Může být žena striptérkou i feministkou
📊 Souhrn
Amber Eve v této přednášce osvětluje svou cestu ke striptýzu, který původně chápala jako osobní výzvu, ale nakonec ho přijala jako volání pro svou vášeň a profesi. Zdůrazňuje, že sexuální práce — ač je často zaměňována se sexem samotným — zahrnuje široké spektrum činností od domin až po herečky v pornu, a je třeba rozlišovat mezi sexuální prací a nucením, tedy obchodem s lidmi. Podle ní je strip kombinací rolí: od bavičky, přes „nahou terapeutku“, až po umělkyni či obchodnici, což ji na této práci fascinuje. Současně upozorňuje na společenské pokrytectví, kdy je sexualizace v médiích všudypřítomná, ale sexbyznys stigmatizovaný, a zvláště ženy jej často odmítají kvůli zakořeněné dichotomii „světec versus děvka“.
Amber zdůrazňuje význam souhlasu a bezpečí jak pro performerky, tak pro zákazníky, kde jasně dané hranice paradoxně podporují respekt i lepší požitek. Vyvrací mýty o objektifikaci a společnosti nastavuje zrcadlo — strip kluby podle ní představují „hřiště“ pro bezpečné zkoumání vlastní živočišnosti bez nutnosti sexualitu potlačovat či slepě podlehnout pudům. V závěru podtrhuje, že tato práce může být skutečný akt feminismu, neboť vyžaduje sílu, respekt a uvědomění vlastní hodnoty. Její hlavní apel: respekt, komunikace a uznání ženské síly ve všech jejích podobách.
📝 Přepis
Úvod: Striptérka a feministka?
Můžete být striptérka a zároveň feministka? Dnes vám povím, jak jsem se stala obojím. Nebojte se, během této řeči neodložím žádné oblečení – to bych přeci nikdy neudělala zadarmo.
Začátky v sexbyznysu
Jak jsem se stala profesionální tanečnicí u tyče? Před deseti lety jsem vstoupila do strip klubu na Novém Zélandu a zeptala se, jestli mě zaměstnají. Nebyla jsem zoufalá kvůli penězům, nesnažila se zklamat rodiče, ani jsem tam neskončila proti své vůli.
Chtěla jsem něčím vyzvat samu sebe, vystoupit z komfortní zóny. Příliš dlouho jsem byla „hodná holka“, cítila se stydlivá a nejistá ve svém těle. Nastal čas prolomit pouta. Byla jsem zároveň nadšená i vystrašená. V mých očích byly striptérky odvážné, krásné, drsné ženy a já si připadala úplně obyčejná.
Místo toho, abych se setkala s výsměchem, našla jsem svou vysněnou práci. Z původní zkoušky odvahy se stala vášeň mého života. Tak jsem se stala sexuální pracovnicí.
Sexuální práce versus obchodování s lidmi
Ano, sex prací. Přestože strip nezahrnuje samotný sex, spadá pod širší pojem sexuální práce, kam patří všechny dobrovolné umělecké či jiné sexuálně zaměřené služby:
- kamera dívky
- pornoherečky
- dominatrix
- plnohodnotné sexuální pracovnice
Je důležité odlišovat dobrovolnou sexuální práci od sexuálního vykořisťování či obchodování s lidmi. Proti nucení je třeba bojovat, ovšem ne odsouzením celé profese. Naopak — udělením práv a hlasu těm, kdo pracují dobrovolně.
Co práce striptérky obnáší
Většina striptérek je nezávislých, takže nejsme placeny klubem, ale žijeme z spropitného, placených tanců, společnosti a času věnovaného zákazníkům. Pokud si zákazníky nezískáme, nevyděláme nic.
Z hlediska zákazníka: chcete-li zábavu, zaplaťte si ji.
Ve skutečnosti jsem nejen showgirl, ale často také:
- „nahá terapeutka“
- profesionální mazlilka
- umělkyně
- bavička
- obchodnice
- hosteska
- životní koučka
- komička
- dokonce kouzelnice (třeba když rychle zmizí moje tanga)
Tato pestrost rolí je jedním z důvodů, proč svou práci miluji. Ale planu pro něco hlubšího, co nemá co dělat s „otcovskými komplexy“ či falešným posilováním ega – k tomu se ještě dostanu.
A mimochodem, žádné otcovské komplexy nemám. Tatínkové mě přímo milují.
Stigma a rozporuplné postoje společnosti
Ve společnosti stále zuří válka proti sexbyznysu – přesto jsou reklamy, hudební videa, móda stále více odhalující a otevřeně sexuální.
