Může komunikace šimpanzů ovlivnit budoucnost AI?
Souhrn
Přednáška Adriana Soldatiho zkoumá paralely mezi lidskou a šimpanzí komunikací a chováním. Soldati zdůrazňuje, že šimpanzi, jako naši nejbližší příbuzní, čelí podobným sociálním výzvám jako lidé, a proto vyvinuli komplexní komunikační systém gest a zvuků. Přednáška ukazuje, že mnoho gest a zvuků šimpanzů je podobných těm, které používají lidé, a to zejména děti předtím, než se naučí mluvit. Soldati také sdílí osobní zkušenosti z interakcí se šimpanzi, které demonstrují intuitivní porozumění mezi druhy.
Dále se přednáška zamýšlí nad rolí umělé inteligence (AI) v kontextu lidské komunikace. Soldati argumentuje, že ačkoli AI může být užitečným nástrojem, stále se spoléhá na lidské znalosti a zkušenosti. Navíc, AI může vést k odcizení a méně autentické komunikaci mezi lidmi. Přednáška vyzývá k zamyšlení nad tím, jakou roli by AI měla hrát v naší společnosti a zdůrazňuje důležitost mezilidské komunikace a sdílení zkušeností pro kolektivní inteligenci.
Přepis
Sociální svět lidí a šimpanzů
Jádrem lidské zkušenosti je náš rozsáhlý a komplexní sociální svět, kde žijeme pohromadě, musíme denně interagovat a dokonce potkávat nové lidi, třeba jako dnes večer. A ke zvládání těchto velmi odlišných a někdy obtížných vztahů máme velmi účinný a úspěšný nástroj: náš jazyk.
Náš jazyk se neobjevil zázračně odnikud. A také nejsme jediný vysoce společenský druh na této planetě. Šimpanzi také žijí ve velmi velkých skupinách a čelí mnoha podobným sociálním situacím a výzvám jako my. Musí si mezi sebou budovat přátelství, starat se o své rodiny a chtějí uspět ve své vlastní skupině. A protože jsou to naši nejbližší žijící příbuzní, když studujeme rozdíly a podobnosti s nimi, můžeme lépe porozumět naší vlastní evoluci a tomu, jak jsme se stali tím, kým jsme dnes.
Příklady sociální interakce šimpanzů
Šimpanzi, jako tito na fotografiích, které jsem pořídil v Ugandě, se hodně sociálně stýkají. Tady vlevo vidíme alfa samce komunity, jak se dívá do očí jiného samce, který byl dříve alfa samcem stejné komunity. Tito dva sdílejí velmi silné pouto, protože spolu strávili spoustu času jako spojenci a vzájemně se opečovávali, aby posílili své pouto, což je aktivita, kterou budou dělat hned poté, co jsem pořídil tuto fotografii.
Na druhé fotografii, velmi podobná, ale také docela odlišná situace. Toto je další komunita šimpanzů, kde máme na jedné straně alfa samce a na druhé straně bývalého alfa samce. Jak už můžete poznat z držení těla, jejich vztah není stejný. Tito dva spolu bojovali a byli přímými konkurenty po mnoho měsíců. Těsně předtím, než jsem pořídil tuto fotku, mladší konečně převzal vedení. Ale tihle dva stále potřebují investovat čas do vybudování silného vztahu a potenciálně se jednoho dne stát spojenci.
Komunikace pomocí gest a zvuků
Šimpanzi čelí mnoha takovým interakcím a sociálním situacím. A aby se v tom vyznali, komunikují pomocí řady různých gest a zvuků. Tady vlevo, během okamžiku napětí mezi samci, kteří se snažili soupeřit o přístup k velmi populární samici ve skupině, vidíme samce, jak se natahuje ze stromu rukou a snaží se zatřást nohou jiného šimpanze. A to je velmi podobné našemu vlastnímu podání ruky. Snažil se druhému signalizovat, že je na jeho straně. Nehodlá mu ublížit a pravděpodobně ho nezastaví v získání samice toho dne.
Na druhém obrázku vidíme zcela odlišnou situaci. Tady je mnohem uvolněnější moment. Máme matku, která si hraje se svým novým mládětem starým jen pár týdnů, a dělá to, čemu říkáme polibkové gesto, opět velmi podobné našemu. Ale tady jemně kouše mládě do bříška a rozvíjí jejich pouto hraním, péčí o něj a opět trávením kvalitního času společně. A můžete vidět reakci mladého mláděte.
