Co se stane, když Amazonie vyschne?
Souhrn
Tom Matthews, klimatolog a výzkumník National Geographic, ve své přednášce zdůrazňuje úzkou provázanost mezi amazonským deštným pralesem a ledovci v Andách. Popisuje Amazonii jako “největší pumpu sladké vody na světě”, kde stromy přenášejí vlhkost z Atlantiku směrem k Andám, kde se sráží ve formě sněhu. Tento sníh je pak zdrojem vody pro miliony lidí. Současné sucho v Amazonii, způsobené kombinací El Niña a neobvykle teplých vod Atlantiku, demonstruje, co se stane, když tato “pumpa” selže.
Matthews varuje, že odlesňování tento problém zhoršuje, protože méně stromů znamená méně vlhkosti putující k Andám a větší riziko sucha a požárů. Tento “cyklus umírání a vysychání” by měl katastrofální dopady na globální klima (uvolnění obrovského množství CO2) i biodiverzitu (Amazonie je domovem 10% známých druhů). Zdůrazňuje, že klíčem k ochraně Amazonie je rychlé snížení emisí skleníkových plynů a zastavení odlesňování, což je mezinárodní, ale i lokální zodpovědnost. Spolupráce s místními komunitami a vědci je zásadní.
Přepis
Jmenuji se Tom. Jsem výzkumník National Geographic, klimatolog z Velké Británie. Takže je jasné, že jsem hodně daleko od domova. Nejprve bych vám všem chtěl poděkovat za to, že jste mě přivítali. Je mi velkou ctí být dnes tady s vámi v Amazonii. Jsem hodně daleko od domova a také velmi daleko od místa, kde obvykle provádím svůj výzkum. Častěji mě najdete na vrcholcích nejvyšších hor planety, od Himálaje po Andy.
Chodím do těchto extrémních prostředí, protože, stejně jako mnoho z vás, jsem hluboce znepokojen dopady klimatických změn, v tomto případě na zásoby sněhu a ledu na některých z nejvyšších hor planety. Proč? Protože doslova miliardy lidí žijí po proudu těchto vysokohorských zásobáren vody. A jak tento sníh a led ustupuje, jak se planeta otepluje, je zásobování sladkou vodou pro tyto komunity po proudu ohroženo.
Právě tato obava mě nedávno přivedla do Amazonské pánve. Ne do Amazonie, jak vypadá tam venku. Ne do dusivého vedra deštného pralesa, ne. Místo toho na zmrzlé vrcholky peruánských And, tisíce kilometrů tímto směrem, kde s podporou místních aymarských a kečuánských komunit leží Nevado Ausangatte, jedna z nejvyšších tropických hor na světě. Tam, na vrcholu, v téměř šesti a půl kilometrech nad mořem, jsme nainstalovali tuto meteorologickou stanici, kterou vidíte za mnou. Tato meteorologická stanice zaznamenává počasí, teplotu, vítr, vlhkost, sníh, který padá. Data, která sbírá, nám pomáhají lépe porozumět budoucnosti vody uložené v Andských horách.
To je všechno velmi pěkné. Proč jsem teď tady dole, v horku Manausu, a sdílím to s vámi? Ukazuje se, že budoucnost sněhu a ledu uložených tam nahoře v Andách je úzce spjata s budoucností této pozoruhodné zahrady, amazonského deštného pralesa. Tento les je celosvětově významný nejen pro svou roli jako úložiště uhlíku a pro svůj význam pro globální biodiverzitu, ale je také pravděpodobně největší pumpou sladké vody na světě.
Větry, které vanou od Atlantského oceánu, s sebou nesou vodu. Tato voda je pak předávána stovkami miliard stromů dále na západ, směrem k peruánským Andám. Déšť, který padá, je zachycen stromy, nasáván jejich kořeny a vypařován do nebe. Takže větry putující do And zůstávají vlhké. Jsou vlhké, když stoupají po horských svazích. A pak nakonec mraky v Andách shodí svůj náklad z Amazonie jako sníh. Sníh, který se pak po stovky až tisíce let bude plížit po horských svazích, lámat a drtit půdu pod sebou, tvarovat samotné hory.
