Lekce herectví s Tomem Hanksem
Souhrn
Tom Hanks v přednášce pro Oxford Union zdůrazňuje klíčový princip herectví: schopnost překonat ostych a sdělit pravdu bez ohledu na okolnosti. Cituje Spencera Tracyho, který říkal, že herci musí “trefit značky a říct pravdu”. Hanks toto demonstruje na praktickém cvičení “Repetitions” (Opakování), kde publikum opakuje jednoduchou větu (“Je něco, co pro vás mohu udělat?”) s různými emocionálními náboji a v různých situacích – od laskavosti k hněvu a podezřívavosti.
Hanks dále rozvíjí cvičení s větou “To je v pořádku. Jsem v pořádku.” v týchž kontextech, čímž ukazuje, jak se mění význam a projev v závislosti na vnitřním stavu a situaci. Zdůrazňuje, že herectví není jen o předstírání, ale o skutečném prožívání a vcítění se do postavy a situace. Skrze toto cvičení chce poukázat na empatický rozměr herectví a na to, jak i malá role může mít velký dopad, pokud je zahrána pravdivě.
Přepis
Úvod
Neexistují malé role. Existují jen malí herci. Děkuji. Páni. Děkuji. Děkuji. Dobře. Dobře. Aby člověk mohl dělat to, co dělám já a hrstka dalších lidí v této místnosti, musíte překonat jakýkoli pocit rozpaků. Nemůžete se starat o to, jak vypadáte nebo jak zníte.
Nemůžete se starat o to, jak zníte. Nemůžete být umělí. Můžete jen vstát, trefit značky a říct pravdu. Bez ohledu na to, jaká je replika, bez ohledu na to, jaká je okolnost, bez ohledu na to, jaká je emoce, kterou nesmíte předstírat, ale znovu vytvořit v daném okamžiku.
Citace Spencera Tracyho
Spencer Tracy řekl, že musíte trefit značky a říct pravdu. To je velmi těžké udělat přirozeně.
Herecká lekce: Opakování
Takže se dnes večer všichni zúčastníme herecké lekce. Každý z vás. První a pravděpodobně nejcennější cvičení se nazývá Opakování. Pokud chodíte na herecký kurz, což jsem, upřímně řečeno, nikdy nedělal, jedním ze způsobů, jak odbourat rozpaky, což je vaše vlastní představa o tom, jak vypadáte a jak zníte, je toto malé cvičení zvané opakování.
Dám vám repliku. Je to velmi jednoduchá replika. A co musíte udělat, a my to uděláme nahlas, aby to všichni mohli překonat… Nikdo nebude volán k zodpovědnosti. Ale všichni se musí zapojit, jinak vás to ochromí. Musíte říct tato slova: “Je něco, co pro vás mohu udělat?”
Ale nemůžete jen říkat slova. Musíte z této repliky vyždímat každý možný význam, každou možnou kadenci, každou možnou variantu. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” V hodině opakování byste museli stát před všemi ostatními ve třídě a opakovat to znovu a znovu a znovu v jiné formě. A o svou šanci to udělat přijdete, až když se budete opakovat. Takže ta replika je. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” A my všichni teď řekneme co nejvíce různých způsobů.
První cvičení - neutrální
Jste jen vy. Nejste nikdo jiný. Jste jen tím, kým jste. Dobře, replika, ještě jednou, je. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Jste připraveni? Začneme za 3, 2, 1. [Publikum opakuje větu]
Dobře. Takže znáte slova a už jste je zažili.
Druhé cvičení - pozitivní kontext
Teď vám popíšu situaci. Vy. Jste vy. Dobře? Máte nádherný den. Půjdete si dát kávu s někým, do koho jste zamilovaní a věříte, že i ten člověk je zamilovaný do vás. Jste na začátku úžasného vztahu s někým, o kom si myslíte, že vám možná dá, ne-li celoživotní štěstí, tak alespoň pár týdnů nebo pár měsíců.
Skončili jste s prací na dnešek. Nemáte žádnou. Zítra můžete spát dlouho, bude to krásný, krásný večer a vy si jdete příjemně popovídat s někým, na koho se těšíte. Ale před vámi starší osoba nesoucí balíček zakopla a spadla na kolena. Co v tu chvíli řeknete? “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Dobře, připraveni? Tak.
