Can Education Truly Change Generations?

Souhrn

Eela Dubey ve své přednášce na TEDxDFBEDU sdílí osobní příběh svého dědečka, Govinda Sharana, který v roce 1955 emigroval z Indie do USA za vzděláním. Navzdory obtížím, kterým čelil (nezaměstnanost, život na sociálních dávkách), Govind věřil v transformační sílu vzdělání a trval na tom, aby jeho synové získali kvalitní vzdělání. Toto rozhodnutí vedlo k tomu, že se jeho synové stali úspěšnými a jeho vnoučata, včetně Eely, následovala jejich příklad. Eela zdůrazňuje, že vzdělání není jen investicí do jednotlivce, ale má dopad na celé generace.

Zároveň však Eela poukazuje na rostoucí náklady na vzdělání, a to jak v USA, tak v Indii. Tato finanční bariéra může zabránit talentovaným jedincům v přístupu ke kvalitnímu vzdělání. Právě tato zkušenost ji vedla k založení společnosti Edu Fund, která pomáhá indickým rodinám financovat vzdělání. Eela zdůrazňuje obrovský potenciál Indie a touhu lidí po vzdělání, ale také alarmující růst nákladů (“vzdělávací inflace”). Přednáška končí apelem na zpřístupnění kvalitního vzdělání všem, aby se sny, jako byl ten jejího dědečka, mohly stát realitou pro další generace.

Přepis

Dobrý den všem. Dobré odpoledne. Jsem tak nadšená, že tu mohu být, a je mi velkou ctí a privilegiem, že mám příležitost sdílet příběh, který, doufám, vám připomene, abyste nikdy nepovažovali své vzdělání za samozřejmost.

V roce 1955 se muž jménem Govind Sharan, tento jedinec zde, vydal na cestu do Spojených států za něčím. Govind, který pocházel z malého města zvaného Aurangabad v Biháru, pracoval jako učitel. Ale poté, co sám čtyři roky pracoval jako pedagog, hledal pro sebe něco víc. Hledal své vlastní vzdělání. A přestože už měl bakalářský titul v oboru strojírenství, Govind cítil, že příležitost získat prvotřídní vzdělání v zahraničí by mohla změnit směr jeho života. A tak, jako mnoho dalších, kteří v té době pronásledovali americký sen, Govind zahájil měsíční plavbu po moři do Spojených států na lodi jménem Queen Mary.

Život se poté, jak si dokážete představit, docela drasticky změnil. Govind ve skutečnosti dokončil svůj bakalářský titul znovu v oboru strojírenství. Myslím, že vzdělání opravdu miloval, když musel bakalářský titul dělat dvakrát. A poté získal svou první práci v Chicagu ve státě Illinois. Brzy poté se k Govindovi připojila jeho žena, kterou můžete vidět zde. V té době byla ještě v Biháru. Připojila se k němu v Chicagu, kde se pár nakonec usadil, založil si vlastní rodinu a stal se občany Spojených států.

Život však rozhodně nebyl bez problémů. Neměli tento malebný americký život. Ve skutečnosti byl Govind často nezaměstnaný. Jeho rodina žila na sociálních dávkách a potravinových lístcích. A úroveň kulturní aklimatizace v cizí zemi byla zdrcující. Přesto vytrval a bojoval za lepší kvalitu života pro svou rodinu, zejména pro své dva syny, u kterých doufal, že se prosadí ve světě. Z tohoto důvodu trval na tom, že moji synové musí získat kvalitní vzdělání. Protože ze své vlastní zkušenosti věděl, že jim to může změnit život k lepšímu. A měl pravdu. Měl naprostou pravdu. Jeden se stal strojním inženýrem a druhý doktorem medicíny.

Život Govindových synů se drasticky změnil k lepšímu. Získali stabilní zaměstnání, stabilní příjem, oženili se, usadili se a měli vlastní děti. Govindova vnoučata se stala úspěšnými právníky, lékaři a dokonce i podnikateli. Stali se nejdivočejším snem svého dědečka. Já jsem se stala nejdivočejším snem svého dědečka, Govinda Sharana.