Podobnost gest s lidskými gesty
Gesta, která tato zvířata používají, jsou tak podobná našim. A ve skutečnosti je ohromující, že když je porovnáme s gesty, která používají naše vlastní děti, lidské děti, než začnou mluvit, zjistíme, že většina z nich se shoduje. Jsou v podstatě stejné formy. A to není jen něco, co my výzkumníci můžeme pochopit studiem šimpanzů. Je to docela intuitivní. Myslím, že vy všichni také vidíte, jak vypadají podobně a mohou znamenat totéž.
Intuitivní porozumění mezi lidmi a šimpanzi
A tato jasná paralela a podobnost mezi interakcemi a komunikačními signály, které používáme, je ještě jasnější, když se podíváme na náhodné interakce, které se mezi námi dějí, zejména v tomto případě mezi výzkumníky a šimpanzi.
Takže například jednoho dne, když jsem sledoval tohoto samce v lese, abych studoval jeho chování, jsem nevěnoval tolik pozornosti, protože jsem se díval do telefonu, ne na sociální média, ale sbíral jsem data. A přiblížil jsem se k němu příliš. Dostal jsem se k němu příliš blízko. Okamžitě se na mě ohlédl, zíral na mě přímo. Dupl si nohou o zem. Popadl drobný strom, který byl mezi námi, a začal s ním třást a dívat se na mě. A já, aniž bych o tom opravdu přemýšlel, jsem okamžitě udělal pár kroků zpět a dal mu zase prostor. Takže intuitivně, aniž bych přemýšlel, co tím myslel, jsem udělal přesně to, co chtěl, protože pak byl uvolněný, přátelé jako dříve. A je to stejné gesto, jaké by použil s jiným šimpanzem, který by ho možná obtěžoval.
A když obrátíme role. V jednom z mých prvních dnů v lese jsem se od svého terénního asistenta, který mi pomáhal a učil mě, naučil, že kdykoli samec předvádí ukázku dominance, jako na této fotografii, kde můžete vidět, že jsou nafouklí, chtějí vypadat větší a vrhají se na mě, měl bych jen stát na místě, nehýbat se. Neměl bych ukazovat, že se bojím nebo že jsem podřízený tomuto samci. A očividně jsem mu musel věřit na slovo. Ale to bylo velmi důležité, protože ten samec se toho dne vrhl přímo na mě, běžel ke mně. A až do poslední vteřiny jsem byl nesmírně vzrušený a srdce mi bušilo. Ale on jen lehce změnil směr na konci, aby mě minul. A téměř mi otřel nohy svými chlupy. Pochopil, že s mým držením těla jsem vycítil jeho blaf a od té doby mě už takhle neškádlil.
Podobnosti ve zvukové komunikaci
Podobnosti, které sdílíme, nejsou jen v gestech, ale také ve zvucích, které používáme ke vzájemné komunikaci. Šimpanzi vydávají hlasité volání, aby spolu komunikovali v lese, když se nevidí nebo jsou od sebe velmi daleko. A tyto zvuky lze slyšet až kilometr daleko v hustém lese. Představte si to.
A časem jsem se naučil posloucháním těchto volání, že ano, toto byl stejný typ volání, který všichni používali, ale každý z nich měl jedinečný zvukový podpis. Všichni zněli trochu jinak a dost na to, abych se naučil, že dobře, tento zvuk je tento šimpanz. A tak jsem mohl najít například šimpanze, kterého jsem ten den opravdu chtěl studovat, jen tím, že jsem je poslouchal, nebo je možná znovu najít, když jsem je ztratil ze zřetele, protože nejsem tak dobrý jako oni v pohybu v lese.
A tady vidíme samce, jak volá vpravo, dělá toto charakteristické volání, které dělají, protože ho jeho skupina opustila a on přemýšlí, kam všichni šli, a hledá odpověď. A vpravo vidíme skupinu šimpanzů, kteří jen odpočívali, chladili se a navzájem se opečovávali. A právě slyšeli samce, jak volá z dálky. A okamžitě se všichni přidají ke sboru a odpoví mu a řeknou mu, jsme tady, a tak zůstávají v kontaktu. A když tu role ještě jednou změníme, tak my, jako výzkumníci, chodíme do lesa ve skupinách, abychom sledovali různé skupiny nebo jedince šimpanzů. A abychom se navzájem našli, tak používáme také zvuky. Vydáme hvízdavý zvuk foukáním mezi ruce.