Dobře. Nyní. Dobře. Dobře. Máte okolnosti. Venku je zima. A někdo, kdo vypadá jako váš prarodič nebo starší soused, spadl a dopadl na jedno koleno. A vy řeknete za tři, dva, jedna. [Publikum opakuje větu s daným kontextem] Zkusme to znovu. Připraveni? Tři, dva, jedna. [Opakování] Dobře, zkusme to ještě jednou. Musí to být jiné než to, co jste právě udělali. Dobře, připraveni? Jedna. Tři, dva, jedna. [Opakování] Dobře, velmi dobře. A střih. Výborně.
Třetí cvičení - negativní kontext
Dobře, teď ta samá slova. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Až na to, že teď jste státní zaměstnanec. Pracujete v informační budce na radnici. Celý den jen říkáte tato slova každému, kdo vejde dveřmi. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Tito lidé jsou idioti. Jsou to blbci, jsou to hlupáci. Někdy nemluví vaším jazykem.
Ale na tom nezáleží, protože vaše práce, způsob, jakým si vyděláváte na živobytí, je sedět v té budce a celý den říkat: “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Řekli jste to 8 milionkrát za poslední tři roky, že? Nejen to, s partnerem doma se šíleně hádáte. Vaše děti jsou spratci. Chcete odejít. Už měsíce jste nebyli v kině, protože si to nemůžete dovolit. V tomto týdnu nejste šťastný člověk. Hodiny, které odpracujete, vás nudí, jste unavení a naštvaní. Ale hádejte, co musíte říct každému, kdo vejde do chodby?
Musíte říct… Jste příliš pasivní, příliš zaujatí. Znovu se podíváte na hodiny, zjistíte, že do oběda zbývá ještě 17 minut, a podíváte se nahoru a řeknete, dobře, připraveni? Zkusme to. Tři, dva, jedna. [Publikum opakuje větu s daným kontextem] Dobře, to není špatné. Můžete být trochu naštvanější, znuděnější. Zkusme to znovu. Jedna, dvě, tři. [Opakování]
Dobře, trochu to změníme. Někdo před vámi stál několik minut a nepoložil otázku. Jen se na něj podíváte a řeknete, tři, dva, jedna. [Opakování, důraznější]
Podívejte se na rozdíl mezi těmito dvěma replikami, dvěma různými okolnostmi. Jedna, jste neuvěřitelně šťastní a je vám líto někoho, kdo tam je. Tahle, jste neuvěřitelně znudění a nešťastní a musíte to říct téhle osobě. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Má velmi, velmi, velmi, velmi, velmi odlišné konotace.
Čtvrté cvičení - podezřívavý kontext
Dobře, tady je poslední. Jste připraveni? Jste obchodník v relativně drsné části města a musíte se vypořádat se zloději, kteří vám kradou cigarety, krádežemi ze všech vašich regálů. Přijdete a jste obtěžováni některými sousedy, kteří vás nemají rádi. V podstatě se musíte vypořádat s lidmi, kteří vás možná okradou, protože jakmile vejdou, nelíbí se vám barva jejich pleti.
Nelíbí se vám oblečení, které mají na sobě. Nelíbí se vám, že jste je už viděli. Prostě víte, že tahle osoba bude mít problémy, a nenecháte se znovu nikým okrást, protože jste příliš tvrdě pracovali, abyste vybudovali tento malý obchod, abyste zaplatili za oblečení svých dětí a dům, ve kterém žijete. Takže to poslední, co uděláte, je být zdvořilí k této osobě, protože víte, že vás tato osoba pravděpodobně okrade. Takže co jim řeknete za tři, dva, jedna. [Publikum opakuje větu s daným kontextem, podezřívavě]
Správně, správně. Jakože, víte, jste si jistí, že sem chcete teď jít? Dobře, zkusme to znovu. Tři, dva, jedna. [Opakování] Dobře, to není špatné. Ale nebylo by to spíš takhle: “Hej, je něco, co pro vás můžu udělat?” Jo. Dobře, zkusme to znovu. Ještě jednou. Nenávidíte tuhle osobu, která vešla. Připraveni? Zavoláte na tu osobu policii. Pokud vám bude jakkoli odporovat, zavoláte policistu. Tři, dva, jedna. [Opakování, velmi důrazné] To je to, co hledám.
