Mentoring jako superschopnost
📊 Souhrn
Michael Stephens ve své TEDx přednášce zdůrazňuje význam mentoringu jako klíčového faktoru osobního a profesionálního rozvoje. Na příkladu svého života popisuje, jak mu setkání s mentory pomohlo překonat obtížné dětství a dosáhnout úspěchu. Ukazuje, že mentoring není jen o předávání zkušeností, ale hlavně o víře v potenciál druhého člověka a snaze mu pomoci na jeho cestě. Stephens zdůrazňuje, že mentorem nemusí být jen člověk s vysokým postavením, ale kdokoli, kdo je ochoten se podělit o své znalosti a zkušenosti.
Dále Stephens rozšiřuje pohled na mentoring i v kontextu firem a organizací, kde mentoringové programy vedou k vyšší produktivitě, loajalitě zaměstnanců a celkovému úspěchu. Zdůrazňuje, že mentoring není jednosměrný proces, ale prospívá jak mentorovi, tak i mentorovanému. Apeluje na diváky, aby se nebáli stát mentory a aktivně vyhledávali příležitosti, jak pomoci druhým rozvíjet jejich potenciál. Stephens uzavírá svou přednášku africkým příslovím: “Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li jít daleko, jděte spolu,” a zdůrazňuje, že sdílení zkušeností a vzájemná podpora jsou klíčem k trvalému úspěchu.
📝 Přepis
Svou cestu v letectví jsem začal, když mi bylo 19 let. Pracoval jsem jako dispečer letového provozu. Mou prací bylo navádět cizince, které bych nikdy nepotkal, na místa, která bych nikdy neviděl, na lety, kterých bych se nikdy neúčastnil. Pomáhat jim navigovat a bezpečně přistát.
Mayday, mayday, mayday
Jedné noci jsem seděl v radarové místnosti a obdržel jsem naléhavý hovor. Mayday, mayday, mayday. Byl to pilot. Řekl mi, že se ztratil, že přístroje, které používá k navigaci, nefungují a že narazil na silné počasí. Podíval jsem se na svou radarovou obrazovku a snažil jsem se zjistit, kde se pilot nachází. Když jsem se podíval na radarovou obrazovku, uvědomil jsem si, že má potíže, potřebuje pomoc. Je obklopen špatným počasím, a pokud mu nefungují přístroje, prakticky letí poslepu. A aby toho nebylo málo, hlásí mi zpět do vysílačky a říká: “Kontrolo, musíme okamžitě přistát. Můžeme mít nebezpečně málo paliva a podmínky se zhoršují. Co mám dělat?”
Pamatujte, že je mi 19 let a tenhle chlapík nemá tušení, že má svůj život v mých rukou, že? Ale pak si uvědomím, že mám perspektivu, kterou on nemá. Vidím některé věci, které on nevidí. Takže ho začnu navigovat mezerou v počasí na jinou přistávací dráhu, která byla blízko, ale podmínky pro přistání byly příznivější.
Čekání na šťastný konec
Po dobu několika minut, které se zdály jako hodiny, jsem doufal, že to ten chlapík zvládne. Stále jsem čekal. Po několika minutách slyším: “Kontrolo, bezpečně jsme přistáli, dokázali jsme to.” V době, kdy přistál, mu zbývalo jen osm minut paliva.
Tato okolnost mě tu noc naučila mocnou lekci. Někdy se všichni ztratíme a potřebujeme hlas ve tmě, který nám pomůže navigovat na místo, kde je kurz jasný. Také mě to naučilo další lekci, že někdy nás netvoří hladká cesta, která nás definuje. Někdy je to turbulence, špatné počasí, okliky, které nás nasměrují na tu správnou cestu.
Podobnosti s pilotem
Víš, můj příběh má tolik podobností s tím ztraceným pilotem. Ve skutečnosti jsem se i já několik let předtím, než se naše cesty zkřížily, také ztratil. Ve své mapě jsem měl spoustu prázdných míst. Když přemýšlím o tom, co nás posunulo, přemýšlím o tom, jaké změny v mém životě mi pomohly definovat a vést mě.
