Štěstí je k nezaplacení
📊 Souhrn
Přednáška se zaměřuje na hodnotu štěstí a schopnost člověka setrvat pozitivní i tváří v tvář životním tragédiím. Řečnice, Ruqqayyah Ibrahim Dangana, sdílí hluboce osobní a bolestný příběh ze svého dětství, kdy v deseti letech nečekaně ztratila matku krátce po porodu její mladší sestry. Popisuje prvotní radost z narození sourozence, která se rychle změnila v šok a zármutek po matčině náhlé smrti, a zdrcující dopad této události na jejího otce a celou rodinu. Tato zkušenost ji však nezlomila, ale naučila ji důležitosti pokračovat dál a hledat sílu v sobě.
Hlavním argumentem přednášky je, že štěstí je volba a vnitřní síla, kterou si můžeme vypěstovat. Řečnice zdůrazňuje, že i když život přináší bolest a těžkosti (“jako jízda na horské dráze”), je možné si udržet pozitivní přístup. Vyzývá k víře v sebe sama, důvěře ve vlastní instinkty a k neustálému pohybu vpřed, i když se cesta zdá obtížná – podobně jako při plavání přes oceán. Používá metaforu medúzy, která bez mnoha orgánů přesto šťastně žije, jako příklad jednoduchosti a přijetí. Nakonec apeluje na posluchače, aby si zvolili mír a štěstí, i když “není v pořádku nebýt v pořádku”, a nechali se vést svými vášněmi.
📝 Přepis
Ahoj všichni, štěstí je k nezaplacení. Je to zdroj míru a povzbuzení, který vás ujišťuje o lepších dnech, které jsou před vámi. Ne všechno, co vám život přihodí, vás musí nutně deprimovat nebo zarmoutit. Můžete pokračovat a jít dál. Dovolte mi, abych vám vyprávěla malý příběh z mé životní zkušenosti.
Osobní příběh: Radost a tragédie
Vraťme se do 5. května 2020, kdy mi bylo 10 let. Ráno mě probudil zvuk pískající konvice a ze zvědavosti jsem se proplížila dolů, abych zjistila, co se děje. Potkala jsem tetu a maminku, jak se chystají ven. S teplými objetími, smíchem a radostí jsme je já a moje sestra vyprovodily. Moje maminka odjížděla do nemocnice, připravená porodit.
Poté, co odešly, jsme netrpělivě čekaly na jejich návrat. Kolem jedné hodiny odpoledne nám teta zavolala a sdělila tu nejlepší zprávu: moje maminka bezpečně porodila holčičku. Všechny jsme byly tak šťastné, nadšené a plné radosti a netrpělivě jsme čekaly na jejich návrat.
Nečekaný zvrat
Večer se teta vrátila domů, ale vypadala vystrašeně. Vypadala šokovaně. Soudě podle jejího výrazu nebylo všechno úplně v pořádku. Vzala mou sestru do pokoje k rozhovoru a já jsem nemohla jinak než poslouchat jejich konverzaci. Další věc, kterou jsem slyšela, byla, že moje maminka je na kyslíku a potřebuje doplnit krev. Cítila jsem se tak otupělá, že jsem nemohla ani jíst. Byla jsem neklidná.
Ztráta a bolest
Rychle vpřed k šesté hodině večerní. To byl ten poslední, rozhodující hovor – moje maminka zemřela. Můj táta zuřivě spěchal po silnici. Měl v hlavě, že se vrací za svou nemocnou ženou, nevěda, že se vrací k jejímu tělu. Byl mimo město a nikdo neměl to srdce nebo odvahu mu to říct, protože svou ženu vroucně miloval. Když se to konečně dozvěděl a vrátil se… Ten pocit vidět mého tátu hlasitě plakat bolestí, to mě zdrtilo. A věřte mi, když říkám, že to stále bolí.
Cesta vpřed: Hledání síly
Ale tady dnes stojím a překonávám to. Můžeme se vznést vysoko nad mraky a nebe bude naším startovním bodem, nikdy naším limitem. No tak, lidi, i slovo nemožné (impossible) říká jsem možný (I’m possible).
