AI a budoucnost lidské inteligence
📊 Souhrn
Přednáška se zamýšlí nad vlivem umělé inteligence (AI) na lidskou inteligenci, zejména u mladé generace. Autorka zpočátku viděla v AI demokratizaci znalostí a nástroj, který zpřístupňuje informace a činí lidi kompetentnějšími. Postupně ale začala zvažovat, zda snadná dostupnost odpovědí a řešení nevede k oslabování schopnosti kritického myšlení a kreativity. Zdůrazňuje rozdíl mezi krystalizovanou inteligencí (memorování faktů) a fluidní inteligencí (kritické myšlení), přičemž AI dokáže nahradit tu první, ale ne tu druhou.
Kudyratulla argumentuje tím, že překonávání překážek a řešení problémů jsou klíčové pro rozvoj inteligence. Dnešní generace, která vyrůstá s AI, je ochuzena o tyto zkušenosti, což může vést k oslabení schopnosti adaptace a psychické odolnosti. Autorka volá po reformě vzdělávacího systému, který by se měl zaměřit na rozvoj adaptability (schopnost učit se a odnaučovat se) a posilování psychické odolnosti, aby byla mladá generace připravena na budoucnost, ve které bude AI hrát stále větší roli.
📝 Přepis
Dobrý večer. Dnešním tématem je AI, která nově definuje IQ. Zpočátku jsem si toto téma vybrala, protože jsem věřila, že AI posouvá lidskou inteligenci na další úroveň. Připadalo mi, že vstupujeme do éry, kde kdokoli a kdekoli může okamžitě získat základní znalosti v jakémkoli oboru, ať už medicíny, práva, financí nebo dokonce i inženýrství.
Dám příklad. Pokud se necítíte dobře, můžete popsat své příznaky AI a ta vám navrhne možné příčiny, úrovně rizika a dokonce i domácí léčbu, než se vydáte k lékaři. Vzpomeňte si, že jít do nemocnice bylo během COVID-19 ještě riskantnější. Nebo jste v právním sporu. AI může zdarma rozložit základní právní principy, než vůbec začnete uvažovat o najmutí právníka za velké peníze. Takže mi to připadalo, že AI demokratizuje znalosti a zajišťuje, že je každý schopnější, vzdělanější a nezávislejší.
Až jsem uslyšela stand-up komika, jak říká: „Máme nejúžasnější technologie, máme nejlepší znalosti a máme nejpokročilejší nástroje v historii, ale to všechno bylo dáno nejhloupější generaci všech dob.“ Dobře zní to možná vtipně, dokud si neuvědomíte váhu tohoto prohlášení. A to mě přimělo k zamyšlení. Opravdu nás to, že máme všechny odpovědi na dosah ruky, činí chytřejšími? Tehdy jsem se začala hlouběji zabývat tím, co vlastně IQ je.
Co je IQ?
IQ je často mylně chápáno jako jedno jediné číslo, ale ve skutečnosti je to více kognitivních funkcí, které spolupracují. IQ obsahuje krystalizovanou inteligenci, což znamená zapamatování si slovní zásoby, historických faktů a rovnic, které AI snadno dokáže nahradit. Ale IQ má také fluidní inteligenci, což znamená kritické myšlení, kreativitu a vytváření strategických plánů, což AI nahradit nedokáže, protože AI se řídí naprogramovanou logikou.
AI vs. lidská inteligence
Představte si dva šachisty, jeden je AI a druhý je lidský velmistr. Kdo vyhraje? Rozhodně AI, a to pokaždé. Proč? Protože AI si dokáže zapamatovat miliony šachových tahů a analyzovat tisíce her. Ale lidský velmistr si nejen pamatuje tahy, ale také se přizpůsobuje nečekaným situacím a strategicky uvažuje. Pokud tedy AI dokáže nahradit krystalizovanou inteligenci, co fluidní inteligence? Ta je tím hlavním, co činí člověka jedinečným. A tady začínají být věci zajímavé.
AI je navržena tak, aby odstranila úsilí z učení a řešení problémů. Ale co když právě úsilí je to, co způsobuje růst inteligence? Každá minulá generace musela vynaložit úsilí, aby se učila.
