4]. Naplňování této potřeby může vést k pocitům sounáležitosti, úžasu a smyslu, což jsou faktory, které mohou posilovat naději.
4. Beznaděj jako rizikový faktor: Odkaz na studii NIH (pravděpodobně se jedná o souhrnné poznatky, nikoli jednu konkrétní studii) o beznaději jako prediktoru negativních jevů je relevantní. Výzkum konzistentně ukazuje silnou korelaci mezi beznadějí a rizikem sebevražedného chování, deprese, zneužívání látek a horších zdravotních výsledků [5].

Omezení a kritické poznámky:

• Zjednodušení: Přednáška, zejména s ohledem na formát TEDx Youth, přirozeně zjednodušuje komplexní problematiku duševního zdraví a naděje. Zatímco příroda je mocným nástrojem, nemusí být sama o sobě dostatečná pro řešení hlubokých psychických problémů nebo systémových příčin beznaděje. Měla by být vnímána spíše jako doplňková strategie k dalším formám podpory (terapie, komunitní zapojení, medikace atd.).
• Osobní zkušenost vs. Obecná platnost: Argumentace je silně založena na osobní zkušenosti a inspiraci Jane Goodall. Ačkoli je to působivé, je třeba brát v úvahu individuální rozdíly v reakci na přírodní prostředí.
• Dostupnost: Důraz na pravidelný kontakt s přírodou může být problematický pro lidi žijící v městských oblastech s omezeným přístupem k zeleni nebo pro osoby s omezenou mobilitou. Výzkum však ukazuje, že i malé dávky přírody (parky, stromy na ulici, rostliny v interiéru) mohou mít pozitivní efekt [6].

Závěr: Přednáška Claire Allendorf účinně komunikuje důležitou myšlenku o regenerační síle přírody pro naši psychiku a schopnost udržet si naději. Její závěry jsou z velké části v souladu s vědeckými poznatky o přínosech kontaktu s přírodou pro duševní zdraví. Je to inspirativní výzva k hledání úlevy a perspektivy v přírodním světě, i když je třeba mít na paměti, že se jedná o jeden dílek skládačky v komplexní péči o duševní pohodu.

Zdroje pro další studium:

1. Park, B. J., Tsunetsugu, Y., Kasetani, T., Kagawa, T., & Miyazaki, Y. (2010). The physiological effects of Shinrin-yoku (taking in the forest atmosphere or forest bathing): evidence from field experiments in 24 forests across Japan. Environmental Health and Preventive Medicine, 15(1), 18–26.
2. Li, Q. (2010). Effect of forest bathing trips on human immune function. Environmental Health and Preventive Medicine, 15(1), 9–17.
3. Kaplan, S. (1995). The restorative benefits of nature: Toward an integrative framework. Journal of Environmental Psychology, 15(3), 169–182.
4. Wilson, E. O. (1984). Biophilia. Harvard University Press.
5. Beck, A. T., Brown, G. K., Berchick, R. J., Stewart, B. L., & Steer, R. A. (1990). Relationship between hopelessness and ultimate suicide: A replication with psychiatric outpatients. American Journal of Psychiatry, 147(2), 190-195.
6. Bratman, G. N., Hamilton, J. P., & Daily, G. C. (2012). The impacts of nature experience on human cognitive function and mental health. Annals of the New York Academy of Sciences, 1249, 118-136.

Odkaz na originální video