Inside Stories: Authentic History for the Next Generation
📊 Souhrn
Ricardo Cortez ve své přednášce odkrývá skrytou historii lowriderů, hluboce zakořeněnou v Chicano komunitě Silicon Valley, která se rozvíjela paralelně s technologickou revolucí, ale zůstala ve stínu příběhů o technologických inovátorech jako Steve Jobs. Cortez popisuje svou osobní cestu k objevování této kultury a výzvy, kterým čelil při hledání autentických zdrojů informací o historii lowridingu. Jeho frustrace z nedostatku dostupných knih a materiálů ho přivedla k napsání vlastní knihy “ABCs of Lowriding” a k vedení rozhovorů s klíčovými postavami komunity.
Přednáška zdůrazňuje, že lowriding není jen o autech, ale o komunitě, identitě, odolnosti a kulturní hrdosti. Cortez upozorňuje na problém, kdy příběhy menšinových kultur jsou často vyprávěny lidmi zvenčí, kteří nepochopí jejich skutečný význam nebo dezinterpretují fakta. Vyzdvihuje, že kultura lowriderů prochází renesancí – od kriminalizace k oslavě – a zdůrazňuje důležitost zachování této historie pro budoucí generace. Hlavním poselstvím je, že pokud komunity nevyprávějí své vlastní příběhy, udělá to za ně někdo jiný, s rizikem zkreslení jejich kulturního dědictví.
📝 Přepis
Úvodní kvíz na univerzitě
Protože jsme na univerzitním kampusu, chtěl jsem začít malým kvízem. Kdo jsou tito dva chlapi? Ano, správně. Steve Jobs a Steve Wozniak. V roce 1976 postavili první Apple počítač v malé garáži kousek odsud v Los Altos v Kalifornii a navždy změnili oblast osobních počítačů.
Ve stejném roce 1976 červený lowrider zajel do malé garáže na rohu King a Story Road v San Jose, které bylo tehdy známé jako “cruisingové hlavní město Kalifornie”. Tento vůz se proměnil v jeden z nejvyhlášenějších lowriderů pocházejících ze San Jose. Vůz zvaný Technicolor byl známý svým inovativním lakováním, čalouněním a hydraulickou technologií, a dlouho to bylo nepřekonatelné auto v soutěžích.
Asi se ptáte, proč mluvím o Stevu Jobsovi a lowriderech. Co mají společného? San Jose je hlavním městem Silicon Valley – je to dokonce napsáno pod jejich logem. Co si ale mnozí neuvědomujeme je, že zatímco v Silicon Valley vznikala počítačová revoluce, v jeho ulicích zároveň explodovalo jiné kulturně významné hnutí – lowriding. Takže podobně jako Apple chtěl, abychom “mysleli jinak”, lowriding nás zmocňoval “být jiní”.
Úvod do světa lowridingu
Narazil jsem na citát, který nás hezky uvede do tématu: “Lowrideři jsou pojízdná plátna, kde umělec sedí za volantem.” To, co vám dnes řeknu, je jen jedna stránka z rozsáhlé historie lowriderů, ale doufám, že vás to inspiruje k hlubšímu průzkumu po mé přednášce.
Vyrůstal jsem v 80. a 90. letech s Game Boy, kazetami, videopůjčovnami Blockbuster a MTV. Internet jsme neměli až do roku 1995. Takže nejzajímavější zvuk po vytáčeném připojení byl “máte poštu”, vzpomínáte? Můj přístup k informacím byl tedy poměrně omezený – většina pocházela od rodičů, rodiny a učitelů.
Hledání autentických příběhů
Vzpomínám si, jak jsem četl knihy na základní škole a nyní si uvědomuji, že nebyly psány z pohledu různorodých perspektiv a zřídka odrážely žitou zkušenost dětí, které seděly vedle mě ve třídě. Většina pokusů o autentické vyprávění příběhů často selhávala.
O mnoho let později mi matka dala knihu o chicánské zkušenosti, napsanou samotnými Chicány. To mi otevřelo oči a přimělo mě klást hlubší otázky o mých vlastních rodinných kořenech. Ptal jsem se svého dědečka Nicolase na jeho práci s Césarem Chávezem a UFW. Ptal jsem se svého dědečka Tomase, jaké to bylo být Chicano v první linii druhé světové války. Odhalilo mi to krásnou rodinnou historii a přivedlo mě to k dalším knihám jako “I Am Joaquin”, “Zoot Suit” a “The Earth Did Not Devour Him” – knihám, které více odpovídaly vlastním zkušenostem mé rodiny.
Objevování lowrider kultury
Jednoho dne přinesl můj dobrý přítel Bobby do školy model lowridera. Byl schovaný v jeho batohu a já byl okamžitě okouzlen, protože to nebyla jen replika auta – tohle auto dokázalo poskakovat jako ta skutečná!