Vidíte, tohle je čtvrť, ve které jsem vyrůstal. Je to čtvrť, o které bohužel tak často slyšíte, čtvrť, která je prolezlá zločinem, drogami a násilím. A na téměř každém rohu je silná chudoba. A kdyby se někdo zeptal mladého Michaela, jestli bych si někdy snil o tom, že budu dispečerem letového provozu? Člověče, vysmál bych se ti do obličeje. Proč? Především, abych byl upřímný, myslel jsem si, že dispečeři letového provozu jsou ti chlápci venku, kteří mají ty malé oranžové tyčky a dělají tohle a tohle a támhleto. Myslím, že nejsem sám. Někdo jiný si o tom musel taky myslet, když byl malý, že?
Ale další realitou je, že v místech, v prostorech, kde jsem vyrůstal, tyto sny a tyto příležitosti nebyly k dispozici. Protože, jak vidíte, stejně jako byla chaotická moje čtvrť, ani doma to nebylo o moc lepší. Vyrůstal jsem v domě, kde za zavřenými dveřmi byly projevy domácího násilí a prvky zneužívání návykových látek a alkoholismu ze strany některých členů rodiny. Ti lidé, kteří mě měli chránit. Musel jsem se před nimi chránit.
Ztracená naděje a její nalezení
Občas jsem byl naštvaný. Občas jsem se spíš upínal k apatii než k ambicím. Byl jsem v situaci, kdy jsem byl na střední škole na pokraji neúspěchu. Ne proto, že bych tu práci nezvládal, ne proto, že bych na to neměl schopnosti, ale proto, že jsem se cítil neviděn, neslyšen. Neměl jsem žádný směr. Cítil jsem se ztracený.
A navzdory těmto okolnostem jsem se držel naděje. Naděje, že by se věci mohly změnit, naděje, že by život mohl být nějak lepší. A tato naděje ke mně přišla v podobě mentoringu. A o tom vám tu dnes chci povědět. Chci, abyste změnili způsob, jakým přemýšlíte o mentoringu. Ne jako o něčem, co je tak nějak fajn dělat, co děláme jako charitu nebo do čeho občas zabředneme, ale mentoring jako superschopnost, která má schopnost transformovat trajektorie, životy a organizace hlubokým a mocným způsobem.
Kdo může být mentorem
Často, když přemýšlíme o mentoringu, myslíme na někoho, kdo má významné postavení, titul nebo vysoké vzdělání. Ale co třeba někdo jako tenhle? Tahle osoba byla farmář. Vyrůstal na hlubokém, segregovaném venkovském Jihu. Sotva absolvoval čtvrtou třídu, ale byl to jeden z nejbrilantnějších lidí, které jsem kdy potkal. Tenhle muž byl můj dědeček Stanford. A když jsem se potloukal z domu do domu, z místa na místo, a neměl jsem otcovskou postavu, byl to on, kdo mi ukázal, jak mohu dosáhnout za svá omezení, jak mohu být silnější než mé okolnosti a větší než mé výmluvy.
Další mentorkou, kterou jsem měl v klíčové době svého života, kdy jsem byl na pokraji neúspěchu, byla paní Crawfordová, jedna z mých učitelek na střední škole. Pamatuji si, jak mě jednoho dne po hodině chytila za rameno, podívala se na mě přes brýle a řekla: “Michale, vidím v tobě něco. Můžeš to dělat mnohem lépe. Jsi chytrý mladý muž. Můžeš být někým. Ale musíš se rozhodnout. Musíš do toho vložit práci. A pokud se rozhodneš to udělat, budu tady, abych ti pomohl, jakýmkoli způsobem budu moci.” Jak prosté to bylo, bylo to transformační. Změnilo mi to život.
A proto o mentoringu mluvím jako o superschopnosti. Není to dramatické. Neseskočí z nebe. Nepřijede k vám s hudbou se superhrdinskou tématikou. Ale je to někdy ta záměrná schopnost někoho vidět a říct: “Jak ti mohu pomoci?”
