Jak používat vědeckou metodu pro lepší konverzace
📊 Souhrn
Riley Lenihan ve své přednášce na TEDxURI sdílí osobní cestu od vášnivé debatéřky, která toužila mít vždy pravdu, k pochopení, že vyhrané argumenty často znamenají prohrané vztahy. Navrhuje změnu paradigmatu: místo urputného hledání absolutní „pravdy“ bychom měli v konverzacích usilovat především o porozumění druhým. Jako nečekanou inspiraci pro tento přístup uvádí vědeckou metodu, kterou poznala během svého (původně zamýšleného) studia přírodních věd. Zjistila, že ani věda nenabízí neměnné pravdy, ale spíše proces neustálého zpřesňování poznání skrze otevřenost novým informacím a perspektivám.
Navrhuje aplikovat základní kroky vědecké metody na naše rozhovory, aby se staly konstruktivnější a vedly k lepšímu vzájemnému propojení. Prvním krokem je pozorování – rozpoznání napětí nebo neshody v konverzaci jako příležitosti k prozkoumání, nikoli k boji. Následuje formulace hypotézy, kdy své vlastní názory a přesvědčení chápeme jako předběžné myšlenky, které jsme ochotni testovat, nikoli jako neměnné pravdy. Třetím krokem je experimentování – vedení dalších rozhovorů, naslouchání různým perspektivám a ochota upravit své „hypotézy“ na základě nových informací. Posledním krokem je peer review (recenzní řízení), které v kontextu konverzací znamená sdílení myšlenek a otevřenost zpětné vazbě, protože porozumění se nerodí v izolaci, ale ve spolupráci a adaptaci. Lenihan zdůrazňuje, že tento přístup, ač náročný, je klíčový pro překonávání rozdělení ve společnosti a budování smysluplnějších vztahů.
📝 Přepis
Touha mít pravdu
Když jsem vyrůstala, měla jsem neukojitelnou potřebu dokazovat, co je správné a co špatné. V mé mysli bylo naprosto všechno předmětem debaty. Živila jsem se tím vzrušením. A kdykoli jsme měli večer s hrami, byla to moje chvíle zazářit. Pokud jsme hráli Scattergories, vězte, že na prakticky každou odpověď, kterou někdo dal, jsem vymýšlela způsob, jak ji zpochybnit. Abych byla zcela upřímná, nikdy jsem úplně nevyrostla z toho nutkání okamžitě debatovat. Na podzim nastupuji na právnickou fakultu, takže se dá říct, že jsem našla své povolání.
Ale zpět k tomu, co jsem říkala. Nemilovala jsem jen hádání, milovala jsem mít pravdu. A pro mě vítězství v hádce znamenalo, že jsem vyhrála pravdu. Konec příběhu. Ale jak jsem stárla, začala jsem si uvědomovat, a vás to asi nepřekvapí, že jsem možná vyhrávala hádky, ale rozhodně jsem si nezískávala lidi.
Omezení vítězství v debatách
Zamyslete se nad tím. Kolikrát jste odešli z hádky, kterou jste údajně vyhráli, jen abyste později cítili, že jste možná ztratili něco důležitějšího? Možná se vztah poté zdál trochu narušený. Nebo jste se možná přistihli, že přemýšlíte, jestli vám vůbec záleželo na tom, o co jste se hádali. Nebo hůř, jestli na té údajné pravdě, která byla v sázce, vůbec záleželo.
Mně se to stalo příliš mnohokrát, než jsem si uvědomila, že potřebuji nový přístup. Takový, který by nutně neodečítal pocity z rovnice, ale takový, který by vytvořil prostor pro hlubší a důležitější proměnnou.
Od pravdy k porozumění
Takže, tady je můj návrh pro vás všechny. Co kdybychom naši snahu o pravdu přesunuli na snahu o porozumění? K tomu budeme potřebovat nějaký rámec. Něco, co nám umožní chápat porozumění nejen jako odrazový můstek k pravdě, ale jako způsob, jak se skutečně spojit s lidmi. Protože na konci dne záleží právě na tomto spojení s lidmi.
Pro mě cesta k objevení tohoto rámce vedla z překvapivě nečekaného místa. Jako vysokoškolská studentka jsem se rozhodla jít do oborů STEM (věda, technologie, inženýrství, matematika). Vybrala jsem si vědu, protože byla úhledná, čistá a dávala smysl. Konkrétně jsem si vybrala biologické vědy, protože v mém omezeném, osmnáctiletém černobílém myšlení jsem byla přesvědčená, že je to dokonalý únik před složitostí života. Byla založená na datech, logická a rigidní. Věděla jsem, že buňky mají mitochondrie, věděla jsem, že voda je H₂O, a věděla jsem, že Pluto je planeta. Dokud nebylo.
