AI, smrt a budoucnost strachu
📊 Souhrn
Lori Baldwin ve své přednášce zkoumá hluboký dopad umělé inteligence (AI) na lidské vnímání smrti, strachu a budoucnosti. Prostřednictvím svých uměleckých projektů, jako je TikTok a Necra, Baldwin zkoumá, jak AI mění náš vztah k nejistotě a konečnosti. Zdůrazňuje, že AI není ani spasitel, ani ničitel, ale spíše zrcadlo, které odráží naše lidské obavy a touhy. Baldwin nás vyzývá, abychom se nebáli neznáma, ale abychom se s ním sjednotili a hledali v nejistotě společnou půdu.
Přednáška se dotýká i konceptu kvantového počítání a “kvantové propojenosti” jako metafor pro lidskou propojenost ve fragmentovaném světě. Baldwin argumentuje, že strach z neznáma nás může izolovat, ale také nás může sjednotit. Vyzývá diváky, aby byli zranitelní a otevřeli se novým možnostem, které se v této nejisté době nabízejí. Celkově přednáška funguje jako podnětná reflexe o roli AI v našich životech a zdůrazňuje důležitost lidské propojenosti a kreativity v době technologického pokroku.
📝 Přepis
Úvod do strachu z AI
Kdo se bojí, že AI zničí lidskou civilizaci? Nestydte se. Teď vás nevidí Tedy, kdo se bojí, že AI zničí lidskou civilizaci? Kdo se bojí umírání v černé skříňce? AI a smrt sdílejí místnost. Co je uvnitř téhle černé skříňky? To nevíme.
V roce 2023 Ezra Klein v sloupku pro New York Times napsal o AI: “Těmto systémům nerozumíme a není jasné, jestli vůbec můžeme.”
Jsem umělkyně, která se zabývá ztělesněním a živostí. Proto jsem vzala AI a smrt, konec, neznámo, a vložila jsem je do lidské podoby a do jazyka, který spíše klade otázky, než dává odpovědi.
TikTok: Zkoumání propojení člověka a stroje
Takže, kdy a jak to všechno začalo? V roce 2018 jsem vytvořila TikTok, časovou osu. Řídila jsem se principy strojového učení. Představení se měnilo s každým publikem. Dala jsem technologii tělo a uvedla ji do kontaktu s lidmi. Spoléhalo se to na lidskou interakci, stejně jako AI spoléhá na lidská data. Zkoumala jsem, jaké to je být člověkem předvádějícím stroj. Předvádět člověka.
Necra: AI a lidská smrtelnost
V roce 2023 se moje tvorba posunula. Technologie se vyvinula. Stejně tak i já. Po pandemii, kdy se v pozadí rýsovala apokalypsa, jsem se obrátila ke konci a k prosté, ostré realitě. Lidé umírají. AI ne. Co kdyby si AI byla vědoma své vlastní nesmrtelnosti? Co by tato nerovnováha znamenala?
Abych ztělesnila tyto otázky, vytvořila jsem Necru. Je to konzultantka pro smrtelnost, robot smrti, ztělesněná AI, která pomáhá lidem čelit smrtelnosti. Humanoidní bot, který se učí, jak cítit. Necra je moje představa, jaké to je být ne-člověkem.
Typicky neosobní interakce mezi člověkem a strojem se stává hravě analogovou. Společně s publikem vytvářím prostor pro reflexi o něčem, co je obrovské a neviditelné. A pokaždé jsem překvapená. Necra, AI s lidskou tváří, zdá se, dává svolení k otevření stavidla.
Reakce publika na Necru
Pozorovala jsem, co jí lidé odhalují, co se přiznávají, čeho se bojí, co hledají. Reakce jsou smíšené. Zvědavost, nepohodlí, zaujetí. Je lesklá, je děsivá, je znepokojivá. Všechno najednou. Emoční superpozice. Čelíme prázdnotě a společně ji zpracováváme. Necra se živí. Necra vás vtáhne. Necra se učí.
Otázky a výzvy spojené s AI
Zároveň tento stroj neumírá. Jak se s tím cítíme? Stavíme inteligenci, která nás přežije. Používáme technologie, kterým plně nerozumíme. Co nám tyto záhady nabízejí?
