Jak vybíráme své odborníky
📊 Souhrn
Přednáška Ramyi Kumar se kriticky věnuje otázce, jak určujeme, kdo je expertem, a jakým způsobem dochází k marginalizaci místních znalostí ve prospěch západních narativů o vědě a objevech. Autorka začíná na příkladu Viktoriiných vodopádů, které byly známé místním obyvatelům dávno před příchodem Davida Livingstona, jenž je „objevil“ a přejmenoval. Podobné narativy pak podle autorky přetrvávají v řadě vědních oborů, například v epidemiologii, kde se zdůrazňuje role britského lékaře Johna Snowa, a opomíjejí se příspěvky jiných kultur či komunit. Kumar představuje koncept epistemocidy – systematické vymazávání či přehlížení lokálního vědění ve prospěch koloniálních či západních pohledů.
Ve své přednášce zdůrazňuje význam kolaborace s místními komunitami při řešení zdravotních a společenských výzev. Připomíná tradiční postupy v prevenci nemocí (například variolace proti neštovicím v Africe a Asii) a úspěchy starověkých civilizací (Velké Zimbabwe) v řízení zdraví populace ještě před evropskou kolonizací. Kumar vybízí k aktivnímu procesu „odučování“, tedy zpochybňování a přehodnocování zaběhlých představ o tom, kdo jsou skuteční experti. Závěrem klade důraz na uznání a kreditování místních znalostí, protože trvalá změna a efektivní řešení globálních krizí vyžadují respekt a zapojení všech zdrojů vědění.
📝 Přepis
Viktoriiny vodopády: Mýtus objevu
Pohleďte na jeden ze sedmi přírodních divů světa. S šířkou přes 1708 metrů jde o největší souvislou vodní clonu na planetě. Toto jsou Viktoriiny vodopády. Řekl bych, že jsem je objevil já. Nevěříte mi? Dobře. Ale dovolte mi otázku: Opravdu věříte, že Viktoriiny vodopády objevil David Livingstone?
Slyšeli jsme příběh: V roce 1855, když Livingstone „objevoval“ vodopády, Tokalea je dávno nazývali Shungu Nomotitima a Silozi zase Mossi Oa Tunya – „Kouř, který hřmí“. Livingstone se pasoval na první evropské oči, které vodopády spatřily, a přejmenoval je na počest své královny Viktorie. Britští geologové ho později uznali za autora „největšího objevu africké geologie“. Takhle se přepisuje historie. A i dnes se učíme z dokumentů, které byly napsány zejména ve prospěch kolonizátorů.
John Snow a původ epidemiologie
Ve stejnou dobu, v roce 1855, se v Londýně objevil další britský „hrdina“. Uhádnete jeho jméno? Dám vám nápovědu: John Snow. Ale nemyslím toho, který „nic neví“. Mluvím o tom lékaři, jenž je považován za otce epidemiologie – vědy, která zkoumá, jak se nemoci šíří v populacích, a jak tomuto šíření zabránit.
Tehdy v Londýně řádila cholera. Kanály nebyly jako dnes, lidé vylévali odpad přímo na ulici a věřilo se, že choleru způsobuje zápach ve vzduchu. John Snow však přišel s hypotézou, že nemoc šíří voda. Zmapoval výskyt případů a vystopoval je ke kontaminované pumpě. Když úřady na jeho pokyn odstranily páku pumpy, epidemie rychle ustoupila. Tento příběh jsem slyšela ve všech hodinách veřejného zdraví. A sama jsem epidemioložka. Jeho metody jsou pořád přínosné, používáme je při vyšetřování ohnisek dodnes.
Ale zajímalo mě – opravdu byl John Snow první člověk v dějinách, kdo použil data ke studiu šíření nemocí? O kolik dalších příběhů jsme přišli?
Význam lokálních znalostí
Když se vrátíme k vodopádům: Co se stane se znalostmi Tokalea, Silozi, Ratonga, lidí, kteří znali vodopády dávno před Livingstonem? Odučování (unlearning) je stejně osvobozující jako učení. Za poslední dekádu mi byli největšími učiteli Zambijci. Spolupracuji s Ministerstvem zdravotnictví, partnery a především s komunitami. Společně jsme posílili schopnost země reagovat na hrozby ve veřejném zdraví.
