Breaking the News Doesn't Mean Breaking Your Personality
📊 Souhrn
Přednáška Dorissy White se zaměřuje na význam autenticity v profesním životě, zejména v oblastech, které tradičně vyžadují určitou míru konformity, jako je žurnalistika. White argumentuje, že potlačování vlastní osobnosti a snaha zapadnout do konvenčních škatulek může bránit osobnímu naplnění a profesnímu úspěchu. Sdílí vlastní zkušenost reportérky, která čelila tlaku na neutrální a odosobněný projev, ale rozhodla se zůstat věrná sama sobě – sdílela svou lásku k módě, humor i osobní postřehy na sociálních sítích. Tvrdí, že právě tato otevřenost a “nekonvenčnost” jí pomohla vybudovat silnější spojení s publikem, které ji začalo vnímat nejen jako novinářku, ale i jako člověka, kterému mohou důvěřovat.
Jako příklad uvádí reportérku CNN Saru Sidner, jejíž emocionální projev během krize COVID-19 nebyl vnímán jako neprofesionální, ale naopak jako hluboce lidský a posílil její vztah s diváky. White odkazuje i na studie naznačující, že zranitelnost a humor u lídrů a politiků zvyšují jejich oblíbenost a důvěryhodnost. Vyzývá posluchače, aby identifikovali a přijali své jedinečné vlastnosti a příběhy, včetně nedokonalostí, a nebáli se je sdílet. Podle ní autenticita není jen o odlišnosti, ale o zapamatovatelnosti a budování hlubších vztahů v práci i ve společnosti, což vede k menšímu pocitu osamění a celkovému rozkvětu.
📝 Přepis
Kdo vás zaujme?
Která postava z obrázku nahoře vás nejvíce zaujme? Která vás přitahuje? Nebo ještě lépe, kdybyste byli na večírku, s kým byste si chtěli povídat? S tou uprostřed. Myslím, že mnoho lidí by řeklo, že s postavou v barevném obleku. Ale proč?
Co kdybych vám řekla, že být konvenční, nebo dokonce profesionální, vás možná ve skutečnosti brzdí v žití autentického života, který je specificky stvořený pro vás?
Moje nekonvenční cesta reportérky
Jako televizní reportérka nezapadám do tradiční škatulky. Nejsem upjatá. Nejsem každý den konvenční a ani nechci být. Například miluji módu. Ráda tvořím YouTube vlogy. Ráda zveřejňuji příspěvky o svém životě na Instagramu. Bez ostychu ukazuji svou osobnost jak ve vysílání, tak online.
Někteří lidé to mohou nazývat nekonvenčním nebo neprofesionálním, ale jiní to nazývají tím, že se s tím mohou ztotožnit. A jde o tohle: to, co jedna osoba považuje za nekonvenční, může být ve skutečnosti vaší největší silnou stránkou.
Výzva konformitě
Když jsem začínala svou kariéru, narazila jsem na určitý odpor. Ředitelé zpravodajství ode mě očekávali, že budu zprávy podávat neutrálně, odtažitě. Žádná osobnost, žádný humor, žádné emoce. Ale já jsem se rozhodla. Místo abych se přizpůsobila, opřela jsem se o to, kým jsem. Na sociálních sítích jsem se ukázala jako plnohodnotná osobnost, sdílela jsem vtipné momenty, svou lásku k módě, své afirmace.
Někteří lidé říkali, že nejsem skutečná novinářka. Říkali, že to přeháním. Ale já jsem zůstala věrná sama sobě. Zjistila jsem, že se se mnou lidé spojují nejen jako s novinářkou, ale jako s lidskou bytostí.
Síla zranitelnosti: Příklad Sarah Sidner
Vezměte si Saru Sidner. Je to reportérka CNN, která se rozplakala v přímém přenosu na vrcholu pandemie COVID-19, když informovala o úmrtích v marginalizovaných komunitách. Její slzy v živém vysílání ji neučinily méně profesionální. Udělaly ji lidštější. Lidé ji neodsuzovali, přijali ji. Ten okamžik zranitelnosti jí umožnil spojit se s diváky na hluboce osobní úrovni.
Jak být autentičtější (i v práci)
Jak tedy můžeme být všichni autentičtější, zejména v profesionálním prostředí? Co fungovalo pro mě, bylo zpochybnění těchto norem a vytvoření si vlastních. Tím, že jsem se na sociálních sítích ukázala jako plnohodnotná osobnost. Identifikovala jsem, co mě činí jedinečnou, a více jsem se o to opřela.
A nebylo to snadné. Vyžadovalo to malé krůčky. Online jsem začala s malými, autentickými příspěvky o své osobnosti a o tom, jak vnímám svět kolem sebe. Dříve v mé kariéře jsem měla pocit, že musím být jednorozměrná, abych zapadla. Ale když jsem začala zveřejňovat svou lásku k módě, afirmace, mé publikum vzrostlo na téměř 200 000 sledujících. Lidé mě začali vnímat jako víc než jen novinářku. Viděli ve mně někoho, s kým se mohou ztotožnit a komu mohou důvěřovat.