Příběh mého dědečka je fragmentem nekonečna. Je to malý kousek obrovského, neomezeného potenciálu, který vzdělání odemyká. Zamyslete se nad tím. Rozhodnutí jednoho muže ve snaze o poznání, ve snaze o titul, změnilo směr jeho života, života jeho rodiny a budoucích generací. To je síla vašeho vzdělání. Není to jen investice do vaší budoucnosti, ale bude to mít dominový efekt, který se rozšíří daleko, daleko za vaše vlastní životy. Jen to ještě nevíte. Já jsem to nevěděla. On to nevěděl.

Pokud to nepoznáte z mého přízvuku, vyrostla jsem ve Spojených státech, kde hodnota vzdělání rozhodně není tak důležitá, jako je tomu tady. Ale v mé rodině bylo kvalitní vzdělání mimořádně důležité. A teď už pravděpodobně chápete proč. Ale vzdělání v Americe nebylo levné. Ve skutečnosti náklady na můj bakalářský titul na NYU byly 2,5 crore. To bylo před 16 lety. Náklady na toto vzdělání jsou dnes zhruba kolem 4 crore. To je opravdu astronomické, když se nad tím zamyslíte.

Takže tady byla moje rodina v problému. Vzdělání je skvělé, ale jak za něj zaplatíme? A já jsem byla tvrdohlavá a neústupná, že získám titul ze své vysněné univerzity. Vím, že jsme se všichni ocitli v situaci, kdy něco opravdu chceme a neposloucháme nikoho, včetně našich rodičů. Takže to jsem byla já. Moji rodiče byli natolik laskaví, že měli nějaké úspory vyčleněné na mé vzdělání. Vzala jsem si značnou částku na studentské půjčky a po celé čtyři roky studia jsem pracovala na dvou brigádách.

Víte, až do tohoto okamžiku v mém životě jsem věděla o transformační síle vzdělání. Jsem Indka krví, že? A věděla jsem z historek mého dědečka a mého otce, že ano, vzdělání je mocné, může transformovat. Ale to byl opravdu první bod v mém životě, kdy jsem si uvědomila, sakra, vzdělání je tak drahé, má to svou cenovku. Byla to cena vzdělání, která mě později v mém životě donutila učinit velmi těžké rozhodnutí. A to bylo odejít z magisterského studia na univerzitě Ivy League. Nelituji tohoto rozhodnutí. Ale toto rozhodnutí, spolu s cestou mého dědečka, zanechalo velmi, velmi důležitou lekci. Takovou, která by změnila směr mého života a všeho, co bych od té doby dělala. Což je, ano, vzdělání je naprosto transformativní. Je mocné, může povznést. Ale náklady na toto vzdělání mohou zabránit těm, kteří si to opravdu zaslouží, těm, kteří to opravdu potřebují.

Tyto dvě věci mi prostě nedávaly smysl. Jak může být něco tak mocného, ​​tak prospěšného pro společnost, tak lukrativního a vůbec ne přístupného? To byla jiskra, která mě přivedla sem k vám všem, která mě vedla k založení společnosti, kterou jsem spoluzaložila v Indii a která pomáhá indickým rodinám a studentům, jako jste vy, zvládat tento problém s dostupností nákladů na vzdělání.

Myslím, že nikdo nemůže zpochybnit, že Indie je národ s nekonečnými, nekonečnými možnostmi a potenciálem. Jsme pátá největší ekonomika světa. Máme rostoucí střední třídu, máme hlad a touhu po vzdělání. Všechno pod sluncem, že? V posledním desetiletí jsme zaznamenali nárůst zápisů do vysokoškolského vzdělávání o 55 %. Chci říct, to je ohromné. Je zde hmatatelný hlad po vědomostech, po růstu, po přispění. A kromě uctění odkazu tohoto muže je to opravdu důvod, proč jsem tady. Indie je budoucnost, ale je to také současnost.