Pravda jako neustálé zpřesňování
Ukázalo se, že věda není tak absolutní, jak jsme si kdysi mysleli. Ale nebojte se, tady to zarazím a jen vám řeknu, že nebudu rozebírat složité metodologie vědců s žádnou skutečnou technickou přesností. Jdu na práva. Rozhodně ne na medicínu. Chvíli jsem si to myslela, ale změnili jsme směr.
Dlouhou dobu jsem si myslela, že skutečným účelem jakékoli hádky nebo jakéhokoli hledání znalostí je najít pravdu, přistát na ní a držet se jí, jako bych našla trofej. Ale buďme upřímní. Pravdu nenajdete tím, že se budete držet jistoty. Najdete ji tím, že zůstanete otevření porozumění, naslouchání novým perspektivám, naslouchání novým nápadům a přijímání nových přístupů. Jinými slovy, pravda není něco, co najdete. Je to jen něco, co budete neustále zpřesňovat.
A nikdo tomu nerozumí lépe než vědci. Ve vědě nepovažují pravdu za pevný cíl. Je to jen neustálé úsilí. A když si tuto perspektivu od vědců „ukradneme“, uvidíte, že způsobíme revoluci ve způsobu, jakým konverzujeme, jak budujeme vztahy a jak se zapojujeme do světa.
Vědecká metoda jako rámec pro konverzaci
Tady přichází na řadu vědecká metoda. A nebojte se, neudělám z toho hodinu vědy. Od té doby jsem změnila směr. Ale způsob, jakým budeme aplikovat vědeckou metodu, je rozložit ji na její nejpodstatnější kroky. A uvidíte, že je to dokonalý rámec pro to, jak formujeme naše konverzace, a tedy i naše vztahy.
Kroky aplikace vědecké metody:
- Pozorování (Observation):
- Pozorování je ten počáteční okamžik, kdy si vědci uvědomí, že existuje něco, o čem ještě zdaleka nevědí dost, a chtějí to zjistit.
- V konverzaci je to ten moment, kdy si povídáte s někým – možná s přítelem, možná s novou osobou – a najednou se vám v hlavě rozsvítí varovné kontrolky a uvědomíte si: „Aha, je tu napětí a v něčem se neshodneme.“
- To nutně neznamená, že jeden z vás bude mít pravdu a druhý se bude mýlit. Znamená to jen, že existuje prostor něco prozkoumat.
- Hypotéza (Hypothesis):
- Nyní jsme jen zjistili, že existuje problém. Co uděláme dál, je formulace hypotézy.
- Ve vědě je hypotéza skutečně jen kvalifikovaný odhad, vytvořený na základě minulých názorů a toho, co si myslíte, že víte, a chcete zjistit více.
- Navrhuji, abychom naše přesvědčení a předem utvořené názory považovali za hypotézy.
- Protože když svá přesvědčení držíme jako něco, co jsme ochotni testovat a co si myslíme, že bylo docela dobře zformováno na základě vzdělání a minulých zkušeností, odstraníte ten intenzivní pocit vůči všem našim přesvědčením. Místo toho se trochu oddělíte a dovolíte si otevřít se novým perspektivám.
- Experimentování (Experimentation):
- Teď, když máme naši hypotézu nebo naše přesvědčení, budeme je testovat. A toto je fáze experimentování ve vědě.
- Poté, co vědec pozoroval a vytvořil hypotézu, není hotov. Nebude na ní jen sedět, bude ji testovat znovu a znovu a znovu. Bude provádět pokus za pokusem za pokusem.
- A my budeme prostě vést konverzaci za konverzací za konverzací. Budeme naslouchat novým lidem a přijímat nové perspektivy. A možná změníme naši hypotézu.
- Protože buďme upřímní, kolikrát, pokud jste někdy byli v laboratoři, jdete dovnitř s myšlenkou, že něco dokážete, jen abyste si možná při třetím pokusu uvědomili: „Páni, úplně jsem se mýlil.“ A to je v pořádku. Jen změníte, co jste si zapsali do zápisníku, upravíte to a napíšete to do závěrečné zprávy.
- A to bychom měli dělat v našich konverzacích. Pokud zjistíme, že jedno z našich pevně držených přesvědčení nebo hypotéz již není přesné, změníme náš konečný názor. A každý dobrý vědec by to, doufejme, udělal také.
- Peer Review (Recenzní řízení):
- Naším posledním krokem bude proces recenzního řízení (peer review). Všichni jsme tím prošli, ať už ve vědě nebo ne. Vím, že pokud jste na vysoké škole, dělali jste diskusní fóra a v podstatě se otevíráte veřejnému mínění.