Vědecká podpora autenticity
Studie ukazují, že lídři a politické osobnosti, které sdílejí okamžiky humoru a zranitelnosti, jsou vnímáni jako sympatičtější a bližší. Studie publikovaná v časopise Frontiers in Political Psychology zkoumala, jak humor politického kandidáta může zvýšit jeho oblíbenost, což může pozitivně ovlivnit záměry voličů u volebních uren. Takže pokud politický kandidát může zvýšit svou oblíbenost, proč si myslíte, že vy nemůžete? Tyto rysy způsobují, že vám lidé důvěřují.
Výzva k akci: Sdílejte svůj příběh
Pokud tedy chcete veřejně přijmout svou autenticitu, povzbudila bych vás, abyste sdíleli svůj jedinečný příběh. A může to být cokoliv, třeba i otevření se ohledně náročného okamžiku, který vám pomohl se zformovat, nebo sdílení vašich domnělých nedostatků. Tím, že se otevřete ohledně svých nedokonalostí, povzbuzujete i ostatní, kteří mohou mít stejné.
Vystoupení z řady vás nečiní jen odlišnými. Činí vás zapamatovatelnými. Chci, abyste se teď sami sebe zeptali: Jakou část sebe sama skrýváte, protože se bojíte, že je nekonvenční? Co když je to ve skutečnosti vaše největší síla?
Vize autentického světa
Představte si svět, kde se lidé cítí svobodně sdílet své autentické osobnosti bez strachu z odsouzení. Představte si svět, kde bychom vzkvétali. Dokážete si představit světové lídry sdílející zranitelnost, přiznávající chyby a budující důvěru s veřejností? Dokážete si představit svět, který by vzkvétal?
Pracoviště by se proměnila. Viděli bychom hlubší spojení mezi spolupracovníky a kolegy a možná i silnější vztahy mezi klienty a zákazníky. Ale co je nejdůležitější, všichni bychom se cítili méně sami, vědouce, že naše nedokonalosti, naše osobnost, naše autenticita je to, co nás všechny činí lidskými. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Dorissy White přináší inspirativní a relevantní poselství o důležitosti autenticity v profesním životě. Její osobní příběh a argumenty rezonují s moderním důrazem na individualitu a transparentnost. Tvrzení, že zranitelnost a otevřenost mohou vést k hlubšímu spojení a důvěře, nachází oporu v psychologickém výzkumu. Například práce Brené Brownové rozsáhle popularizovala myšlenku, že zranitelnost není slabost, ale naopak jádro smysluplných lidských vazeb a odvahy (Brown, B. Daring Greatly, 2012). Podobně koncept autentického leadershipu zdůrazňuje, že lídři, kteří jsou si vědomi sami sebe, jednají v souladu se svými hodnotami a jsou transparentní ve svých vztazích, budují větší důvěru a angažovanost ve svých týmech (Walumbwa, F. O., et al. Authentic Leadership: Development and Validation of a Theory-Based Measure. Journal of Management, 2008).
Odkaz na studii o vlivu humoru politiků na jejich oblíbenost (Frontiers in Political Psychology) rovněž podporuje argument, že projevy osobnosti mohou mít pozitivní dopad na vnímání veřejností. Sdílení osobních příběhů a projevů emocí, jak ukazuje příklad Sary Sidner, může skutečně humanizovat veřejně činné osoby a posílit jejich vztah s publikem v době, kdy je důvěra v média a instituce často nízká.
Je však důležité přistupovat k myšlence naprosté autenticity s jistou opatrností. Koncept “pravého já” je komplexní a jeho neustálé projevování nemusí být vždy vhodné nebo strategické v každém profesionálním kontextu. Existuje riziko tzv. “strategické autenticity”, kdy je autenticita pouze předstírána za účelem získání výhod. Navíc v některých organizačních kulturách nebo profesích mohou být určité projevy osobnosti či zranitelnosti stále vnímány negativně nebo jako neprofesionální, což může jedince vystavit riziku (např. v silně hierarchických, konzervativních nebo vysoce konkurenčních prostředích). Teorie “impression managementu” (správy dojmů) naznačuje, že lidé přirozeně upravují svou sebeprezentaci v závislosti na sociálním kontextu a cílech (Goffman, E. The Presentation of Self in Everyday Life, 1959). Klíčem tedy pravděpodobně není bezbřehá autenticita, ale spíše nalezení rovnováhy mezi věrností sobě samému a porozuměním kontextuálním normám a očekáváním, tedy tzv. kontextuální autenticita.
Celkově je přednáška cenným příspěvkem k diskusi o budoucnosti práce a leadershipu, který správně zdůrazňuje rostoucí význam lidskosti a osobního spojení v profesních vztazích. Poskytuje povzbuzení k sebepřijetí, ale pro praktickou aplikaci je vhodné zvážit i zmíněné nuance a potenciální rizika v konkrétních situacích.