Začal jsem kupovat vlastní modely aut v obchodě D&J Hobby, který byl kousek odsud. Chodil jsem do východního San Jose do Toy Castle kupovat všechny doplňky k modelům lowriderů. Učil jsem se stříkat barvu a airbrush. Četl jsem časopisy Street Low a Lowrider Bicycle, abych získal vlastní vzdělání. Otec mi dal své album “The Greatest Hits of War” s titulní skladbou “Lowrider”, která je hymnou této kultury. Rodiče mi kupovali hodně knih, protože podporovali mou vášeň – poprvé jsem mohl projevit část kultury prostřednictvím své vlastní kreativity, něco hmatatelného.
Vznik knihy o lowriderech
Když jsem se oženil, zdědil jsem po dědečkovi klasická auta a založili jsme vlastní rodinu. Když se narodila moje dcera, chtěl jsem ji učit o kultuře stejně, jak jsem se učil já – prostřednictvím knih. Ale když jsem pročesával internet, uvědomil jsem si, že toho není moc k dispozici.
Tak mě napadl nápad na “ABCs of Lowriding” – knihu, kterou jsem chtěl napsat z pohledu insidera. Historická kniha maskovaná jako ABC kniha. Kniha o historii, kterou nás ve školách neučí.
Bylo to víc než jen o knize. Stalo se to výzvou, která změnila způsob, jakým přemýšlím o přístupu k informacím a mezigeneračních znalostech. Protože naše příběhy často vyprávějí jiní, kteří přesyntetizují kulturu pro nás, jako by lowriding byl něco nového. Ale zřídka nám řeknou něco nového o lowridingu samotném.
Hledání odpovědí na nepoložené otázky
Jak jsem pokračoval v práci na knize, začaly se mi v hlavě rojit otázky o lowriderech, na které jsem neznal odpovědi:
- Co měl Sonny Madrid v hlavě, když přišel s nápadem vytvořit časopis Lowrider, který by ovlivnil generace lowriderů?
- Jak bylo koncipováno ikonické logo lowriderů?
- Kdo byl tajemný Teen Angel a jak dokázal tak mistrovsky zachytit podstatu chicánské zkušenosti ve svém umění?
Měl jsem spoustu otázek, což mě vedlo mnoha slepými uličkami, dokud mi nedošlo, že v naší komunitě musí být lidé, kteří tyto odpovědi znají. Oslovil jsem lidi, které jsem znal, kteří znali další lidi, kteří byli příbuzní bývalých prezidentů autoklubů a dalších legendárních lowriderů. Dokázal jsem některé z nich vypátrat a zaznamenat jejich příběhy.
A to, co se mnou sdíleli, nebyly jen příběhy o autech. Byly to příběhy o komunitě, identitě, odolnosti a rozmanitosti. Skrytá historie lowriderů se začala odhalovat.
Překonávání stereotypů
Jsem si dobře vědom stereotypů spojených s lowridery. Možná někteří z vás mají předem vytvořené představy o tom, co si myslíte, že lowrider je. Ale čelíme těmto negativním narativům od chvíle, kdy první lowrideři sjížděli z příjezdových cest s kufrem plným pytlů s pískem, aby dosáhli dokonale sníženého postoje.
Málokdy máme možnost podívat se pod kapotu kultury a uvědomit si, kdo ve skutečnosti řídí tato auta: elektrikáři, tesaři, lékaři, právníci, policisté, hasiči, inovátoři, inženýři, vůdci naší komunity.
Důležitost autentického vyprávění
Je nezbytně důležité, abychom tyto souvislosti dále propojovali, protože pokud to neuděláme, budou lidé zvenčí i nadále špatně interpretovat význam lowriderské kultury.
Podívejte se na první číslo časopisu Lowrider z roku 1977, s Glorií Garcetti na obálce, která má na zádech nápis “New Image Car Club”. Narazil jsem na článek, který analyzoval nebo interpretoval, co tato obálka časopisu znamenala a jak vznikla. Ale když jsem dělal jeden ze svých rozhovorů o lowriderech, odhalil se úplně jiný příběh.
Příběh první obálky časopisu Lowrider
Když děti Glorie ji přivedly na akci Time Warp, byl jsem v šoku. Vešla dovnitř a náhodou se tam objevil i Sonny – byla to hotová reunio. To byla první žena, která kdy pózovala na časopisu Lowrider. A zeptal jsem se jí, kdo fotku udělal. Odpověděla: “On to udělal. Sonny ji vyfotil.” Řekla: “Vyfotil mě. Nechtěla jsem, aby ukazoval můj břicho, protože jsem byla těhotná, takže jsem nechtěla, aby bylo vidět moje břicho.” Tak se otočila a ukázala mi její bundu. Byla těhotná u svého auta, a tak vznikla ta fotografie.
Pokud nebudeme vyprávět své vlastní příběhy, udělá to někdo jiný a nemusí to vždy pochopit správně.