Mentoring jako cesta k úspěchu
Můj dědeček a paní Crawfordová pro mě byli jako skuteční superhrdinové. Ale ujišťuji vás, že neměli superhrdinský plášť ani superhrdinský oblek. Ale tím, že investovali do mého potenciálu a mentorovali mě, mi dali víru a odvahu, že si jednoho dne mohu vydělat na svůj vlastní. V pravém slova smyslu mě postavili na cestu možností. Změnili můj směr, když jsem byl ztracený. A díky jejich vedení, díky tomu, že mě viděli a investovali do mě, jsem mohl dokončit střední školu. Mohl jsem jít do armády. Mohl jsem se stát dispečerem letového provozu, abych mohl pomoci tomu pilotovi. V tu temnou noc jsem mohl nakonec vystudovat vysokou školu.
A i když se nedožili některých výšin, kterých jsem dosáhl díky jejich vedení, díky jejich investicím, díky tomu, že odemkli můj potenciál a mou sílu, stojím tu dnes večer před vámi jako generální ředitel nejoblíbenějšího letiště v Americe, Tampa International, jednoho z nejuznávanějších, nejlépe hodnocených a nejúspěšnějších efektivních letišť v celé zemi, ne-li na světě.
Někteří lidé říkají: “Michale, byl jsi úspěšný, člověče. Dokázal jsi to.” Možná. Ale tady je to, co vím o úspěchu. Nikdo, nikdo nedosáhne ničeho velkého sám. Všichni máme někoho, kdo nás podporuje. Vezměte si ikony jako Oprah Winfreyová. Pochopila, že superschopnost mentoringu je důvodem, proč byla její kariéra v raném věku tak úspěšná. Její mentorkou byla básnířka Maya Angelouová, kterou nazývala svou mentorkou, sestrou, matkou a přítelkyní. A některé z Mayiných rad pro Oprah byly: “Když se učíš, uč a když dostáváš, dávej.” To formovalo nejen její zábavní kariéru, ale i její filantropii, kde dokázala oslovit stovky milionů lidí po celém světě.
Steve Jobs a Mark Zuckerberg
A co tenhle chlapík? Steve Jobs, legendární zakladatel společnosti Apple. Byl mentorem dalšího mladého technologického magnáta, chlápka jménem Mark Zuckerberg. Jeho mentoring umožnil Zuckerbergovi dostat začínající firmu z koleje až k tomu, že se stala technologickou velmocí, která spojuje miliardy lidí po celé planetě.
Představte si, že by k těmto kritickým spojením mezi mentory a chráněnci nedošlo. Možná by Oprah a Zuckerberg pokračovali v úspěších, jak je známe. Oprah. Nebo se možná jejich trajektorie trochu změnily, nebo se jejich cesty úplně zastavily. Víte, příběh Oprah, příběh Zuckerberga, nebo dokonce i můj. Nejsou to anomálie. Jsou to silné důkazy toho, co mentoring dokáže jako superschopnost, která odemyká potenciál a možnosti tam, kde si někdy ani neuvědomujete, že existují. A když se nad tím zamyslíte, neroste jen chráněnec. Roste i mentor. Obě strany se společně vznášejí a letí výš.
Síla mentoringu v místnosti
Chci hned něco udělat a potřebuji vaši pomoc. Chci, abyste si vzpomněli na někoho ve svém životě, když jste letěli poslepu, když jste byli ve tmě, někoho, kdo vám pomohl posvítit na cestu, nebo na někoho, kdo, víte, možná to byl šéf, možná to byl trenér, možná to byl učitel. Stejně jako paní Crawfordová byla pro mě. Nebo jste možná vy byli někým, kdo mentoroval někoho, když byl ve tmě. Pomohli jste mu tím, že jste mu šeptali do ucha a trochu ho postrčili, když se zasekl, aby se mohl pohnout dál.
Pokud je tu někdo v místnosti, kdo byl dotčen, nebo zná někoho, kdo byl dotčen, pomozte mi. Zatleskejte mentorům. Pomozte mi hned teď. Pomozte mi hned teď. Slyšíte to? Vidíte to? To je síla mentoringu. Stejně jako se váš potlesk rozléhal po této místnosti, má mentoring schopnost a sílu rozléhat se po společnosti a transformovat lidi hlubokým a mocným způsobem. A mentoring nemá jen schopnost transformovat lidi, ale může také přeplňovat organizace a společnosti.