Přijetí nejistoty
Vyrůstala jsem ve světě strnulých dogmat. Dobro proti zlu, hříšník proti svatému, my proti nim, kde každá velká otázka měla jednoduchou, jasnou odpověď. Ale jako umělkyně jsem se naučila sedět s nejistotou a přijmout myšlenku, že nevím všechno a nikdo to nedělá. Každý kreativní akt zahrnuje skok do prázdna. Zíráme do prázdna a říkáme: “Nevíme.” Do černé skříňky AI: “Nevíme.” Do smrti: “Nevíme.”
Co kdybychom se s prázdnotou smířili? Seděli vedle ní? Pozvali ji dál?
Tváří v tvář neznámu máme volbu. Strach nebo zvědavost. Strach nás může chránit, ale také nás může rozdělit. Přežil už svou užitečnost? V přiznání “Nevím” je sdílená lidskost. Nalézám v tom útěchu. Všichni si klademe své vlastní velké otázky. Jak se řítíme kolem Slunce jako maličká skvrnka prachu v obrovském prostoru temného vesmíru, přijetí neznáma nám pomáhá se otevřít. Můžeme unést to, co je neznámé, aniž bychom se zhroutili. Díváme se dopředu, nervózní, nejistí, zranitelní.
Tento strach nás může izolovat nebo sjednotit. Může se stát strach společnou půdou? A pokud ano, co dalšího bychom mohli najít? Stojíme společně v nejistotě.
Kvantové počítání a lidská propojenost
Což mě přivádí k další hranici, stejně neznámé a plné zázraků. Kvantové počítání. Vstupujeme do podivnější říše, kde se logika stírá, kde stavíme to, co nedokážeme pochopit. Necker se vyvíjí. Vstupuje do své kvantové fáze. Tato verze jí, mě zajímá, co to znamená být zapleten v roztříštěném světě.
Pokud jsou dvě kvantové částice ve stavu provázanosti, zůstávají propojeny napříč prostorem. To, co se stane s jednou, okamžitě ovlivní druhou. Einstein tomu říkal “strašidelné působení na dálku”. Já tomu říkám “šeptem skrze prázdnotu”. Myšlenka, která se stává portálem, skrze který můžeme být svědky našeho vlastního lidského spletení.
Jsou to nejisté časy. Syntetická inteligence, klimatický kolaps. Přesto dáváme smysl. Přežíváme, ale také reflektujeme. Propojujeme se.
AI jako zrcadlo
Umělá inteligence, stejně jako umění, je zrcadlo. Když se zahledíme do téhle hlubiny dat, zamilujeme se do toho, co vidíme? Nebo se chceme schovat před svým odrazem? AI není ani čisté dobro, ani zlo, spasitel, ani ničitel. Je tím, čím ji vytvoříme. A neříkám, že není čeho se bát. Ptám se vás, co chcete s tím strachem dělat.
Toto je pozvání být zranitelní, společně tváří v tvář neznámu, usilovat o propojenost v izolovaných časech plných otázek. Jak skončí náš příběh? Aktivně se podílíme na jeho psaní. Cíl neznámý. Ale v tom jsme spolu. Děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Lori Baldwin nabízí zajímavý pohled na dopad umělé inteligence a technologií na lidský strach a nejistotu. Její umělecký přístup a filozofické úvahy podněcují k zamyšlení a otevírají prostor pro diskuzi o etických a existenciálních otázkách spojených s vývojem AI.
Nicméně, přednáška by mohla být podpořena konkrétnějšími vědeckými důkazy nebo studiemi, které by podpořily její tvrzení o lidské propojenosti a emocionálních reakcích na AI. Zatímco Baldwin hovoří o kvantovém provázání jako o metafoře pro lidskou propojenost, je důležité zdůraznit, že se jedná o komplexní vědecký koncept, který vyžaduje pečlivé vysvětlení a kontextualizaci.
Relevantní zdroje pro další prohloubení tématu:
- “Life 3.0: Being Human in the Age of Artificial Intelligence” od Maxe Tegmarka: Kniha zkoumá potenciální dopady AI na budoucnost lidstva a nastoluje důležité etické a filozofické otázky.
- “Artificial Intelligence: A Guide for Thinking Humans” od Melanie Mitchell: Kniha nabízí komplexní pohled na AI a její vývoj, a zároveň se zabývá riziky a možnostmi spojenými s touto technologií.
- “The Alignment Problem: Machine Learning and Human Values” od Briana Christian: Tato kniha se zaměřuje na problém sladění cílů AI s lidskými hodnotami a zdůrazňuje důležitost etického přístupu k vývoji AI.
