Černošští lídři jako ohrožený druh
📊 Souhrn
Jennifer Taylor-Mendoza poutavě spojuje ekologickou koncepci ohrožených druhů s problematikou setrvání a rozvoje černošských lídrů. Vysvětluje, že podobně jako živočichové a rostliny čelí ztrátě životního prostředí, i černošští profesionálové působí v nepříznivých “habitatech”, kde je brzdí systémový rasismus, absence příležitostí a další environmentální faktory v sociálním smyslu. Ilustruje to příkladem vzácné rostliny Red Mountain rock crests, které zničila těžba – paralela k destruktivnímu dopadu socioekonomických sil na černošské komunity a jejich lídry.
Dále rozvádí, že pokud budeme chápat úspěch černošských lídrů jako otázku vhodných podmínek, můžeme analogicky využít principy ochrany druhů: analyzovat populace, hrozby a možnosti obnovy. Zdůrazňuje, že problém není v jednotlivcích, ale v prostředí, jež musí být uzpůsobeno k jejich přirozenému rozkvětu. Vyzývá publikum k tomu, aby odstranilo toxické prvky organizační kultury, vnímalo rasismus jako systémovou hrozbu a vytvářelo zdravější, etická a pohostinná prostředí podporující diverzitu. V ideálním případě by pak i černošští lídři mohli prosperovat, nikoli jen přežívat.
📝 Přepis
Perfektní podmínky na pobřeží
Podmínky byly naprosto dokonalé. Vánek jemně vanul od pevniny, příliv stoupal a vlny u levé útesy v Kostarice dosahovaly výšky ramen až hlavy, zatímco teplota vody byla příjemná. Ze břehu jsem slyšela smích a radost své dcery, která po tři hodiny odmítala vylézt z vody. Bylo to ideální dopoledne, kdy si moje dcera s manželem užívali jednu vlnu za druhou na jeho longboardu.
Život ale není vždy ideální
Byly to perfektní podmínky – ale život je ne vždy nabízí. Přemýšlejte, co tvoří perfektní podmínky pro vaši práci či život. Jako černošská lídryně a mentorka nové generace vedoucích v mé komunitě se velmi zajímám o to, jak podmínky ovlivňují naše přežití. Když jsem se ponořila do studií o vymírání živočišných druhů, objevila jsem provokativní paralely, které bych vám ráda přiblížila.
Mapa prostředí a ekologie
Například geografické informační systémy (GIS) pomáhají ekologům, urbanistům, environmentálním vědcům, odborníkům na veřejné zdraví a dalším analyzovat územní charakteristiky a podmínky. Tyto mapy odhalují vztahy, trendy a složité souvislosti – umožňují nám hlubší pochopení kontextu a interakcí napříč oblastmi.
Představte si, že zmapujete průmysl, univerzitní prezidenty, významné nadace a firmy z Fortune 500, abyste zjistili, jak příznivé prostředí mají černošští generální ředitelé. K tomu kromě GIS přidáme i posouzení faktorů ohrožení životního prostředí.
Ohrožení a zánik druhů
IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) definuje v Červeném seznamu devět stupňů ochrany podle závažnosti. Sedm zahrnuje kategorie od vyhynulých přes kriticky ohrožené, ohrožené, zranitelné, téměř ohrožené až po málo dotčené.
Druhy se stávají ohroženými zejména kvůli:
- ztrátě genetické rozmanitosti
- ztrátě přirozeného prostředí
Jednoduchým příkladem je vzácná fialová květina Erebus magdonodiana (Red Mountain rock crests) z Kalifornie a Oregonu. Její neštěstí spočívalo v tom, že rostla v půdě bohaté na hořčík a nikl, což ji v 70. a 80. letech uvrhlo do konfliktu s těžebním průmyslem a kapitalismem. Dnes je nadále považována za ohroženou.
Nehostinné prostředí pro černošské lídry
Můj dnešní důraz tedy tkví na habitatech jako nehostinných prostředích, které černé lídry činí zranitelnými, ohroženými či kriticky ohroženými v profesním životě. Habitat znamená místo, kde organizmus přirozeně žije a roste. U lidí – pro úspěch jakékoli skupiny – je nezbytná alespoň základní úroveň příležitostí.
Historický kontext a Du Bois
Pohledem do dějin skrze dílo W.E.B. Du Boise Black Reconstruction z roku 1935 vidíme, co může přinést nedostatek pohostinného prostředí.
Du Bois rozkrývá lživé narativy občanské války a rekonstrukce. Ukazuje, jak otroctví úzce souvisí s americkým kapitalismem, a jak institucionální rasismus v podobě zákonů Jima Crowa bránil černošskému pokroku – doprovázený rasovým terorem a násilím. Obnova selhala v poskytnutí trvalého socioekonomického prostředí, které by černochům zajistilo vlastnictví půdy, politické zastoupení, prosperitu i právní uznání. Teprve po století začal národ dodržovat svůj příslib. A i dnes je otázkou: nakolik je naše prostředí pohostinné?
Du Bois však uznává, že navzdory institucím existovali bílí lidé, kteří “měli odvahu myslet jinak”.