Osobní zkušenost s rozvojem inteligence
Dovolte mi podělit se o svůj osobní příběh. Když jsem byla ve druhé třídě, měla jsem před školou tréninky bruslení. Moji rodiče a prarodiče všichni pracovali, takže mě nikdo nemohl vyzvednout nebo zkontrolovat, jestli jsem se bezpečně dostala domů, najedla se nebo přišla do školy včas. A tehdy jsem ani neměla telefon. Ale moje máma chtěla mít aktuální informace o tom, jestli je se mnou všechno v pořádku, což je teď, zpětně, docela směšné. Měla jsem poslat signál od srdce k mámě? Ale nějak jsem to zvládla.
Když tréninky skončily, cestou domů jsem skenovala tváře lidí a hledala někoho, kdo se zdál být laskavý a empatický. A když jsem toho pravého našla, požádala jsem ho, abych si půjčila jeho telefon. A toto úsilí mě učinilo nezávislejší. A tehdy jsem si uvědomila, že to bylo řešení problémů v akci. Musela jsem samostatně najít řešení svých problémů, posuzovat lidi a riskovat. To bylo kritické myšlení osmileté dívky. Neměla jsem telefon, takže jsem si musela zapamatovat telefonní číslo svých rodičů.
Vědci z Harvardu zjistili, že pokud náš mozek věří, že informace jsou vždy k dispozici, mozek se je nerozhodne zapamatovat. Ale můj mozek tehdy neměl na výběr. A proto si dodnes pamatuji telefonní čísla svých prarodičů a rodičů, ale své vlastní telefonní číslo si stále nepamatuji. A pokaždé, když ho potřebuji, musím vzít telefon a vyhledat ho. Možná proto jsem se v 16 letech dokázala přestěhovat nejen do jiné země, ale i na jiný kontinent, abych mohla studovat. Protože takové výzvy formovaly mou inteligenci a vybudovaly schopnost převzít zodpovědnost za svůj vlastní život.
Srovnání: Dvě generace, rozdílné výzvy
Teď to porovnejme s mojí mladší sestrou. Stejná rodina, stejní rodiče, ale vyrůstala ve světě smartphonů a AI asistentů. A hádejte co? Stále nemůže sama chodit do školy. A mohla bych vám dát spoustu příkladů z podobného kontextu. Ale hlavním bodem, který chci zdůraznit, je to, že AI příliš usnadňuje život příští generaci. Ano, je to skvělý nástroj, ale zvládáme tuto generaci? Zvládáme tento nástroj? Používáme ho správně? Je to jako dát dítěti invalidní vozík od narození, i když jeho nohy fungují naprosto dobře.
Zpočátku to vypadá skvěle, vaše dítě se bez námahy pohybuje, nikdy nepadá, nikdy se neunaví. Ale co se stane, když se pokusí vstát? Jeho svaly jsou slabé, jeho rovnováha nevyvinutá a nikdy nemuselo usilovat o to, aby se naučilo. Co se stane, když se pokusí vstát? Tady začíná být věc zajímavá.
Proto mi je té příští generace opravdu líto. Protože se nerozhodla narodit se v této éře AI. Nevytvořila internet, kde algoritmy rozhodují o tom, čemu mají věřit. Nerozhodla se narodit ve světě, kde AI dokáže psát jejich eseje, kde AI dokáže debatovat o jejich názorech a dokonce je kritizovat. Pokud jsme tuto realitu vytvořili my, je naší odpovědností je na ni připravit.
Změna vzdělávacího systému
Dovolte mi podělit se o svůj pohled. Musíme změnit vzdělávací systém. A tím nemyslím to, co obvykle dělá vláda. Ta nám jen dává víc informací, což je už zastaralý systém. Viděla jsem tuto chybu na vlastní oči. V mé zemi se vláda rozhodla modernizovat vzdělávací systém. Byli jsme všichni nadšení, protože konečně aktualizace, která učiní učení vhodnější pro měnící se svět. Ale co udělali? Jednoduše natlačili vysokoškolský obsah do střední školy, jako by nás větší hloubka ve stejných starých předmětech učinila vhodnými pro měnící se svět.