Co jsme se naučili (první cvičení)
Dobře, třetí variace na velmi jednoduchou repliku. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Co jste se o sobě dozvěděli jen v těchto třech iteracích?
- Zaprvé, že můžete být laskaví a můžete to předstírat.
- Zadruhé, můžete být znudění a můžete to předstírat.
- Zatřetí, můžete být naštvaní a podezřívaví a můžete to předstírat, ale je tisíckrát lepší a zasáhne to publikum způsobem, který je nepopiratelný, pokud jste skutečně laskaví k té staré dámě, která spadla, nebo znudění tou osobou, která vejde.
Protože to, co říkáte a jak to říkáte, je součástí postupu a chování, jak všichni žijeme. A vy, publikum, my všichni jsme byli, my všichni jsme si sedli a dívali se na film a řekli: “Tomu nevěřím.” Důvod, proč tomu nevěříte, je ten, že ti lidé tam opravdu nešli.
Takže pokud vidíte film, ve kterém někdo řekne: “Mohu vám pomoci?” Protože stará dáma. Nebo “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Protože někdo spadl. Herec, který je na tom místě, musí být… prostředníkem té reality a toho pravdivého postupu a chování. Protože nakonec můžete mít tolik hrbů a různých stylů líčení a vlasů a paruk a kostýmů. Ale pokud se ve skutečnosti nedržíte postupu a chování daného okamžiku, předstíráte to. A proto nejste součástí velkého sociálního nákupu, který probíhá mezi publikem a vypravěči. Protože to jsme my všichni.
Druhá část cvičení: “Je mi to líto…“
Dobře, teď to otočíme. Dobře, budeme mít další repliku. Začneme cvičením opakování. Ta replika je: “To je v pořádku. Jsem v pořádku.” Dobře. “To je v pořádku. Jsem v pořádku.” Řekněte to jednou. “To je v pořádku. Jsem v pořádku.” Teď si dáme pár minut opakování. Vypracujte tu repliku co nejvíce různými způsoby. “To je v pořádku. Jsem v pořádku.” Připraveni? Do toho. [Publikum opakuje větu] Dobře. Velmi dobře. Velmi dobře.
“To je v pořádku. Jsem v pořádku.” Stejné scénáře, ale tentokrát hrajete druhou postavu. Jste ta starší osoba, která spadla.
Opakování s kontextem (pád)
Jste. Ó, vy jste vy. A spadli jste. Je vám trapně. Snažili jste se žonglovat se všemi těmi věcmi. Snažíte se dostat domů včas. Narazili jste na kluzkou část chodníku. Spadli jste. Víte co? A on si fakt trochu poranil koleno. Dobře? Ale to, co slyšíte zezadu, je: “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Správně? Byla to ta replika? Jak to bylo? Jak vám mohu pomoci? Bylo to? Jak vám mohu pomoci? Dobře, takže já řeknu repliku, jak vám mohu pomoci? A vy mi řeknete, to je v pořádku. Jsem v pořádku. Ale tentokrát je vám trapně. Nechcete, aby vám někdo pomáhal. Chcete se jen dostat z nepříjemné sociální situace. Připraveni? Dobře, já vám dám repliku a vy řeknete, to je v pořádku, jsem v pořádku. A jaká byla ta replika? Je něco, co nemůžu udělat? To je v pořádku. Mimochodem, tohle je problém. Když trochu zestárnete, začnete zapomínat, i když. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Děkuji. Dobře, připraveni? Hej, je něco, co pro vás mohu udělat? [Publikum odpovídá s rozpaky]
Zkusme to znovu. Dobře, spadli jste. Vnímejte tu bolest v koleni právě teď. Vlastně si třete koleno, když to říkám. Dobře, připraveni? Za tři, dva, jedna. Hej, je něco, co pro vás mohu udělat? [Opakování] To je trochu nahlas, lidi. Myslím, že víte, že byste to mohli trochu ztlumit. Prostě to skoro říkejte sami sobě. “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Dobře. Dobře, dobrý.