A Nora, která je na obrázku se synem, je velice chytrá šimpanzice, protože když s námi byla sama a nemohla najít svoji skupinu šimpanzů, protože byli v lese potichu, tak zjistila, že když uslyší hvízdání poté, co jsme hvízdali, abychom našli lidi v lese, tak půjde tím směrem, protože věděla, že když jsou v lese lidi, tak zde nejspíš dělají svoji práci a sledují šimpanze. A (velice chytře) se jí mnohokrát podařilo najít svoji skupinu, i když si nejsem jistý, jestli chtěli být nalezeni. Ale to je jiná otázka.
Můžeme díky AI konečně rozumět zvířatům?
Jak vidíte, tak existuje hodně podobností ve způsobu, jakým interagujeme nebo používáme signály ke komunikaci. A teď, s novými velice silnými technologiemi, jako je umělá inteligence, tak si možná myslíme, že konečně máme ten pravý nástroj, abychom zcela porozuměli tomu, co si šimpanzi říkají, když spolu komunikují. Abychom prolomili jazykovou bariéru mezi námi a potenciálně s nimi mohli i konverzovat.
I přes to, jak intuitivní, chytré, rychlé a jak moc nám tyto nové umělé inteligence rozumí a odpovídají nám velice lidským způsobem, tak se v jádru stále spoléhají na znalosti, které jsme my, lidé, posbírali během spousty let.
Lidská schopnost porozumět zvířecí komunikaci
Takže ten nejlepší nástroj, který stále máme, abychom dekódovali a porozuměli komunikaci šimpanzů, ale i obecně komunikaci zvířat, je stále zde. Vlastně je v našich hlavách.
A je to proto, že jsme velice dobří ve vnímání toho, co se děje kolem nás a v pozorování i komplexního chování, když tomu dáme dostatek času. Částečně nám pomáhá, že jsme si se šimpanzi biologicky blízcí, ale jak jste mohli vidět, tak i sociální situace, do kterých se zapojujeme, jsou velice podobné.
Ironie pokroku: AI vs. mezilidská komunikace
Přijde mi trochu ironické, že věříme, že nám umělá inteligence najednou umožní mluvit se zvířaty, když si zároveň pomalu uvědomujeme, že tolik mění způsob, jakým mezi sebou komunikujeme a činí naši komunikaci vzdálenější, odtažitější a svým způsobem méně upřímnou. A myslím, že je důležité si uvědomit, že také trochu ztrácíme kontakt jeden s druhým, určité spojení.
A toto spojení, které ztrácíme, je také se skutečným světem tam venku, světem, kde žijí šimpanzi a kde jsou některé skupiny šimpanzů ohrožené nebo mizí, aniž bychom si to uvědomovali.
Důležitost osobního setkávání
Dnes večer jste se dozvěděli, doufám, že jste poslouchali, že šimpanzi používají hlasité volání ke komunikaci v lese, když jsou daleko, když jsou vzdálení a nevidí se, protože se nakonec chtějí znovu setkat osobně a trávit čas a sbližovat se, jak jsme viděli.
A tak bez ohledu na to, jak pokročilá nebo komplexní naše komunikační zařízení mohou být, jednoho dne by stále bylo hezké, kdybychom je někdy použili k tomu, abychom se setkali a stále interagovali osobně.
Kolektivní inteligence a budoucnost s AI
A to je důležité, protože sdílení myšlenek, sdílení pocitů a sdílení zkušeností je to, co nás opravdu učinilo jedinečně inteligentními a úspěšnými jako druh. Přešli jsme od nějakého druhu individuální inteligence ke kolektivní, kde se učíme jeden od druhého, kde bychom sdíleli naše rozmanité znalosti, abychom se rozšířili a překonali cokoli, co byl každý z nás schopen udělat individuálně.