Nakonec se dostane dostatečně nízko, aby se pod tropickým sluncem roztál. Poté začíná mimořádnou cestu zpět do deštného pralesa mohutnými řekami Amazonie. Je neuvěřitelné, že kdybyste si vzali hrst vody tam venku - je to hodně daleko. Ale kdybyste slezli k řece a nabrali si trochu vody, některé z těch molekul vody by právě dokončily tu nejneuvěřitelnější cestu. Po možná tisících letech uzamčených v chladu by se nedávno dostaly do dusivého vedra Manausu.
Samozřejmě, že část té vody se tam nikdy nedostala. Místo toho ji využily vysokohorské komunity, které na ní závisejí, aby uspokojily své potřeby sladké vody. A když jsem nahoře v horách a sleduji, jak se valí mraky, jako vidíte za mnou, to je voda, která je pumpována z And a směřuje do Kalkayi, největší tropické ledové čepice na světě, udržované možná stovky tisíc let vodou pumpovanou z Amazonie. Mám obavy, co by se stalo, kdyby se tato pumpa porouchala.
Nyní vidíme devastující předzvěst porouchané pumpy v suchu, které zuří všude kolem nás. Sucho nastává proto, že k tomu, aby pumpa dobře fungovala, potřebujeme tři věci. Zaprvé, potřebujeme dobrý přísun vody proudící atmosférou z Atlantského oceánu. Pak potřebujeme dvě věci, které tuto vodu přenášejí přes Amazonskou pánev, aby ji udržely vlhkou a umožnily vodě vystoupat do And. Tyto dvě věci jsou: za prvé, mechanismus, který způsobuje déšť. Za druhé, mechanismus, který vypařuje tuto vodu zpět do atmosféry, aby vzduch zůstal vlhký.
V současné době nemáme normální přísun vody proudící atmosférou z Atlantiku, protože voda je v tropickém severním Atlantiku neobvykle teplá, a to odvádí část vlhkého vzduchu pryč z Amazonské pánve. Máme také velmi teplou vodu u pobřeží Jižní Ameriky spojenou se silným El Niño, které způsobuje, že vzduch stoupá nad teplou vodou a klesá nad Amazonskou pánví, a to odřezává déšť.
Teď si jen představte, o kolik silnější by sucho bylo, kdybychom neměli stromy s jejich kořeny, které nasávají vlhkost zespodu a vypařují ji do nebe. Bez stromů, které hrají tuto roli, by sucho bylo nejen závažnější, ale Amazonie by byla sušší. V průměru by se méně vody dostalo z Atlantiku na andské svahy. Komunity, které závisejí na této sladké vodě, by byly ohroženy nedostatkem vody.
Právě tato obava poprvé přivedla tohoto horského vědce do Amazonie. Ale v sázce je samozřejmě mnohem více. Kdyby tato oblast byla sušší, pak by stromy rostly obtížněji. Méně stromů znamená sušší Amazonskou pánev. Popisuji cyklus umírání a vysychání, který je možný. A tato obava má obrovský globální význam.
Kdybychom vstoupili do této spirály, nejenže by globální teploty prudce vzrostly kvůli uvolněnému uhlíku, ale také, protože 1 z 10 druhů na Zemi nazývá toto místo domovem, by dopad na biologickou rozmanitost byl hluboký. Nyní toho vidíme devastující předzvěst. Nedávno bylo více než 100 říčních delfínů zabito ve vroucích vodách jezera Teife. Horká, pardon, suchá Amazonie je také teplejší Amazonie. Bez chladicího účinku vody vypařující se z listů na lesní půdě je celá pánev mnohem teplejší.
Kdyby les vyschl a globální teploty by stále stoupaly, teploty by zde nebezpečně stouply. Nebezpečně pro mnoho druhů, včetně nás. Mohlo by být příliš horko na to, aby se lidské tělo mohlo bezpečně vydat ven. Popisuji svět, který je děsivý. Děsí mě. Ale přesto, naštěstí, i takový, kterému se dá vyhnout.
Riziko tohoto cyklu vysychání a umírání stoupá s emisemi oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Můžeme a musíme rychle snížit naše emise. Musíme brzy dosáhnout čisté nuly. Zásadní je, že také z Amazonie lze udělat hodně. To je důvod, proč National Geographic a Rolex zahájili expedici Perpetual Planet Amazon, víceletý vědecký a projekt mapující Amazonskou pánev.