Mentoring v organizacích
Když vezmete v úvahu, že 98 % společností z žebříčku Fortune 500 má nějaký program mentoringu, proč? Protože to funguje? Jako právník vám povím, že se budu držet důkazů. Důkazy jsou neoddiskutovatelné. Když vezmete v úvahu skutečnost, že vykazují vyšší ziskovost, vyšší udržení zaměstnanců a angažovanost. A hádejte co? Tady je pravé kouzlo mentoringu. Lidé, kteří byli mentorováni, se sami stávají mentory v ohromující a alarmující míře.
Zamyslete se nad tím na chvíli, že? Co to vlastně znamená v našich organizacích? Znamená to silnější organizace. Znamená to angažovanější a podporované zaměstnance. A to znamená prosperující komunitu, která kolem nich vyrůstá. Síla roste exponenciálně, když si jen uděláme čas zaměřit se na potenciál někoho jiného.
Představte si na chvíli, představte si, že bychom všichni byli záměrnější v odemykání této superschopnosti. Investovat čas, investovat energii do potenciálu někoho jiného. Co bychom mohli jako komunita udělat společně?
Proč není víc mentorů
Otázkou tedy je, proč tuto úžasnou sílu nevyužívá více z nás, něco, co mění hru, co vám umožňuje být jako společnost konkurenceschopnější, jako lidská bytost úspěšnější? Myslím, že k tomu existuje mnoho důvodů. Mnohokrát si říkáme, že jsme zaneprázdnění. Takže se musím věnovat sobě. Musím se soustředit na to, co se snažím dělat. Nemám dostatek času.
Ale víte, někdy se divím, co kdybychom trávili méně času scrollováním, nebo možná trávili méně času tím, že nás rozptylují věci, které nepřidávají hodnotu. Co bychom mohli s tímto časem udělat, abychom šli ven a investovali do někoho, nebo investovali do sebe, abychom šli dál a rostli výš?
Někdy si říkáme, že možná musím být součástí formálního programu. Nemůžu se spoléhat na mentoring samotný. Nebo si možná říkáme, že potřebujeme nějaký rodokmen nebo nějakou pozici. Ale víte co, lidi? Nic z toho, nic z toho ve skutečnosti nezáleží. Protože odemknout v někom sílu mentoringu není o titulech. Není to o pozicích. Je to o lidském spojení. Je to o tom, že někdo vidí v někom jiném možnost a udělá si čas na to, aby do něj investoval trochu moudrosti, aby té osobě pomohl pokročit a pomohl jí růst, i když nevěří, že je to pro ni možné.
Moudrost dědečka
Toto je jedna z posledních fotografií, které jsem pořídil se svým dědečkem krátce předtím, než zemřel a než jsem dokončil právnickou fakultu. A kdybyste se zeptali mého dědečka v jižanském nářečí, kterým by odpověděl, kdybych řekl: “Dědo, potřebují titul nebo nějakou vysokou pozici?” Řekl by: “Nic z toho nepotřebují. To je bláznovství. Všechno, co potřebují, je ukázat se.”
Ale také by mi řekl, když jsem s ním trávil čas, sdílel by se mnou z hlubin své moudrosti. Říká: “Synu, pokračuj v učení, buď někým. Tak běž a někomu pomoz.” Během celé své profesionální kariéry, až do dnešního dne, tuto lekci uplatňuji. Nacházím dva lidi, kteří jsou přede mnou, abych je mentoroval, setkával se s nimi a učil se od nich, a nacházím dva lidi, kteří jsou za mnou, abych je posunul vpřed a pomohl jim.
Také mi řekl: “Synu, nemarni svůj čas marněním času, protože zítřek není slíben.” Takže pokud si z naší dnešní konverzace nic nevezmete, chci, abyste slyšeli moudrost mého dědečka a věděli, že má pravdu. Nastal čas odemknout tuto superschopnost tím, že zaměříte energii a úsilí na pomoc někomu dosáhnout.