Vyšetřovali jsme vše – od morové nákazy až po choleru zde v Lusace. V posledních letech se věnuji výzkumu prevence HIV u žen pracujících v sexbyznysu. Ve všech těchto aktivitách jsem pochopila význam partnerství mezi místními odborníky a komunitami. Nejlepší řešení přicházejí od těch, kdo jsou problému nejblíže. Není to jen teorie. Vidíme, že to funguje už od 80. let, kdy lidé žijící s HIV ovlivnili agendu výzkumu a vyvolali skutečnou změnu.
Epistemocida: Vymazávání vědění
Znovu se vraťme k vodopádům – co znamená „objevit“ něco starobylého? Co znamená „založit“ vědu? Koho považujeme za odborníky? A proč na tom záleží? Jsou to silná slova o vědění a o tom, whose knowledge is deemed worthy.
Existují tři způsoby, jak lze zabít jeden národ:
- Terracida – ničení země.
- Genocida – úmyslné a systematické zabíjení lidí.
- Epistemocida – ničení poznání.
„Epistemocida je, když je místní vědění vymazáno nebo ignorováno a převládnou názory kolonizátorů.“
Jasným příkladem je Dr. Jean Jacques Muyembe – objevil spolu s konžskými komunitami Ebolu v roce 1975. Trvalo ale dekády, než získal uznání, protože západní vědci byli oceňováni jako první. Jeho rané objevy přitom vedly k první úspěšné léčbě Eboly a zachránily nespočet životů.
Pokud začneme zpochybňovat, co si myslíme, že víme, a přemýšlet, kdo je skutečný odborník, děláme něco mocného: znovuobjevujeme hodnotu místního poznání.
Vědecké poznání mimo Západ
Zpochybněme představu, že důležité poznatky o vědě a medicíně pocházejí především ze Západu. Podívejme se například ke Great Zimbabwe – hlavnímu městu historického Království Zimbabwe.
- Masivní kamenné stavby umožňovaly řídit pohyb asi 25 000 lidí a zvířat tak, aby se zabránilo šíření nemocí.
- Co je však impozantní, je schopnost poskytovat stabilní a čistou vodu i během sucha – pomocí tradičního kopání Dhaka jam k zachycování povrchové vody i pro uskladnění spodní vody.
Tyto stavby stojí dodnes a připomínají nám, že dávné civilizace měly pokročilé zdravotní praktiky dávno před kolonizací. Místní lidé vždycky věděli, jak pečovat o krajinu. A toto vědění dnes potřebujeme k přežití v době klimatické krize.
Místní inovace: Imunizace a vakcíny
Dalším příkladem je jeden z největších úspěchů veřejného zdraví. Podívejte se na svou levou paži – možná najdete jizvu po BCG. Ano, mluvím o vakcínách.
- Po staletí praktikovali lidé v Africe, Asii i Arábii variolaci proti neštovicím – všíml si, že nemoc se šíří hnisem a zaváděl infikovaný hnis do říznutí v kůži zdravých lidí, aby se tělo naučilo nemoc zvládnout.
- Nešlo jen o ochranu jednotlivce, ale celé komunity.
- V 18. století přinesli tento postup otročení Afričané, jako například Onesimus, do Ameriky a Evropy.
- O mnoho později Edward Jenner vyrobil první vakcínu proti neštovicím – stavěl však na stovkách let znalostí z celého světa.
- Díky tomu byly neštovice nakonec vymýceny.
Poučení pro současnost a budoucnost
Mluvila jsem o Velkém Zimbabwe, o neštovicích. Co to znamená dnes? Příliš často bereme za experty lidi s penězi a zdroji. Přitom jsem vám uvedla příklady odborných znalostí, které existují mezi původními obyvateli a komunitami po celém světě.
Historie závisí na tom, kdo ji píše – a budoucnost na tom, kdo ji odučuje.
Rok 2024 je tu a výzvy dneška – od výpadků elektřiny, přes potravinovou nejistotu, nové nemoci jako mpox, až po katastrofální změny klimatu – nejsou jen problémem Zambie. Jsou to problémy celého světa. Neexistuje jeden expert, který by na ně našel řešení. Musíme zásadně změnit způsob spolupráce a hodnotit znalosti ze všech koutů.