Jsem součástí mnohem většího týmu. Moji kolegové a já jsme pracovali po celé Amazonii s místními vědci a domorodými komunitami, abychom lépe porozuměli tlakům na tento systém. Od nelegální těžby zlata v Peru, po nedostatek vody v Andách, až po tlaky na atlantické mangrovové lesy a hrozby pro říční strážce mezi arapaimou a říčním delfínem, celou dobu se snažíme identifikovat řešení, která by pomohla zachovat tento les.
Ale existuje jedno řešení, které je již naprosto jasné. Riziko této spirály vysychání a umírání, riziko poruchy pumpy, roste s odlesňováním. Musíme proto udělat vše, co je v našich silách, abychom odlesňování odradili. To je mezinárodní odpovědnost.
Chtěl jsem dnes sdělit, že mnohé lze udělat odsud. Amazonie není zcela vydána na milost a nemilost mezinárodnímu společenství. Rozhodnutí přijatá jinde. Budoucnost tolika věcí může být formována rukama tak málo lidí v Amazonii. Právě z tohoto důvodu tolik doufám, že můžeme udělat vše, co je v našich silách, abychom spolupracovali na zachování lesa, který stojí, aby mohl na oplátku udržet mnohem více. Děkuji.
Kritické zhodnocení
Přednáška Toma Matthewse silně zdůrazňuje propojenost amazonského deštného pralesa s andskými ledovci a globálním klimatem. Jeho analogie Amazonie jako “vodní pumpy” je srozumitelná a efektivně ilustruje klíčovou roli lesa v regionálním i globálním koloběhu vody.
- Podpora pro tvrzení:
- Role Amazonie v koloběhu vody: Výzkum potvrzuje, že Amazonie generuje významnou část srážek v Jižní Americe. Studie publikovaná v časopise Nature ukazuje, že evapotranspirace (výpar z rostlin) z Amazonie přispívá až k 50% srážek v regionu La Plata. [1]
- Dopad odlesňování: Četné studie prokázaly, že odlesňování Amazonie vede ke snížení srážek a zvýšení teploty. Modelové studie naznačují, že rozsáhlé odlesňování by mohlo vést k “bod zlomu”, po jehož překročení by se Amazonie mohla transformovat v savanu.[2]
- Vliv na ledovce: Změny v srážkách a teplotě přímo ovlivňují andské ledovce, které jsou důležitým zdrojem vody pro miliony lidí. Zpráva IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) uvádí, že ledovce v tropických Andách ustupují alarmující rychlostí.[3]
- Spojitost s El Niño: Matthews zmiňuje vliv El Niña na sucho v Amazonii. Tento jev je spojen s neobvyklými teplotami oceánu a má prokazatelný dopad na počasí v Jižní Americe, včetně sucha.[4]
- Potenciální oblasti pro další diskusi:
- Komplexnost interakcí: Zatímco Matthews zdůrazňuje roli odlesňování, je důležité si uvědomit, že interakce mezi klimatem, lesem a vodním cyklem jsou komplexní. Zahrnují i další faktory, jako jsou změny v atmosférické cirkulaci a globální oteplování.[5]
- Lokální a globální zodpovědnost: Matthews správně poukazuje na sdílenou zodpovědnost za ochranu Amazonie. Je důležité zdůraznit jak roli politik a rozhodnutí na místní úrovni, tak i potřebu mezinárodní spolupráce a snižování emisí.
Závěr: Přednáška Toma Matthewse poskytuje přesvědčivý a vědecky podložený argument o důležitosti amazonského deštného pralesa a o hrozbách, kterým čelí. Jeho důraz na propojenost ekosystémů a nutnost okamžité akce je naléhavý a relevantní.
Zdroje:
[1] Spracklen, D. V., Arnold, S. R., & Taylor, C. M. (2012). Observations of increased tropical rainfall preceded by air passage over forests. Nature, 489(7415), 282-285. [2] Lovejoy, T. E., & Nobre, C. (2018). Amazon tipping point. Science Advances, 4(2), eaat2340. [3] IPCC, 2021: Climate Change 2021: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. [4] Cai, W., et al. (2014). Increased frequency of extreme El Niño events due to greenhouse warming. Nature Climate Change, 4(2), 111-116. [5] Malhi, Y., et al. (2008). Climate change, deforestation, and the fate of the Amazon. Science, 319(5860), 169-172.