Sexuální práci odsuzujeme, ale zároveň fascinovaně hltáme její estetiku. To vyvolává nepohodlí, zvlášť u některých žen, protože to odkrývá jejich vlastní rozpory a potlačené touhy.
Často je to právě ženský pohled, který bývá k stripperkám nejodmítavější. Proč? Protože zde existuje teorie, že každá žena v sobě kombinuje Madonu a děvku – na pomyslném spektru mezi cudnou matkou a divokou pokušitelkou.
Role „svaté matky“ je společensky ceněná, zatímco ta divoká bývá potlačována. Proto je snazší odsoudit striptérku, než čelit vlastním protikladným pocitům.
Mýty o prodeji těla
Média ráda vykreslují striptérky jako zoufalky prodávající svá těla. Ale své tělo prodávají i:
- stavební dělníci
- baletky
- modelky
- kdokoli, jehož práce závisí na fyzičnosti
Ano, užívám své tělo při práci, ale stále je moje – a nikomu ho „nedaruji natrvalo“.
Někteří zákazníci jsou pobouření, když si za svou práci účtuji peníze. Chápu, že součástí fantazie je, že si to užívám, ale zábava je prostě součást mojí práce a měla by být zaplacena — zvláště pokud jsem dobrá.
Jednou mi jeden zákazník řekl: „Ty jsi tady jen kvůli penězům. Kdyby nešlo o peníze, nebyla bys tu.“ Zeptala jsem se ho, co dělá on. Řekl: „Jsem bankéř.“ No a?
Proč existují striptýzové kluby
Lidé vždy touží po:
- dotyku
- spojení
- vzrušení
- intimitě
A to nemusí znamenat sex. Tyto potřeby jsou lidské. Na rozdíl od zvířat máme schopnost své pudy vědomě prožívat nebo neprožívat dle vlastní volby, nikoli je jen potlačovat či nutkavě naplňovat.
Proč tedy nemít bezpečný prostor podobný hřišti, kde tyto touhy můžeme zkoumat podle pravidel a se souhlasem? Právě takovým místem je strip klub.
Klíčová slova zde jsou bezpečí a souhlas.
Bezpečná hranice a role konsentu
Kamarádka, která pracuje v kanceláři, se bojí obléknout žensky či sexy, aby ji ostatní nezesměšnili nebo neobtěžovali. Jiné kamarádky nemají rády běžné kluby kvůli nežádoucím sexuálním návrhům.
Já se cítím bezpečnější v klubu ve spodním prádle než oblečená na ulici. Jak to? Protože v klubu mám možnost dát či nedat souhlas a stanovit hranice. Dobré kluby mají pravidla, která mi to umožňují. Venku na ulici tento luxus nemám, lidé mě mohou beztak hodnotit a kontaktovat.
Strip klub chápu jako „hřiště“ mezi mnou a zákazníkem, kde jsme volní hrát si s rolemi, které v běžném životě nemají prostor – a mohou být i divoké, svobodné, trochu rozpustilé.
Respekt, hranice a energie
Možná si říkáte: „Amber, není to špatné pro byznys, pokud odmítáš a nejsi vždy milá? Nemusíš se podřizovat kvůli penězům?“ Někdy to tak skutečně působí a je těžké odejít, když mě láká výdělek.
Ale naučila jsem se (a stále se učím), že odmítáním, když něco necítím správně, dlouhodobě hodně získám. Nejen víc peněz, ale i:
- více energie
- lepší klientelu
Za každého idiota, co se hádá o dvoudolarové spropitné, se najde někdo, kdo rád zaplatí stodolary za pomasírování levého chodidla. Vyžadováním respektu přitahuji ty, kdo si mého času i přítomnosti váží.
Podmínky bezpečí pro zákazníky
Mohou zákazníci navštěvovat strip klub a být přitom feministé?
Před začátkem tance svým klientům často vysvětluji pravidla: kam a jak se mě mohou dotýkat, co je mimo hranice, jak zajistit, že se budeme oba dobře bavit.
Většinu z nich uklidní, když znají hranice. Je to jako říct: „Vítejte v mé zahradě, tady je plot, pojďme si hrát.“ Dohoda je jednoduchá: já vám předvedu svou vášnivou ženství a vy ho prostě jen obdivujete.
Lust, intimita a hranice sexuality
Možná si říkáte: „Ale proč bych do toho šel? To zní frustrující.“
Je to proto, že nás společnost neučí, že choutky nejsou jen o sexu. Někdy je sex naopak bariérou proti hlubšímu propojení a zranitelnosti.