Co jsme se naučili (druhé cvičení, první situace) Takže co jste se tam o sobě dozvěděli? Mohli byste být ponížení. Zároveň byste mohli být nápomocní.
Opakování (znuděný úředník) Dobře, teď další scénář. Znuděná osoba v kanceláři. Přišli jste na radnici. Víte přesně, v které místnosti máte být, a přesto si nejste úplně jisti, zda máte všechny správné papíry. A rádi byste se zeptali této osoby v budce, jejíž prací je pomoci vám projít dnem, když jste přímo tam. Ale tato osoba se dívala na své hodinky a vy čekáte, až si vás všimne, a ona ne. Oni ne, oni ne. Dokud se nepodívají nahoru a neřeknou: “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Dobře? A vy řeknete… Dobře, teď, proč byste to řekli v této situaci? Proč byste to řekli? Protože jste zastrašeni. Protože jste byli touto osobou zahanbeni. Byli jste touto osobou uvedeni do rozpaků. Nemáte sociální sebedůvěru, abyste řekli, jo, potřebuji pomoc. Ne, ve skutečnosti nechcete mít od této dámy další problémy. Dobře, připraveni? “Je něco, co pro vás mohu udělat?” [Publikum odpovídá, nejistě] Znovu, příliš sebevědomě, lidi. Představte si, že to říkáte a zároveň ustupujete. Připraveni? “Je něco, co pro vás mohu udělat?” [Opakování]
Dobře. Dobře. Byli jste v další Neuvěřitelně nepříjemné situaci. A pokud jste se při tom cítili nepříjemně, řekli jste pravdu.
Opakování (nepříjemný obchodník) Dobře, teď je to poslední. Jste přesně tím, kým jste. Vypadáte přesně tak, jak vypadáte. Jdete do. Prostě si vezmete, víte, balíček lupínků a sodovku do obchodu, který neznáte. A osoba, která tento obchod vlastní, vás z nějakého důvodu očividně nenávidí. Nemáte tušení proč. Jste jen zákazník, který to chce udělat. A jakmile na vás vyrukuje s touto replikou: “Je něco, co pro vás mohu udělat?” Uvědomíte si, že tato osoba se na mě dívá jako na nepřítele. Jsem nepřítel. Takže ve skutečnosti ne, prostě si tyhle věci vezmu a zaplatím a odejdu odsud, jak nejrychleji to půjde. Dobře? Takže to je vaše situace právě teď. Vaše replika je znovu, to je v pořádku. Jak to je? “To je v pořádku. Jsem v pořádku.” Připraveni? Dobře. Připraveni? “Je něco, co pro vás mohu udělat?” [Publikum odpovídá s odporem] Ještě jednou? [Opakování] Dobře. Možná přidejte jen trošičku momentu, protože je to skoro, jako by vám dal facku. Nejste si úplně jisti, proč se vám dostává… Proč se vám dostává tohoto postoje od této osoby. Připraveni? “Je něco, co pro vás mohu udělat?” [Opakování, zdůraznění pocitu úleku] Pak vás budu jen sledovat.
Shrnutí herecké lekce: Empatie Takže, takže jste právě měli tuto malou hereckou lekci, která vede do několika oblastí, myslím, které jsou nepopiratelné, pokud jste otevřeni nezbytnostem vyprávění příběhu. Není to jen zkoumání sociální situace, ale je to také situace, kdy vy, jednotlivec, postava, se můžete podílet na empatickém procesu.
Protože osoba, která řekla: “Mohu vám pomoci?” Těm starým lidem, to je jen péče o někoho, kdo je skutečně laskavý. Osoba u informační budky by se mohla na konci té noci vrátit a říct, no, včera jsem byl v tak mrzuté náladě s tím chlapem. Možná bych měl prozkoumat svou vlastní roli v tom. A obchodník řekl, skočil jsem na toho chlapa. A ukázalo se, že je to docela fajn chlap. Nebyl to jeden z lidí, kteří mě okrádali.