Ale víte, když jsem založila společnost, kterou jsem založila, když jsem založila Edu Fund, můj spoluzakladatel Arindam a já jsme začali mluvit a začali jsme se dívat na spoustu dat a viděli jsme velmi odlišný příběh, který nás zaujal a který byl také docela šokující, takový, který možná uslyšíte od svých přátel a dalších lidí kolem vás. Realita byla taková, že náklady na vzdělání raketově rostly ve všech oblastech. Zapomeňte na vzdělání v zahraničí, ale vzdělání v naší domovské zemi exponenciálně rostlo. Podívali jsme se na data od základních škol po střední školy, vysoké školy, postgraduální vzdělávání, data ukazovala, že náklady rostou. Tato věc, kterou nazýváme inflace vzdělávání, rostla mnohem, mnohem rychleji než náklady na denní zboží. Inflace domácností na úrovni 10 % ročně, to bylo děsivé.

Co bylo ale zajímavé, je, že navzdory tomu, že tyto náklady tak rostly, indičtí rodiče stále půjdou na konec světa, aby vzdělávali své děti, že? Utratíme statisíce za školení. Utratíme 1 nebo 2 statisíce za poplatky za školku. Je to v naší krvi, je to v naší DNA, abychom to udělali. Ve skutečnosti mě možná nejvíce překvapila jedna statistika, že indičtí rodiče utratí v průměru 11krát více než je náš HDP na obyvatele za vzdělání. To je mimochodem jedno z nejvyšších čísel na světě. Navzdory tomu, že jsme rozvíjející se ekonomika, navzdory nedostatku zdrojů, v některých případech utrácíme za vzdělání nejvíce. Tak oddaní jsou naši rodiče tomu, aby se ujistili, že získáme dobré vzdělání.

Ale navzdory tomu, že? Navzdory tomu, že jdeme na konec světa, šlo o to, že bez ohledu na to, jak drahé se toto vzdělání stalo, indičtí rodiče byli absolutně odhodláni zajistit, abyste seděli právě tady, abyste seděli právě tam, že? A když přemýšlím o příběhu svého vlastního dědečka, přemýšlím o tom, jak je to svědectvím o síle vzdělání, stejně jako vy všichni. Přemýšlím o tom, jak jedno rozhodnutí mě vedlo k založení společnosti, která mi dala tu čest pracovat s více než 200 000 rodinami za posledních pět let tady v Indii a být svědkem toho, jak se některé z těchto aspirací stávají skutečností. To je největší dar, který jsem mohla dostat.

Myslím na rodiny, jako jsou Kulkarniovi, kteří k nám přišli, když jejich dceři Ruby, kterou můžete vidět zde, byly pouhé dva měsíce. Právě se narodila a její rodiče mi řekli: “Podívej, my jsme neměli šanci jít za svými sny tak, jak jsme chtěli, protože naši rodiče neměli peníze. Byli jsme omezeni určitými aspiracemi a chceme se ujistit. Chceme se ujistit, že ona nebude mít stejnou realitu.”

Myslím na otce, jako je pan Cho Hannah, který je řidičem autorikši, kterého jsem potkala na cestě do práce jednoho dne v Ahmedábádu. A já jsem byla čerstvá podnikatelka, která právě založila svou společnost. A jako každý hladový podnikatel, každý, kdo mi zkřížil cestu, ať už to byl řidič rikši nebo zahradník nebo učitel, musel vědět o tom, co dělám. Byla jsem neústupná, byla jsem vytrvalá. A mluvila jsem s ním a zeptala jsem se ho, máš děti? Co děláš? A on mi řekl: “Lidé jako my jsou často opomíjeni a já jsem velmi hrdý na to, kdo jsem. Ale nikdo s námi o těchto věcech nemluví. A navzdory tomu, jak jsem hrdý na muže, kterým jsem, chci se ujistit, že moje děti nebudou mít stejnou realitu, jakou mám já. Chci se ujistit, že získají vzdělání a že se směr jejich života navždy změní.”