Jen si vzpomeňte na počítače. Všichni je používáme a máme z nich prospěch, ale nikdo v této místnosti by nebyl schopen postavit jeden od nuly a zajistit, aby fungoval. A tak teď, na vrcholu našich inovací a technologií, si myslím, že čelíme potenciálně dalšímu přechodu, kde je ve hře další nová inteligence, ta, kterou jsme vytvořili. A to by nás mohlo přimět k zamyšlení, jaká bude role naší vlastní inteligence v budoucnosti.
V budoucnosti, kde se svět stává virtuálnějším a potenciálně méně uzemněným, jak externalizujeme, svým způsobem, inteligenci, naše vlastní tvořivost, naše vlastní komunikace a naše vlastní schopnost řešit problémy se nevyhnutelně změní. Mohou být vylepšeny nebo nahrazeny, ale to je zjevně na nás.
Závěr: Aktivní účast nebo role diváka?
A tak bychom nyní více než kdy jindy měli být ostražití a přemýšlet o tom, jak se naše inteligence vyvinula a udělala z nás to, kým jsme dnes, jak doprovázela naše životy doposud a jakou roli chceme, aby měla v našich budoucích interakcích. Ale obecně, v našich budoucích společnostech, chceme být spíše diváky a uživateli, nebo se aktivněji podílet?
Takže nakonec, stejně jako to vždy bylo jádrem lidské zkušenosti, bychom měli komunikovat mezi sebou, sdílet své myšlenky, abychom společně našli odpovědi a řešení. Trochu jako jsme se o to snažili dnes večer. Tady.
Kritické zhodnocení
Přednáška Adriana Soldatiho nabízí zajímavý pohled na komunikaci šimpanzů a její paralely s lidskou komunikací, a to jak z hlediska gest, tak zvuků. Jeho osobní zkušenosti s pozorováním šimpanzů v Ugandě dodávají přednášce autenticitu a podporují tvrzení o intuitivním porozumění mezi lidmi a šimpanzi.
Klíčové tvrzení, že šimpanzi a lidé sdílejí podobné komunikační vzorce, je podpořeno výzkumem v oblasti primatologie a vývojové psychologie. Studie ukazují, že gesta šimpanzů, jako je natažení ruky nebo polibek, mají homologické protějšky v lidské komunikaci, zejména u kojenců a malých dětí (např. Hobaiter & Byrne, 2011; Plooij, 1984). Tento “sdílený repertoár” gest naznačuje společný evoluční původ neverbální komunikace.
Soldatiho kritika nadměrného spoléhání na AI v komunikaci je relevantní v kontextu současného technologického vývoje. Zatímco AI může být užitečným nástrojem pro analýzu dat a automatizaci, varování před odcizením a ztrátou autenticity v mezilidské komunikaci je na místě. Studie prokazují, že nadměrné používání digitální komunikace může vést k snížení empatie a sociálních dovedností (např. Turkle, 2011).
Nicméně, Soldatiho argument, že AI nemůže plně porozumět komunikaci šimpanzů, protože se spoléhá na lidské znalosti, je poněkud zjednodušující. AI, a zejména strojové učení, má potenciál identifikovat vzorce a korelace v datech, které by lidskému pozorovateli mohly uniknout. Pokročilé algoritmy mohou analyzovat obrovské množství dat o chování a komunikaci šimpanzů a odhalit skryté souvislosti (např. projekt Chimpanzee Sequencing and Analysis Consortium, 2005). Je tedy spíše pravděpodobné, že kombinace lidského pozorování a AI analýzy povede k nejhlubšímu porozumění zvířecí komunikaci.
Celkově lze říci, že Soldatiho přednáška představuje podnětný pohled na evoluci komunikace a roli technologie v naší společnosti. Jeho důraz na význam mezilidské interakce a sdílení zkušeností je obzvláště relevantní v dnešní digitální době.
Zdroje:
- Hobaiter, C., & Byrne, R. W. (2011). The gestural repertoire of the wild chimpanzee. Animal Cognition, 14(5), 745-767.
- Plooij, F. X. (1984). The behavioral development of free-living chimpanzee babies and infants. Ablex Publishing Corporation.
- Turkle, S. (2011). Alone together: Why we expect more from technology and less from each other. Simon and Schuster.
- The Chimpanzee Sequencing and Analysis Consortium. (2005). Initial sequence of the chimpanzee genome and comparison with the human genome. Nature, 437(7055), 69-87.