Odebráním sexu vytváříme prostor pro:
- hlubší propojení
- větší společnou radost
- sdílenou krásu
To je pro mě to opravdové kouzlo stripsu. Samozřejmě ne každý tanec je duchovním zážitkem – někdy jde jen o zábavu, úsměv a trochu třpytek.
Jindy někoho prostě rozveselím na deset minut, a to je taky v pořádku. Podmínkou ale vždy zůstává: musíme se oba cítit bezpečně.
Závěr: Feminismus a strip
Nejde mi o to vás přesvědčovat častěji chodit do strip klubů, i když určitě pozvěte kamarády.
Spíš mi jde o to, zda bychom si nemohli více užívat svou živelnost a sexualitu se vzájemným respektem.
To nejhorší na mé práci není objektifikace, ale pocit odsouzení a nepochopení od lidí, co se ani nesnaží vidět pod povrch.
A to nejlepší? Pocit spojení, sdílení radosti, zachycení okamžiku krásy a hravosti.
Striptýz je tedy podle mě aktem feminismu; otevírá lidem možnost vidět sílu ženskosti v její autentické kráse — ale k tomu je nutný oboustranný respekt.
Proto si nemyslím jen, že můžete být striptérka a feministka.
Abyste byla úspěšnou striptérkou, musíte být feministka.
Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Amber Eve otevírá zásadní téma, které je v dnešní společnosti stále tabuizované a syndromem „buď–anebo“ vnímáno často velmi černobíle. Její argumenty, že sexuální práce může být feministickým projevem autonomie, volby a síly, rezonují s významnou částí akademického diskurzu (viz například Showden, 2012; Weitzer, 2007). Tyto zdroje potvrzují, že dobrovolná sexuální práce může představovat způsob, jak ženy získávají ekonomickou i osobní kontrolu nad svou sexualitou a tělem. Feministická teorie už déle upozorňuje na nutnost odlišovat sexuální práci od nucení k ní, přičemž potírání celého sexbyznysu často vede spíše k většímu utlačování žen, než k jejich ochraně (Bazelon, 2008; Global Network of Sex Work Projects, 2018).
Amber přesně vystihuje, že sexbyznys je komplexní a zahrnuje i aspekty non-penetrativní a neverbální emoční péče, performativity a psychosociální podpory – což reflektují i studie o emocionální práci v sexbyznysu (Sanders, 2004). Její obraz strip klubu jako hranice a prostoru „hraní si s pudy“ místo prosté objektifikace lze považovat za posun od tradičně moralizujícího pohledu – ovšem tento ideál je nutné hodnotit realisticky. Mnohé výzkumy totiž potvrzují, že pracovní podmínky i využívání souhlasu jsou v sexbyznysu velmi variabilní, a ochrana práv není všude dostatečně zajištěna (Amnesty International, 2016). Amber sama otevřeně přiznává, že systém není dokonalý a je třeba jej stále zlepšovat.
Působivá je její kritika pokrytectví společnosti, která na jedné straně sexualitu využívá (v reklamě, showbyznysu), na straně druhé stigmatizuje ty ženy, které svou sexualitu otevřeně využívají ke své obživě. „Madona nebo děvka“ je poznámka dobře podložená kulturními stereotypy i dekonstrukcemi genderových rolí (Freud, 1925; de Beauvoir, 1949). Její důraz na komunikaci, respekt a volbu odpovídá dnešním progresivním přístupům k genderovým a sexuálním identitám. Amberina přednáška je proto inovativní výzvou, která propojuje feministická témata s realitou sexbyznysu, odmítá zjednodušení a apeluje na respekt ke komplexnosti lidské sexuality.
Použité zdroje (výběr):
- Sanders, T. (2004). “A continuum of risk? The management of health, physical and emotional risks by female sex workers”. Sociology of Health & Illness, 26(5), 557–574.
- Weitzer, R. (2007). “The social construction of sex trafficking: Ideology and institutionalization of a moral crusade”. Politics & Society, 35(3), 447–475.
- Showden, C. R. (2012). “Negotiating sex work: Unintended consequences of policy and activism”. Yale Journal of Law & Feminism, 24(1), 109–140.
- The Global Network of Sex Work Projects and WHO (2018). “Implementing Comprehensive HIV/STI Programmes with Sex Workers”.
- Amnesty International (2016). “Policy on state obligations to respect, protect and fulfil the human rights of sex workers”.
- de Beauvoir, S. (1949). “Druhý pohlaví”.
- Freud, S. (1925). “Some psychical consequences of the anatomical distinction between the sexes”.
- Bazelon, E. (2008). “The morality wars”. The New York Times Magazine.