Tím myslím, že bychom měli změnit vzdělávací systém. Ve dvou hlavních oblastech se nám naprosto nedaří připravit se na budoucnost. První je adaptabilita. Protože to je ta velká dovednost, protože je musíme připravit na měnící se svět. A tou největší dovedností bude schopnost odnaučit se a znovu se učit. Protože práce, kterou budou dnešní děti mít, ještě ani neexistuje. Proto bychom je měli trénovat k tomu, aby se odnaučovaly a znovu učily nové věci.
Druhá věc je psychologická síla. Naše tradiční psychologické modely byly postaveny pro svět, kde bylo úsilí nevyhnutelné. Ale tyto děti vyrůstají ve světě, kde AI eliminuje úsilí dříve, než vůbec začne. Proto je náš přístup k duševnímu zdraví zastaralý. Očekáváme od generace, že zvládne neúspěch, ale nikdy jim to nedovolíme, protože se bojí neúspěchů. Proto bychom je měli učit, jak zvládat neúspěch a jak se z něj zotavit.
Na konci dne, jsem jen studentka. Nejsem specialistka na AI, nejsem reformátorka vzdělávání. Ale jsem součástí generace, která s touto budoucností musí žít. Z mého pohledu AI není problém sama o sobě. AI je jen nástroj, stejně jako knihy, kalkulačky, počítače. Ale skutečná otázka je, jestli ji my používáme správně. Tohle není debata pro jednoho člověka. Je to téma k diskusi s odborníky na vzdělávání a politiky. Pokud o tom nezačneme diskutovat teď, může být příliš pozdě, protože AI se nezpomaluje. Generace už v této realitě vyrůstá. Skutečná otázka je, jestli jsme připraveni. Děkuji. Moc vám děkuji.
🔍 Kritické zhodnocení
Přednáška Assylay Kudyratully o dopadu AI na lidskou inteligenci je podnětná a relevantní. Autorka správně poukazuje na rozdíl mezi krystalizovanou a fluidní inteligencí a na potenciální nebezpečí přílišné závislosti na technologiích, které odstraňují nutnost kritického myšlení a řešení problémů.
Argument, že překonávání překážek a řešení problémů jsou klíčové pro rozvoj inteligence, je podpořen řadou studií z oblasti neurovědy a psychologie. Například výzkum Carol Dweckové [1] ukazuje, že “growth mindset” (nastavení mysli zaměřené na růst), který je založen na víře, že schopnosti se dají rozvíjet prostřednictvím úsilí a učení se z chyb, je silným prediktorem úspěchu a odolnosti. Naopak, přílišná ochrana a vyhýbání se výzvám mohou vést k oslabení schopnosti adaptace a sebedůvěry.
Nicméně, je důležité zdůraznit, že AI není jen hrozbou, ale i obrovskou příležitostí pro vzdělávání a rozvoj. Jak uvádí zpráva UNESCO [2], AI může personalizovat vzdělávání, zpřístupnit kvalitní výukové materiály a automatizovat administrativní úkoly, čímž uvolní učitelům čas na individuální péči o žáky. Klíčem je tedy naučit se AI využívat efektivně a kriticky, a zároveň rozvíjet ty schopnosti, které AI nemůže nahradit: kreativitu, kritické myšlení, empatii a sociální inteligenci.
Kudyratulla správně volá po reformě vzdělávacího systému, která by se zaměřila na rozvoj adaptability a psychické odolnosti. Tyto dovednosti budou v budoucnosti klíčové pro úspěch v rychle se měnícím světě. Je nutné, aby vzdělávací instituce a politici začali o těchto otázkách diskutovat a hledat inovativní řešení, jak připravit mladou generaci na výzvy a příležitosti, které AI přináší.
[1] Dweck, C. S. (2006). Mindset: The new psychology of success. Random House. [2] UNESCO. (2019). AI in education: Challenges and opportunities for sustainable development. UNESCO Digital Library.