Jak jsem tedy dokázala pokračovat, zůstat šťastná a prostě tak naživu? Věřím, že ať už moje maminka byla kdekoli, dohlížela na mě. A chci ji udělat šťastnou tím, že jí dám vědět, že ano, vychovala dceru, která je na cestě k úspěchu, jde dál a zůstává šťastná. Nechci ji teď zarmoutit.
Jak si udržet štěstí
Jak si udržíte štěstí vy? Musíte prostě věřit sami v sebe. Důvěřujte svým instinktům. Je to jako když plavete přes oceán a chystáte se to vzdát. Ale doplavali jste příliš daleko na to, abyste plavali zpět. A nemůžete zůstat stát, jinak se utopíte. Musíte prostě pokračovat vpřed, tlačit dál, a konečný výsledek bude krásný.
Nechte se vést svými vášněmi
Nechte se vést svými vášněmi. Zamyslete se nad medúzou. Nemá krev, srdce, kosti ani mozek. Jen tak si plave. Přesto je šťastná a žije svobodný život. Poučte se od medúzy.
Přijetí životních výkyvů
Život není vždycky pohádka o Popelce nebo Sněhurcce. Má své vzestupy a pády, jako na horské dráze. Jen poznejte rytmus a plynte s ním. Nechte se vést svými vášněmi. Žijte život. Myslete moudře.
Závěrečná výzva: Volba míru a štěstí
Vím, že je v pořádku nebýt v pořádku, ale stále můžete zůstat pozitivní a šťastní, i během těžkých časů. Zvolte si mír. Zvolte si štěstí. Běžte za vůlí. Vraťte se zpět. Přímo do své náruče. Zvolte si mír. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Ruqqayyah Ibrahim Dangany je silným a emotivním svědectvím o osobní tragédii a následné cestě k nalezení štěstí a odolnosti. Její příběh je inspirativní, zejména s ohledem na její mladý věk v době události i v době přednášky. Síla prezentace spočívá v autenticitě a osobním prožitku, který dokáže hluboce rezonovat s publikem. Poselství o tom, že štěstí je volba a že i po těžké ztrátě je možné jít dál a najít sílu, je univerzální a motivační. Metafory plavání přes oceán či bezstarostné medúzy jsou jednoduché, ale účinné nástroje pro předání hlavní myšlenky.
Z odborného hlediska lze na přednášku nahlížet optikou psychologie resilience a posttraumatického růstu (PTG). Resilience je definována jako schopnost adaptovat se a zotavit se z nepřízně osudu, traumatu či stresu (American Psychological Association). Příběh řečnice je příkladem této schopnosti. Koncept PTG, jak jej popsali psychologové Richard Tedeschi a Lawrence Calhoun, naznačuje, že někteří jedinci mohou po prožití traumatu zažít pozitivní psychologickou změnu, jako je větší ocenění života, zlepšení mezilidských vztahů nebo pocit osobní síly (Tedeschi & Calhoun, 2004, Posttraumatic Growth: Conceptual Foundations and Empirical Evidence). Řečnicina snaha “udělat matku šťastnou” svým úspěchem a štěstím může být interpretována jako forma nalezení nového smyslu po ztrátě.
Kriticky je však třeba poznamenat, že prezentované strategie (“věř si”, “pokračuj vpřed”) jsou sice povzbudivé, ale mohou působit zjednodušeně. Proces vyrovnávání se s traumatem a zármutkem je často komplexní, dlouhodobý a vysoce individuální. Jak uvádí výzkum v oblasti zvládání zármutku, neexistuje jeden správný způsob truchlení a někteří lidé mohou potřebovat odbornou pomoc nebo konkrétnější strategie zvládání (Stroebe, Schut, & Boerner, 2017, Cautioning Health-Care Professionals). Důraz na vlastní vůli a pozitivitu je sice v souladu s principy pozitivní psychologie (Seligman & Csikszentmihalyi, 2000, Positive Psychology: An Introduction), ale může neúmyslně zlehčovat hloubku utrpení nebo vyvolávat pocit viny u těch, pro které “jednoduše jít dál” není snadné. Přednáška je tedy cenná jako inspirativní osobní svědectví, ale nelze ji považovat za univerzální návod na překonání traumatu. Nabízí spíše naději a ukázku lidské odolnosti než konkrétní psychologické nástroje.