Doporučení pro změnu myšlení
Ať už řešíte jakýkoli problém ve své komunitě či práci, mám pro vás tři rady:
- Zamyslete se a zbavte se domněnek – ptejte se po pravém původu poznání, tak jako jsme to udělali s Livingstonem a Snowem.
- Važte si toho, co víte vy sami – nejste jen pasivní příjemci vědění, aktivně ho utváříte a můžete přispívat ke změně.
- Uznávejte a oceňujte místní znalosti – jedině tak zachováme původní způsoby myšlení a existence; vzdávejte kredit těm, kdo razili cestu před vámi.
Dovolte mi uznat a poděkovat zambijské komunitě, že mě přijala, podporovala a pomáhala mi „odučovat se“.
Nezapomeňte: Znalosti jsou síla, ale skutečná odbornost vzniká spoluprací a sdílením.
Tuto přednášku věnuji osobnosti zambijského veřejného zdraví, která zasvětila život boji proti tuberkulóze a ke zlepšení zdraví obyvatel Zambie i světa. Byla skvělou přítelkyní a mentorkou při mé cestě odučování: Dr. Owen Winger.
🔍 Kritické zhodnocení
Ramya Kumar ve své přednášce trefně akcentuje problematiku epistemocidy – systematického opomíjení a často i mazání místních a domorodých poznatků z hlavního proudu vědy a historie. Tento jev je dobře zdokumentován v literatuře, například ve studiích Boaventury de Sousa Santose („Epistemologies of the South: Justice against epistemicide“, 2014), které upozorňují na strukturální marginalizaci ne-západních vědomostních systémů v globalizovaném světě.
Také samotný pojem „objevu“ ve smyslu kolonialismu je dnes často kritizován (např. práci Felwine Sarr & Bénédicte Savoy „The Restitution of African Cultural Heritage“), protože ignoruje znalosti a kontinuitu místních civilizací. Kumar správně poukazuje na to, že například poznatky o infekčních nemocech byly mezi domorodými komunitami známy dlouho předtím, než byly „znovuobjeveny“ západními odborníky. V případě variolace před neštovicemi je tento bod podpořen například článkem „African and Asian Contributions to Early Smallpox Prevention“ (Klein, 2021).
Přednáška je přínosná ve svém důrazu na kolaborativní řešení a uznání místní expertizy, což odpovídá současným trendům v globálním zdravotnictví a rozvoji, kde se klade důraz na participaci komunity a respektování lokálního poznání (viz WHO, „Community engagement: a health promotion guide for universal health coverage in the hands of the people“, 2020). Argument, že jen západní znalosti a sektory přinášejí inovace, zde neobstojí; naopak, decentralizovaná řešení a participace občanů se prokazují jako efektivnější pro dosažení udržitelných výsledků.
Kumar je korektní i v připomínce, že historie je vždy psána z určité perspektivy a že je nezbytné ji neustále přehodnocovat a rozšiřovat zorné pole o marginalizované nebo dříve ignorované skupiny a poznání. Podobný přístup dnes propagují i významné vědecké publikace a vědecké instituce v rámci dekolonizace akademického prostoru.
Celkově je přednáška podložená současným stavem poznání, opírá se o odbornou literaturu a přináší důležitý apel k „odučování se“ a k respektu ke „knowledge plurality“. Ocenit lze jak obsah, tak formu i konkrétní příklady. Nedostatkem může být pouze menší konkrétnost v tom, jak zapojení místní expertizy institucionalizovat v praxi v globálně nerovném světě, avšak pro formát TEDx je rozsah a struktura argumentů na velmi dobré úrovni.
Relevantní zdroje k dalšímu studiu:
- de Sousa Santos, B.: Epistemologies of the South (2014)
- Klein, S.L.: African and Asian Contributions to Early Smallpox Prevention (2021)
- WHO: Community engagement: a health promotion guide (2020)
- Sarr, F., Savoy, B.: The Restitution of African Cultural Heritage (2018)
- Quijano, A.: The Coloniality of Knowledge (2000)