Lowriding jako životní styl
Lowriding je hodně jako umění – spousta věcí je otevřená interpretaci. Ale abyste ho skutečně pochopili, musíte ho žít. Musíte ho zažít, protože nikdo nestaví lowrider, aby ho schovával v garáži.
Tohle není konverzace “my versus oni”, ale pochopení, že jdeme ruku v ruce s kreativním duchem této země. Zatímco oni stavěli osobní počítače, my jsme personalizovali naše vozy. Když vytvářeli nové technologie, aby jezdili rychleji, my jsme dělali naše auta nižší pomocí starých leteckých součástek. Zatímco oni měnili technologický průmysl, my jsme předefinovali úpravy automobilů a ctili naše dědictví.
Renesance lowrider kultury
Lowriding je vetkán do sedadla řidiče Kalifornie. Je zakořeněn v ulicích, které spojují barrios a čtvrti od pobřeží k pobřeží. A září hrdostí v zemích po celém světě. Musíme zajistit, aby bohatá historie těchto “tranzitních tetování” zůstala klenoty bulváru.
Jsme svědky revoluce, renesance. Proměnili jsme se z “kriminálníků” na místní celebrity, z soudních síní do učeben. Jsme svědky rušení protilowriderových zákonů a vzestupu ocenění lowriderů.
Lowriding není jen hnutí. Je to odkaz v pohybu.
Orale. Děkuji vám.
🔍 Kritické zhodnocení
Ricardo Cortez ve své přednášce přináší cenný pohled na historii a význam lowriderské kultury, zejména v kontextu Silicon Valley a chicánské komunity. Jeho osobní zkušenost a spojení s tématem dodávají autentičnost jeho sdělení, což je mimořádně důležité vzhledem k hlavnímu argumentu jeho přednášky – že historie menšinových komunit by měla být vyprávěna jejich vlastními hlasy.
Cortezův argument o paralelním vývoji technologické revoluce a lowriderské kultury v Silicon Valley je historicky podložený. Odborníci jako Ben Chappell, autor knihy “Lowrider Space: Aesthetics and Politics of Mexican American Custom Cars” (2012), potvrzují, že lowriding se začal rozvíjet v poválečných letech a dosáhl vrcholu popularity v 70. letech - ve stejné době, kdy vznikaly první osobní počítače. Chappell rovněž podporuje Cortezovo tvrzení o tom, že lowriding je formou kulturního vyjádření a vzdoru, nikoliv jen automobilovou subkulturou.
Přednášející správně zdůrazňuje problém nedostatku reprezentace chicánské kultury v mainstreamovém vzdělávání. Toto tvrzení je podpořeno výzkumem Christiny Gárcia (2018) v článku “Chicana Feminist Thought and the Decolonial Project”, který dokumentuje systematické opomíjení latinských perspektiv v amerických učebnicích a vzdělávacích osnovách.
Co se týče Cortezovy knihy “ABCs of Lowriding”, představuje zajímavý příklad toho, co kulturní teoretik Stuart Hall nazývá “counter-narratives” - protipříběhy, které zpochybňují dominantní diskurz. Hall argumentuje, že takové iniciativy jsou zásadní pro udržení kulturní identity.
Příklad s první obálkou časopisu Lowrider, který Cortez uvádí, účinně ilustruje jeho argument o důležitosti orální historie a přímých svědectví. Historikové jako Denise Sandoval, kurátorka výstavy “The High Art of Riding Low” v Petersen Automotive Museum, zdůrazňují, jak média často dezinterpretovala lowriderskou kulturu, což posiluje význam Cortezova projektu shromažďování autentických příběhů.
Nicméně, přednášce by prospělo hlubší prozkoumání socioekonomických faktorů, které přispěly k rozvoji lowrider kultury. Výzkum Michaela Stona v “Lowriding in the Southwest: Cultural Symbols in the Mexican Community” (1990) naznačuje, že tato kultura vznikla částečně jako reakce na ekonomickou marginalizaci a omezený přístup k prosperitě, která charakterizovala poválečnou americkou společnost.
Za zmínku také stojí práce Rubéna Ortize Torrese, který dokumentuje globální rozšíření lowrider kultury do zemí jako Japonsko, Brazílie a evropské státy, což podporuje Cortezovo tvrzení o celosvětovém významu tohoto kulturního fenoménu.
Pro ty, kteří mají zájem o hlubší pochopení tohoto tématu, doporučuji následující zdroje:
- “Lowriders in Chicano Culture: From Low to Slow to Show” (2011) od Charlese M. Tatum
- “Cruising Art and Culture: Chicano Lowriders” (článek v Journal of Arts and Humanities)
- Dokumentární film “Everything Comes from the Streets” od Alberta Lopeze, který zachycuje historii lowrider komunity v San Diegu
Cortezova přednáška je důležitým příspěvkem k rozšíření povědomí o kulturním významu lowriderů a zdůrazňuje potřebu zařazovat rozmanité perspektivy do našeho chápání americké historie a kultury.