- Ale peer review je zásadní, protože pravda se nenachází v izolaci. A porozumění se také nenachází v izolaci. Je objevováno prostřednictvím spolupráce, experimentování, adaptace a evoluce. Jakmile zjistíme, jak porozumět ostatním lidem, v podstatě jsme to již vyřešili.
Výzva k přijetí nejistoty a hledání porozumění
Neříkám vám, že tato změna perspektivy bude snadná. V podstatě vás žádám, abyste přeprogramovali své mozky tváří v tvář krizi a konfrontaci. Bojuji s tím každý den a jsem si jistá, že všichni ostatní budou také. Ale musíme to udělat, protože když se podíváme zpět do historie, po staletí jsme se my lidé nikdy necítili pohodlně v nejistotě. Když jsme něco nevěděli, vytvářeli jsme mýty, příběhy, bajky, abychom vysvětlili to, co bylo v té době nevysvětlitelné.
Ale jsme ve 21. století a žijeme v době, kdy nás naše snaha o jistotu více rozděluje, než spojuje. A místo hledání pravdy musíme hledat jeden druhého.
Když přijmeme tuto novou perspektivu, nevyhraje v konverzaci jen jeden z nás, ale my všichni. Nemyslím si, že snaha o pravdu a snaha o porozumění jsou ve skutečnosti tak odlišné. Pokud ovšem nehrajeme Scattergories. Pak je to každý sám za sebe. Promiňte. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Riley Lenihan představuje zajímavý a potenciálně užitečný koncept: aplikaci principů vědecké metody na mezilidskou komunikaci s cílem posunout důraz z “mít pravdu” na “porozumět druhému”. Hlavní myšlenka, že bychom měli svá přesvědčení považovat spíše za testovatelné hypotézy než za neměnné pravdy, rezonuje s principy kritického myšlení a intelektuální pokory. Tento přístup může skutečně pomoci zmírnit konflikty, podpořit empatii a vést ke konstruktivnějším dialogům, jak naznačují výzkumy v oblasti komunikace a řešení konfliktů, které zdůrazňují význam aktivního naslouchání a otevřenosti různým perspektivám (např. koncepty Carla Rogerse o empatickém porozumění). [1] Analogie s vědou, kde je poznání chápáno jako neustálý proces zpřesňování a revize, je silná a může motivovat k větší flexibilitě v myšlení.
Na druhou stranu, přímá aplikace “vědecké metody” na komplexní a často emocionálně nabité mezilidské interakce má svá omezení. Vědecká metoda je primárně navržena pro zkoumání objektivní reality a testování empiricky ověřitelných hypotéz. Mnoho neshod v mezilidských vztazích se však týká subjektivních pocitů, hodnot, interpretací a potřeb, kde koncept jediné “správné” hypotézy nebo “pravdy” nemusí být relevantní nebo dosažitelný. Příliš mechanická aplikace kroků jako “experimentování” může působit neautenticky nebo dokonce manipulativně, pokud není prováděna s opravdovou empatií a respektem. [2] Koncept “peer review” v osobních konverzacích je také problematický – hledání konsenzu nebo vnější validace nemusí být vždy vhodné nebo žádoucí pro řešení osobních neshod.
Navíc, důraz na logiku a “testování” může podceňovat klíčovou roli emocí v komunikaci. Efektivní komunikace často vyžaduje spíše emoční inteligenci a schopnost validovat pocity druhých než jen racionální analýzu argumentů. [3] Přestože představa “zpřesňování pravdy” může být užitečná, je důležité si uvědomit, že v mnoha případech nejde o nalezení jedné pravdy, ale o nalezení společného porozumění a respektování rozdílných, avšak legitimních pohledů.
Celkově je myšlenka Lenihan inspirativní a nabízí cenný mentální model pro zlepšení komunikace. Principy zvědavosti, otevřenosti testování vlastních předpokladů a ochoty revidovat názory jsou bezpochyby prospěšné. Je však důležité aplikovat tyto principy citlivě, s vědomím komplexnosti lidských interakcí a s důrazem na empatii a respekt, spíše než na rigidní dodržování metodologických kroků.
Zdroje: [1] Rogers, C. R. (1951). Client-centered therapy: Its current practice, implications, and theory. Houghton Mifflin. (Popisuje význam empatického naslouchání a porozumění v terapii, aplikovatelné i na obecnou komunikaci). [2] Stone, D., Patton, B., & Heen, S. (2010). Difficult Conversations: How to Discuss What Matters Most. Penguin Books. (Zdůrazňuje komplexitu komunikace zahrnující identity, emoce a vnímání, které nelze redukovat na jednoduchý model). [3] Goleman, D. (1995). Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ. Bantam Books. (Argumentuje pro klíčovou roli emoční inteligence v úspěšných vztazích a komunikaci).