Otevřete se novým lidem
Doporučuji všem v této místnosti, abyste se obrátili mimo svůj normální okruh. Možná k lidem, se kterými nesdílíte společné zázemí, nemáte stejnou ideologii, možná nesdílíte ani stejnou politiku, ale je v nich potenciál a slib. A vy jdete za tím člověkem, říkáte: “Vidím tě. Jsem tu, abych ti pomohl. Co mohu udělat, abych ti pomohl růst?” A pokud jste někdo, kdo chce stoupat výš a jít dál, jděte ven a najděte si mentora, který ve vás může odemknout tuto sílu. Zaručuji vám, pokud to všichni uděláme, můžeme být ohromeni tím, co objevíme.
Víte, v mém oboru, před každým letem, nám letuška říká, abychom si nejdřív nasadili vlastní kyslíkovou masku, že? Ale co říkají dál? Až si zajistíte svou kyslíkovou masku, pomozte osobě vedle vás zajistit si tu její. Protože skutečný úspěch je pomáhat někomu vedle vás dýchat o něco snadněji. A mentoring je jako superschopnost. Je to jako sdílet svůj kyslík a pomáhat někomu jinému růst a stoupat výš.
Moudrost mého dědečka se dá shrnout snad v jednom z mých oblíbených afrických přísloví, které říká: “Chceš-li jít rychle, jdi sám. Ale chceš-li jít daleko, jděte spolu.” Nechte to na chvíli zapadnout. Buďme záměrní, když stoupáme. Nadzvedněme někoho jiného. Buďme záměrní ve sdílení naší mapy, ve sdílení našeho kyslíku, v navigování a vedení někoho jiného bouří, aby jeho cesta mohla být jasnější. Protože pohled nahoře nic neznamená. Nic, pokud se neohlédneme zpět. Pozvedněte někoho, pomozte mu stoupat, aby s námi mohl jasněji vidět ten výhled. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Michaela Stephense o mentoringu jako superschopnosti je inspirativní a podnětná. Osobní příběh o překonávání překážek a dosahování úspěchu díky pomoci mentorů je silný a motivující. Zdůraznění významu mentoringu pro rozvoj jednotlivců i organizací je relevantní a podpořené příklady úspěšných osobností, jako jsou Oprah Winfrey a Mark Zuckerberg. Nicméně, přednáška postrádá hlubší analýzu faktorů, které dělají mentoring efektivním. Chybí konkrétnější rady a postupy, jak mentoring praktikovat, a jaké jsou nejčastější překážky.
Podle studie “The Impact of Mentoring on the Workplace” (Allen, T. D., Eby, L. T., Poteet, M. L., Lentz, E., & Lima, L. (2004). Journal of Vocational Behavior, 64(1), 31-54.) má mentoring prokazatelné pozitivní dopady na kariérní růst, spokojenost v práci a loajalitu zaměstnanců. Autoři zdůrazňují, že efektivní mentoringové programy vyžadují pečlivý výběr mentorů, stanovení jasných cílů a pravidelnou zpětnou vazbu.
Na druhou stranu kritici poukazují na to, že mentoring může být zatížen subjektivními faktory a stereotypy. Studie “Bias in Mentoring Relationships” (Thomas, D. A. (1990). Academy of Management Review, 15(4), 602-622.) ukázala, že mentoři mají tendenci preferovat chráněnce, kteří se jim podobají, což může vést k diskriminaci menšin a žen. Proto je důležité, aby mentoringové programy byly inkluzivní a podporovaly diverzitu.
Pro další studium tématu doporučuji následující zdroje:
- Eby, L. T., Rhodes, J. E., & Allen, T. D. (2022). The Oxford Handbook of Mentoring. Oxford University Press.
- Ragins, B. R., & Kram, K. E. (2007). The Handbook of Mentoring at Work: Theory, Research, and Practice. Sage Publications.
Závěrem lze říci, že mentoring má velký potenciál pro rozvoj jednotlivců i organizací, ale je důležité přistupovat k němu s rozvahou a uvědomovat si jeho potenciální úskalí.