Ochrana diverzity a ukazatele ohrožení
Jako společnost máme moc ovlivňovat sociokulturní prostředí, podobně jako ochránci přírody. Ve společenském kontextu můžeme analyzovat:
- rychlost poklesu populace
- geografický rozsah
- velikost populace
- míru izolace
- pravděpodobnost zániku
Proto se ptám: Ve vašich odvětvích – klesá či roste populace černošských lídrů? Jsou podle vás úspěšní, nebo spíš ohrožení? A pracovali jste někdy s úspěšným černošským lídrem?
Extinkce a de-extinkce
Autor Michael J. Benton popisuje vyhynutí jako „hloupou sérii kroků sobectví, navzdory varováním před důsledky zničení života“. Podle něj studium vyhynutí zároveň otevírá možnost představit si znovuoživení („de-extinkci“). Analogicky můžeme promyslet, jak „navrhnout systém“, který by podpořil úspěch černošských lídrů.
Není problém v jedinci, ale v podmínkách
Má paralela není o tom přirovnat lídry ke druhům, ale o vhodnosti prostředí. Když prostředí nedokáže organizmus udržet, stává se ohroženým. U ptáka přece nejde o odstín jeho peří, ale o toxiny v místní vodě. Stejně tak se v pracovním prostředí ptáme na podmínky úspěchu, což nám umožňuje upozadit předsudky o rase, pohlaví či schopnostech.
Pokud využijeme přístup ochrany prostředí, můžeme odhalit systémový rasismus a najít způsoby, jak obnovit spravedlnost, integritu a lidskost. Tak lze odkrýt i neetické kořeny v prostředích, kde se černošským lídrům nedaří.
Přírodní vůdci v nepřirozených podmínkách
Černošští lídři přichází většinou připravení, schopní, s nejlepšími úmysly. Jasně, ne každý je vhodný pro vedení – bez ohledu na barvu pleti. Na ty zapomeňme. Mě zajímají ti, kteří mají odhodlání, jsou kompetentní a přirozeně uzpůsobení vést.
Proč tedy přirození lídři někdy podléhají stresu v rolích, na které jsou připraveni? Proč se ocitají v ohrožení? Když květina nevyroste, neviníme ji, ale hledáme, proč neměla dost vody. Rakuň nespí dobře, protože jsme mu znepříjemnili prostředí pod terasou. Hledejme chybu v podmínkách, ne v lidech.
Vytvoření pohostinného prostředí
Přemýšlejte, jak vylepšit své pracovní prostředí a podpořit černošské lídry. Spojenci těchto lídrů vědomě budují prostředí, které je etické, omezuje toxicitu a škodlivou soutěživost. Rámec „podmínek pro úspěch“, který vyvíjím, povede ke zdravějším habitatům.
Citace: „Když květina nevyroste, měníme prostředí, nikoli květinu.“
Proto odejděte s uvědoměním, že rasismus je environmentální hrozbou, a stanovte si úkol vytvářet pohostinné prostředí pro černošské lídry. Dosažení dokonalých podmínek je možná utopií, ale měli bychom aspoň zajistit ty pohostinné – a postupně je zlepšovat.
Děkuji vám.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška nabízí originální analogii mezi ochranou zranitelných druhů a podporou černošských lídrů v profesním prostředí, podloženou funkčními paralelami – vliv prostředí, význam vhodného habitatu pro „přežití“ i rozvoj, a potřeba aktivní ochrany. Rámec environmentální metafory umožňuje divákům lépe uchopit systémový charakter rasismu jako toxického vlivu, nikoli problém individuální selhání.
Sociologické a organizační studie potvrzují, že prostředí (firemní kultura, předsudky, nedostatek podpory) významně ovlivňují úspěch minorit [Dobbin & Kalev, 2018; Harvard Business Review]. Americká Národní akademie věd upozorňuje na strukturální překážky ve vzdělávání a kariéře černošských Američanů [NAS, 2023]. Dánská studie dokonce ukazuje, že když se odstraní institucionální bariéry, rozdíly v úspěšnosti se zmenšují [Lundborg et al., 2017].
Metafora ohrožených druhů však může být do jisté míry limitující – problematika přežití lidských komunit je hlubší a komplexnější než biologický boj o přežití. Důležitá je také kulturní autonomie a subjektivita černošských komunit, nejen „udržitelnost“. Přesto je užitečné prostřednictvím přirovnání upozornit publikum na ty faktory, které mohou změnit, což podtrhuje praktický dopad výzvy.
Přednáška se neopírá o konkrétní data o počtech černošských lídrů, což by její argument podpořilo. Existují statistiky potvrzující jejich nedostatečné zastoupení v nejvyšších pozicích amerických firem či univerzit (McKinsey, 2021; Inside Higher Ed, 2022). Výzva k přetvoření prostředí dává smysl, pokud bude doprovázena systémovými změnami (např. revizí náborových procesů, mentoringem, transparentností povyšování), což podporují moderní strategie diverzity a inkluze [HBR, 2020]. Celkově tedy přístup autorky odpovídá současným důrazům na systémovou změnu spíše než „opravování“ jednotlivců.
Zdroje ke studiu:
- Dobbin, F., & Kalev, A. (2018). Why diversity programs fail. Harvard Business Review.
- McKinsey & Company (2021). Race in the workplace: The Black experience in the US private sector.
- NAS (2023). The State of the Science on Diversity.
- Lundborg, P., et al. (2017). Removing barriers: The impact of political reform on subgroups.
- Harvard Business Review (2020). How to promote racial equity in the workplace.
- Inside Higher Ed (2022). Data on Black college presidents.