Stejně tak stará osoba, která si poranila koleno, by šla domů a řekla, mladý člověk ke mně byl dnes tak laskavý, a nemusel být. A já si toho opravdu vážím. Opravdu jsi mi udělal radost. Osoba na radnici, která přinesla papíry, řekne, no, dnes jsem narazila na muže. A hádej co? Patriarchát si ze mě stále něco bere. Takže se té osobě od nynějška budu vyhýbat. Už to nebudu muset dělat. A ten poslední, ten chlap vešel do obchodu, jen řekl, sbohem, Emmo. Miluju tě moc. Ne, všichni jsme velmi zaneprázdněni. Emma Watson, znovu zvedni ruku. Miluji tě. Natočili jsme spolu film s názvem The Circle. Byl to jeden z nejúžasnějších, nejúžasnějších časů, které jsme kdy zažili. Jo. Opatruj se, zlato. Teď, prosím, buďte všichni v pohodě. Nesnažte se Emmu vyhledávat. Víte, jen uznejte skutečnost, že je tady, aby se učila a zdokonalovala v povaze vypravěčů stejně jako my všichni.
Závěr: Žádné malé role
Takže to, co jsem chtěl v tom základním cvičení udělat, je, že existuje toto staré rčení, že neexistují žádné malé role, existují jen malí herci. A když se vrátíte do velkého lexikonu filmu, skončíte. Pokud studujete staré filmy, můžete najít tyto drobné okamžiky, kdy někdo, kdo je skvělý, má vlastně velmi malou roli ve velmi velkém filmu.
Pokud se podíváte na Turner Classic Films, pravděpodobně to všechno znáte sami. Někdy je ve filmu prostě někdo, o kom si jen řeknete, kdo to je? A nakonec z toho bude něco velkého a velkého. Proč? Protože řekli pravdu. Protože skutečně natáhli koncept empatického momentu, který může mít ve filmu kdokoli. Pokud řeknou něco tak krásně a tak pravdivě, tak přesně a je to tak skutečné. I když repliky jsou pouze, je něco, co pro vás mohu udělat? Nebo, to je v pořádku, jsem v pořádku, můžete hýbat horami jen s těmito dvěma replikami. Díky, všichni.
Kritické zhodnocení
Tom Hanks předkládá praktický a angažovaný pohled na herectví, zdůrazňující důležitost pravdivosti a empatie. Jeho tvrzení, že “neexistují malé role, jen malí herci”, rezonuje s klasickým hereckým přístupem, ale vyžaduje kontextualizaci.
Podpora Hanksova přístupu se nachází v metodách Stanislavského systému, který zdůrazňuje “emoční paměť” a vcítění se do postavy. Herecký pedagog Lee Strasberg, žák Stanislavského, rozvinul metodu “afektivní paměti”, kde herci čerpají z vlastních emocionálních zážitků, aby vytvořili autentické ztvárnění postavy. (Roach, J. (1985). The Player’s Passion: Studies in the Science of Acting.). To se shoduje s Hanksovým důrazem na “skutečné prožívání” emocí, nikoliv pouze jejich předstírání.
Nicméně, existují i odlišné přístupy. Například, David Mamet, známý dramatik a režisér, se staví kriticky k metodickému herectví a preferuje spíše technický přístup, zaměřený na jasnou artikulaci a fyzické akce, než na hluboké emocionální ponor. (Mamet, D. (1997). True and False: Heresy and Common Sense for the Actor.). Mamet argumentuje, že přílišné zaměření na vnitřní prožitek může vést k nejasnému a nepřesvědčivému hereckému projevu.
Hanksův důraz na empatii v herectví má oporu v neurovědě. Studie ukazují, že pozorování a prožívání emocí aktivuje stejné oblasti mozku (tzv. zrcadlové neurony). (Rizzolatti, G., & Craighero, L. (2004). The mirror-neuron system. Annual review of neuroscience, 27, 169-192.). To naznačuje, že schopnost vcítit se do druhých je klíčová nejen pro mezilidské vztahy, ale i pro přesvědčivé herecké ztvárnění.
Závěrem, Hanksova přednáška nabízí cenný vhled do podstaty herectví, zdůrazňující pravdivost a empatii. Je však důležité si uvědomit, že existují různé herecké školy a techniky, a že Hanksova perspektiva představuje jeden, i když vlivný, přístup. Jeho praktická ukázka s publikem je efektivní způsob, jak demonstrovat klíčové principy, ale profesionální herecký trénink je mnohem komplexnější a zahrnuje i další aspekty, jako je práce s hlasem, pohybem a textem.