Jsou to čtyři roky. Každý měsíc odkládá 3 000 rupií stranou, stejně jako vás vaše máma povzbuzovala, na účet, aby jednoho dne v budoucnu tyto peníze narostly a proměnily se v něco. Nevím, kam to půjde, ale doufám, že to v budoucnu vytvoří více Govindů Šaranů.

Víte, tyto příběhy, tyto fragmenty nekonečna, nám připomínají, že vzdělání, vaše vzdělání, je víc než jen vysvědčení. Je to víc než jen titul. Je to víc než jen diplom. Je to moc. Je to vaše svoboda. Protože vaše vzdělání nezmění jen váš život. Absolutně ho předefinuje. Může dokonce navždy předefinovat váš odkaz. A stejně jako vy, jsem si jistá, že existuje více Govindů Šaranů někde v nějaké vzdálené, odlehlé vesnici Indie, kteří se odvažují snít, doufat. A je na nás. A je na mě, abych se ujistila, že tento sen nezůstane jen možností, ale stane se realitou nekonečných možností. Děkuji.

Kritické zhodnocení

Přednáška Eely Dubey je silně založena na osobní zkušenosti a anekdotických důkazech. I když je její příběh inspirativní, je důležité jej zasadit do širšího kontextu a podívat se na vědecké důkazy ohledně vlivu vzdělání a jeho dostupnosti.

Podporující argumenty:

• Mezigenerační mobilita: Studie potvrzují, že vzdělání rodičů má silný vliv na vzdělání a socioekonomický status jejich dětí. Článek z The Future of Children, https://muse.jhu.edu/pub/4/article/54050/pdf, uvádí korelace mezi vzděláním rodičů, příjmem rodiny a kognitivními schopnostmi a akademickými výsledky dětí. Toto podporuje tvrzení Eely o transformační síle vzdělávání napříč generacemi.
• Ekonomický růst: Investice do vzdělávání jsou klíčové pro ekonomický růst. Zpráva Světové banky, https://www.worldbank.org/en/topic/education, zdůrazňuje, že vzdělání zvyšuje produktivitu, podporuje technologický pokrok a inovace a přispívá k dlouhodobému ekonomickému růstu. Toto koresponduje s Eeliným tvrzením o potenciálu Indie a jeho závislosti na vzdělané populaci.
• Indický kontext: Dubey správně poukazuje na vysokou hodnotu, kterou indické rodiny přikládají vzdělání, a na rostoucí náklady (“vzdělávací inflace”). Zpráva National Sample Survey Office (NSSO), ačkoli starší, potvrzuje vysoké výdaje na vzdělávání v Indii a jejich značný nárůst v průběhu času. Novější data by byla přínosná, ale trend je pravděpodobně stále platný.

Vylučující/Omezující argumenty:

• Příčinná souvislost vs. korelace: Zatímco Eela prezentuje příběh svého dědečka jako přímý důkaz kauzality mezi vzděláním a úspěchem, je důležité mít na paměti, že korelace neimplikuje kauzalitu. K úspěchu rodiny mohly přispět i další faktory, jako jsou osobnostní rysy, sociální sítě a štěstí.
• Rovný přístup ke vzdělání: I když je vzdělání silným nástrojem pro mobilitu, samotné vzdělání nezaručuje úspěch, pokud neexistuje rovný přístup k příležitostem. Strukturální nerovnosti, diskriminace a nedostatek zdrojů mohou bránit i vysoce vzdělaným jedincům z marginalizovaných skupin. Dubey se tohoto dotýká jen okrajově skrz příběh otce autorikši.

Závěr:

Eela Dubey předkládá silný a emotivní argument pro důležitost vzdělání. Její osobní příběh a příklady z Indie jsou přesvědčivé. I když je nutné brát v úvahu i další faktory ovlivňující socioekonomický úspěch a systémové bariéry, výzkum obecně podporuje její hlavní tezi o transformační síle vzdělání a jeho vlivu na mezigenerační mobilitu a ekonomický růst. Její zaměření na finanční dostupnost vzdělání je obzvláště relevantní v kontextu rostoucích nákladů a nerovností v přístupu.

Odkaz na originální video